Původ a historie léčebného konopí

Užívání konopí pochází ze střední Asie nebo západní Číny. První doložený případ jeho použití pochází z roku 2800 př. n. l., kdy bylo uvedeno v lékopise císaře Šen-nunga (považovaného za otce čínské medicíny). Podle jeho slov se konopí používalo jako lék již v době, kdy žil v Číně. Jeho učení se předávalo ústně, než se objevilo v písemné podobě v Šen Nung Pen-ťiao-čchingu, čínské knize o bylinných lécích z 2. století.

Léčebné indikace konopí jsou zmiňovány v textech indických hinduistů, Asyřanů, Řeků a Římanů. Tyto texty uváděly konopí k léčbě široké škály různých zdravotních problémů, včetně artritidy, deprese, zánětů, bolesti, nechutenství a astmatu.

Našim předkům pravděpodobně netrvalo dlouho, než si všimli, že tento bohatý zdroj potravy má neobvyklé vedlejší účinky, pokud se části květů vaří a jedí spolu se semeny. Možná, že některé květy byly náhodně spáleny a vdechování kouře vyvolalo účinky, kterých by si naši předkové rychle všimli. Z náhodné konzumace se vyvinulo účelné užívání a začala nejstarší forma farmakologie.

Podle hinduistické legendy dostal Šiva – nejvyšší božstvo, titul "Pán Bhang", protože rostlina konopí byla jeho oblíbenou potravou. Staří hinduisté se domnívali, že léčebné účinky konopí se vysvětlují tím, že potěšilo bohy, jako je Šiva. Starověké hinduistické texty připisují nástup horečky "horkému dechu bohů", kteří byli rozzlobeni chováním postiženého. Používání konopí při náboženských obřadech bohy údajně uklidňovalo, a tím snižovalo horečku.

Historie marihuany: Jak se „kytka“ dostala do celého světa

Od prvních nálezů až po moderní dobu

První opravdový důkaz o lékařském využití konopí pochází z jeskynního hrobu ze 4. století poblíž Jeruzaléma. Archeologové při vykopávkách v jeskyni v roce 1989 našli kostru čtrnáctileté dívky, která zřejmě zemřela při porodu. Na jejím břiše byly spálené zbytky rostlin, které podle chemické analýzy obsahovaly THC. Archeologové dospěli k závěru, že konopí bylo spáleno ve speciální nádobě a dívka pěhem těžkého porodu inhalovala konopný kouře.

V západní Evropě byly léčebné prostředky založeny na konopí, které obsahuje více nepsychoaktivního, ale biologicky užitečného CBD a méně THC než asijské konopí. Archeologické nálezy naznačují, že konopí se pěstovalo v Británii (tenkrát součástí Římského impéria) pro obilí a vlákno, ale jako lék ho pravděpodobně používali až pozdější Sasové. V lékařském textu z 9. století se doporučovalo rozemleté konopí na obvazy ran a tekutý odvar na bolesti břicha.

Moderní lékařský zájem o konopí má původ v irském lékaři jménem William Brooke O'Shaughnessy. To už jsme v první polovině 19. století. Při svém pobytu v Indii viděl, jak lidé používají indické konopí jako narkotikum a lék. Byl ohromen, a tak ho testoval na zvířatech a poté začal zkoušet na pacientech. O'Shaughnessy vyráběl výtažky z konopné pryskyřice, kterou buď sroloval do pilulek, nebo rozpouštěl v alkoholu a vyráběl z ní tinkturu k léčbě vážných onemocnění, jako je cholera či tetanus.

Jaká je budoucnost léčebného konopí?

Cesta k prohibici

V USA bylo konopí v 19. a na počátku 20. století hojně využíváno jako patentovaný lék, který byl poprvé popsán v americkém lékopise v roce 1850. A ještě téměř sto let se na tom nic nezměnilo. Pak se ale nad konopím stáhla černá mračna.

K federálnímu omezení užívání a prodeje konopí došlo poprvé v roce 1937 přijetím zákona o dani z marihuany a v roce 1942 bylo konopí vyřazeno z lékopisu USA. Právní postihy za držení se zvýšily v roce 1951, resp. 1956 přijetím Boggsova zákona a zákona o kontrole narkotik. K zákazu podle federálního práva došlo v roce 1970 přijetím zákona o kontrolovaných látkách.

Po půl století konopné prohibice, kterou „zařídila“ především lobby chemického průmyslu, došlo k legalizaci konopí pro léčebné účely v roce 1996 v Kalifornii. Od té doby se píše moderní historie léčebného konopí a k legalizaci se přidalo mnoho zemí napříč několika kontinenty.

Zdroje:

• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5312634/