Marihuanový byznys v Kalifornii se hroutí. Proč?

Kalifornii se podařilo sjednotit trh s marihuanou pro léčebné i rekreační použití díky unifikované regulaci vydávání licencí. V roce 2020 se v  Kalifornii prodala marihuana za rekordních 4,4 miliardy amerických dolarů, takže si tento slunný stát opět připsal prvenství ve velikosti marihuanového trhu.

Hlava XXII americké marihuany

Pokud vám přijde, že české zákony si kolikrát protiřečí, pojďme se pozastavit nad paradoxem celé americké konopné scény.

Užívání marihuany pro léčebné účely povoluje 39 z 50 amerických států. Plus 5 dalších povoluje pro léčbu alespoň oleje s obsahem CBD. Rekreační konzumaci pak legálně umožňuje 20 států, nejnověji Nové Mexiko.

Ale podle federální vlády je marihuana droga nejhorší kategorie. Řadí ji do stejné škatulky (Schedule 1) jako heroin nebo pervitin a tvrdí, že nemá absolutně žádný léčebný potenciál, naopak velmi vysoké riziko zneužití. Přitom OSN už marihuanu ze seznamu nebezpečných narkotik odstranila.

Zatímco Barack Obama se alespoň v předvolební kampani a prvních letech v úřadu snažil dát od marihuany ruce pryč a nechat rozhodnutí na jednotlivých státech, nyní federální úřady opět pořádají razie. Vlastníci konopných byznysů rozhodně nemají nic jisté.

Jak Kalifornie legalizovala, až zlegalizovala

Už v roce 1972 proběhlo v Kalifornii první hlasování o legalizaci marihuany. Navrhovaný zákon by dekriminalizoval veškeré použití, pěstování i přepravu marihuany pro osobní účely pro všechny osoby starší 18 let. Tehdy se však 66,5 % lidí vyslovilo proti. Pozdější návrhy přicházely kromě dekriminalizace s důkladným systémem zdanění. Argument se zvýšením příjmů do státní kasy evidentně zafungoval.

Compassionate Use Act (CUA), Zákon o soucitném užívání, též známý pod názvem Proposition 215 povolil užívání marihuany pro léčebné účely v roce 1996. Kalifornie se tak stala prvním státem v USA, který zlegalizoval marihuanu na předpis, byť o 24 let později, než se o to občané v referendu poprvé pokusili.

Adult Use of Marijuana Act (AUMA), Zákon o rekreačním užívání marihuany neboli  Proposition 64 v roce 2016 zlegalizoval v Kalifornii marihuanu pro osobní účely. Prodeje byly reálně zahájeny v lednu 2018.

Víte, proč…? Proč mají americké zákony tak komplikované názvy?

V USA častěji využívají formy přímé demokracie než u nás, v České republice. Lidové hlasování neboli referenda jsou označována různými názvy, mezi něž patří „ballot“ nebo „proposition“.

Pokud se v takovém referendu více než 50 % lidu vysloví pro, je přijatý nový zákon, který dostane jméno podle toho, co upravuje. V USA také často zákony dostávají přezdívky. Např. zákon o povinném používání dětských autosedaček nese jméno čtyřletého chlapce Antona Skeeta, který zemřel při autonehodě, a může být citován jako Antonův zákon. Proto se v textech setkáte s různými označeními stejných zákonů.

Zákon AUMA upravuje držení, pěstování a prodej marihuany. Stát Kalifornie reguluje všechny aktivity spojené s rekreačním užíváním.

Na marihuanu je uvalena 15% spotřební daň plus fixní daň 9,25 dolaru za unci nebo rostlinu. Zákon také popisuje přísné regulace ohledně standardů kvality, testování, obalů a označování produktů.

Taktéž zakládá speciální úřad Bureau of Marijuana Control (Úřad pro kontrolu marihuany), který dohlíží na dodržování veškerých předpisů. Kromě této hlavní kontrolní instituce zákon definuje vznik dalších několika úřadů, které se v souvislosti s pěstováním marihuany zabývají:

• vydáváním licencí k pěstování
• udělováním licencí k výrobě konopných produktů určených k jídlu
• kvalitou vody
• pesticidy
• celkovým dopadem na životní prostředí.

V součtu vzniká velmi robustní systém pravidel, se kterými menší firmy jen těžko udržují krok, jelikož nemají znalosti, kapacitu ani peníze na to si zařídit veškerá povolení, ke kterým je potřeba dodat rozsáhlé analýzy a dokumenty.

Není všechno tak růžové (nebo zelené?), jak se zdá

Kalifornské konopí je zatíženo velmi vysokými daněmi. Kromě 15% spotřební daně musí farmáři také za každý vypěstovaný kilogram zaplatit pěstitelskou daň. Vzhledem k tomu, že pěstitelská daň je fixní, může se stát likvidační. Jako letos, kdy cena marihuany klesla na historické minimum a dosahuje pouze polovinu ceny z předloňského podzimu. Vlivem poklesu ceny vzrostla pěstitelská daň až na 80 %, takže výdělek farmářům už nepokryje ani náklady a musí své farmy dotovat z jiných zdrojů.

Když k tomu přidáte náročný proces získávání licencí, nezbývá farmářům nic jiného, než „zavřít farmu“ nebo se uchýlit na černý trh.

Kdo může za pokles ceny marihuany

Za propadem ceny marihuany stojí paradoxně Covid. Když pandemie omezila možnosti zábavy na absolutní minimum a podpořila depresivní stavy, lidé se často uchylovali k trávě. Farmáři na vysokou poptávku zareagovali a zvětšili sklizně. Jenže dnes už lockdowny nejsou. Zato lidé přicházejí o práci a mají nižší příjmy, takže si marihuanu nemohou dovolit. Trh je zaplaven spoustou marihuany a cena jde dál dolů.

Malé farmy skomírají

Ukázka, která ilustruje nespravedlnost kalifornského přístupu k malým farmám, se odehrála na slavné soutěži Emerald Cup. Zatímco velké firmy v hlavní budově vystavovaly slavné odrůdy konopí, z nichž se některé prodávají až za 1000 dolarů, vlastníci rodinných farem se tísnili ve vedlejší budově, kde jim zástupci Úřadu pro kontrolu marihuany zakázali marihuanu vystavovat. „To máme marihuanu ukazovat zákazníkům na fotce?“ ptal se Donna Panza, farmář z Nevady.

Organizátoři soutěže nakonec vyjednali kompromis a i malí farmáři mohli marihuanu normálně vystavit. Avšak to nic nemění na tom, že drobní farmáři jsou na pokraji sil. Emerald Cup byl jen vrcholek ledovce.

Rodinné pěstování marihuany má v Kalifornii tradici

V Kalifornii historicky existují malé rodinné farmy s marihuanou, jelikož legalizace byla na spadnutí už od 60. let minulého století. Když v roce 1996 povolili konopí pro léčebné užití, tyto farmy se začlenily do legálního průmyslu. Získávaly licence, platily daně.

Jenže v roce 2016 přišla legalizace pro rekreační užití. Aby se i malí farmáři v referendu vyslovili pro, slíbili jim pětiletou „ochrannou lhůtu“, kdy budou licence limitované na 1 akr půdy. Jenže po odhlasování referenda se v zákoně na tuto část nějak zapomnělo a do Kalifornie pronikly obří farmy, které umí lobbovat a mají dostatečné úspory z rozsahu na to, aby si mohly dovolit lidi, kteří se starají o veškerou administrativu.

Malé farmáře bohužel zklamal i Steve DeAngelo. Mnoho lidí k němu vzhlíží jako k aktivistovi, který je považován za „otce legalizace“. Jenže DeAngelo vlastní největší výdejnu marihuany v Kalifornii a volá po „zdravé konkurenci“, nikoliv „přehnané ochraně rodinných konopných farem.“

Zavřít, dotovat nebo přejít na černý trh

„Bohužel nemůžeme přestat farmařit a učit se, jak dělat loga, vytvářet aplikace na mobil a dávat dohromady business plán. Někteří farmáři se radši uchylují k černému trhu,“ říká Jacob Lawrence, dědic rodinné farmy a ředitel neziskové organizace MedVets, která poskytuje léčebné konopí válečným veteránům.

Chiah Rodrigues s manželem doplňují, že tolik regulací a zákonů nedokážou sledovat. Jen se otočí a další úřad si ukousne kousek jejich výdělku. A za chvíli jim už žádný výdělek nezbyde.

John Casali vypráví o obřím zdanění. Zaplatí na daních, licencích a poplatcích 500 dolarů za libru marihuany. To je stejně jako je aktuálně prodejní cena. Jeho kolegyně Brandy Moulton kromě ceny bojuje také s vyhláškou města. Ta zakazuje pěstovat marihuanu v osídlených oblastech, tedy tam, kde ji pěstuje už 24 let. Jelikož se jí nedaří vyjednat výjimku, bude muset pěstování ukončit.

Někteří farmáři své podniky dotují z druhé práce, za kterou jezdí mimo město. Jiní šetří na zaměstnancích a pečují o celou farmu sami. Už se šíří zprávy o tom, že jeden farmář kvůli této bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu. Situace každopádně není dlouhodobě udržitelná.

Dobře na tom však nejsou ani všichni velcí hráči. NorCal Cannabis rozprodává aktiva a stahuje se z maloobchodního prodeje. Prý se bude soustředit hlavně na pěstování.