Příprava vlasního substrátu

Ať už pěstujete pod umělým osvětlením nebo venku, pěstování v půdním substrátu je nejrozšířenějš

Chlévský hnůj je pro přípravu substrátu pro outdoor naprosto ideální

Ať už pěstujete pod umělým osvětlením nebo pod sluncem, pěstování v půdním substrátu je stále nejrozšířenějším způsobem. Je to díky nízkým nákladům nejen na pěstební médium, ale také na hnojiva. Dobře namíchaný substrát už nějaké živiny obsahuje a není proto zapotřebí tolik hnojit.

Abychom si mohli připravit vlastní substrát, musíme si nejprve ujasnit, co si pod pojmem substrát máme představit a co k tomu budeme potřebovat. Já osobně si představuji běžnou zeminu, kterou získáme, když vezmeme rýč, popřípadě krumpáč a vydolujeme trochu hlíny ze zahrady, z lesíka, z pole a smícháme ji s něčím výživnějším. Kdo má zahrádku, má práci ulehčenou. Kdo nemá, bude muset do přírody a nějakou zeminu si nakopat tam. Samozřejmě můžete ještě zaběhnout do obchodu a koupit si nějaký již připravený substrát. To ale není tématem tohoto článku. Takže, my máme svoji zeminu, získanou přímo z přírody a nyní ji budeme míchat s ostatními složkami, které by měl kvalitní pěstební substrát obsahovat. Substrát totiž není inertní, jak je tomu u pěstebních médií používaných například v hydroponii. Prakticky se pěstování v půdním substrátu liší od hydroponie a aeroponie především četností zalévání, způsobem hnojení a rychlostí růstu rostlin, která je o něco pomalejší než v hydroponii/aeroponii. Pokud pěstujete indoor a zvolíte pěstování v substrátu, připravte se na to, že během jednoho roku uděláte méně sklizní než v hydroponii/aeroponii.
Pro upřesnění budu dále používat mimo jiné dva výrazy zemina: z přírody získaná půda a (půdní) substrát: zemina smíchaná s řadou dalších příměsí, která má požadované vlastnosti pro pěstování, včetně obsahu základních výživových prvků v optimálním poměru.

Požadované vlastnosti půdního substrátu

Tekutý vermikompost přidáte snadno již do hotového substrátu nebo s ním oživíte již použitý substrát

Půdní substrát musí být lehký a vzdušný. V takovém substrátu mají kořeny ideální podmínky pro růst. Tvrdý udusaný substrát klade kořenům velký odpor a trvá delší dobu, než se rozrostou do potřebné velikosti. Nedostatek kyslíku rovněž zpomaluje růst kořenů a negativně ovlivňuje jejich zdravotní stav. Kořeny jsou ústa rostlin, pokud nejsou v perfektní kondici, nemohou rostliny vstřebávat živiny, pomaleji rostou, jsou méně odolné a snižuje se jejich výnosnost. Substrát musí dobře absorbovat vodu. Dobře nasákavý substrát lépe rozvede roztok resp. živiny do celého záhonu nebo květináče. Rovnoměrně rozložená vlhkost opět pozitivně ovlivňuje růst kořenů, a tím i celé rostliny.

Abychom získali substrát s požadovanými vlastnostmi, je třeba se seznámit se všemi složkami, které může obsahovat. Jednak to jsou složky anorganické – neživé a organické – živé.

Anorganické složky

Slouží k lepší průchodnosti a jednoduššímu provzdušnění substrátu. Při míchání substrátu je třeba dodržet hranici maximálního poměru anorganických složek, který by neměl být větší než 20 %. Máte-li zeminu, která je sama o sobě písčitá, což poznáte podle toho, že se snadno sype a nedrží příliš pohromadě, nemá cenu už anorganické složky přidávat, ale naopak obohatit zeminu o nějakou rašelinu, kompostovanou zeminu atp.
Perlit: Amorfní vulkanické sklo, které bylo upraveno teplotou okolo 900 °C. Při této teplotě se perlit rozpíná a vzniká z něj bílá granulovitá hmota. Perlit se dá použít pro odlehčení substrátu nebo jako drenážní vrstva na dno květináčů (stejně tak se dá využít keramzit). Častěji se perlit používá při indoor pěstování nebo při pěstování v květináčích. Nic ovšem nebrání jeho použití i na záhonu, kde může dobře nahradit písek.
Keramzit: Granule o různé velikosti získávané extrudováním jílu (při teplotách přes 1 200 °C se taví v otáčivé peci). Keramzit se do substrátu nepřidává moc často. Jako jeho součást se dá použít ve větších květináčích. Na záhon se nehodí, protože se na rozdíl od perlitu a písku se zemí tak těsně nespojí a ze záhonu ho budete velmi těžko odstraňovat. Častěji se používá jako drenážní vrstva do spodní části květináče. V takovém případě ho nasypete na dno do výšky jeden až čtyři centimetry a na něj pak nasypte substrát.
Písek nebo štěrk: Pískem lze do určité míry nahradit perlit. Poskytne stejnou službu a navíc se dá sehnat často zadarmo. Při indoor pěstování je dobré ho před vmísením do půdního substrátu proprat. Relativně čistý písek i štěrk lze zakoupit v akvaristických potřebách, ovšem vzhledem k jeho ceně už se vyplatí koupit perlit.

Organické složky

Organické složky tvoří podstatnou část půdních substrátů. Zvyšují jeho výživovou hodnotu, zlepšují absorpční schopnosti, ovlivňují pH a mnoho dalšího. Organických složek můžete do substrátu přidat relativně mnoho. Pojďme se podívat na ty, které jsou k sehnání nejsnáze.
Humus: Jedná se o odumřelé organické látky, a to jak rostlinného tak živočišného původu. Humus vzniká ve dvou fázích, které jsou navzájem úzce spjaty. Můžeme rozlišit humus nestabilní, který tvoří již rozložené, ale ještě nehumifikované organické látky (bílkoviny, pektiny, glycidy…). Fázi rozkladu organických látek, v jejichž důsledku vznikne nestabilní humus, se říká mineralizace. Následuje humifikace, při níž dochází ke vzniku složitých organických sloučenin a na jejím konci je tmavá černá látka odolávající dalšímu rozkladu – stabilní humus. Ten je základním nositelem vlastností půdy. Celý proces vzniku humusu je velmi složitý, ovšem pro naše potřeby snad postačí základní charakteristika. Humus je nejúrodnější část půdy. Dobře zadržuje vodu, vyrovnává pH půdy a je schopen vázat na sebe toxické látky. Vytváří také optimální prostředí pro život užitečných mikroorganismů. Humus je obsažený v kompostu. Pokud máte zahrádku, jistě už kompost vlastníte. Ani život ve městě vás ovšem neodsuzuje k životu bez kompostu. Můžete si například pořídit vermikompostér a na balkónu si snadno vyrábět vlastní organické hnojivo.

Kvalitní rašelina je silně mazlavá

Rašelina: Částečně rozložené organické látky, jejichž úplný rozklad je omezen anaerobním (kyslíku prostým) a kyselým prostředím. Rašelina vzniká v rašeliništích, které se nacházejí z větší části na severní polokouli Země. Rašeliništím se lidově také říká blata, slatě, močály, bažiny atp. Zjednodušeně se dá říci, že do močálu padají stromy, rostliny, houby a živočichové, které se zde částečně rozkládají v kyselém prostředí bez přístupu kyslíku. Rašelinu si sami nevyrobíte, takže ji budete muset zakoupit v obchodě.
Rašelina přidaná do půdního substrátu zvyšuje jeho schopnost udržovat vláhu. Část organických látek se rozloží do té míry, že lze hovořit o vzniku humusu – rašelina ho tedy částečně obsahuje, čímž opět pozitivně ovlivňuje vlastnosti substrátu. Důležité je, že se rašelina vyznačuje nižším pH. Správný poměr rašeliny v substrátu pomáhá docílit tolik potřebné mírné kyselosti. Samotná rašelina může být kyselá až moc, je proto dobré ji vždy používat pouze jako součást substrátu, nikoliv pěstovat pouze v rašelině.
Chlévský hnůj: Tato příměs se moc nehodí pro indoor pěstování, ale spíše na záhon venkovní a do skleníku. Hnůj je třeba zapracovat do půdy, kde se z něho postupně uvolňují živiny. Ideální dobou pro zapracování hnoje je podzim. Do jara se stihnou živiny částečně rozšířit do půdy a ta je tak připravená na pěstování. Hnůj je směsí tekutých a pevných výkalů hospodářských zvířat společně s podestýlkou (sláma, piliny atd.), které prošly fermentací na hnojišti. Hnůj je bohatým zdrojem dusíku, který rostliny využijí především ve fázi růstu. Kdo nevlastní dobytek, sežene chlévský hnůj nejlépe přímo na nějakém statku. Hnůj od krav má vyšší výživovou hodnotu, zatímco hnůj od koní je o něco méně výživný, ale zato půdu mírně zahřívá. Kravský hnůj doporučuji zapravovat do půdy na podzim nebo velmi brzy zjara. Koňský hnůj můžete do záhonu zaorat i pár dnů před sázením rostlin, ale větší časový odstup umožní rovnoměrnější rozšíření živin.
Netopýří trus – guáno: Netopýří trus lze používat jako hnojivo v kapalném stavu, nebo ho rovnou přimíchat do substrátu. A k čemu můžou být dobré netopýří exkrementy? Jsou bohatým biologickým zdrojem fosforu a dusíku. Tyto látky jsou nezbytné k dobrému růstu a kvetení rostlin. Netopýří trus lze použít i na oživení použitého půdního substrátu. Guáno se prodává v různých koncentracích a skupenstvích (prášek, granule atd.).
Žížalí trus – Vermikompost: Žížaly neúnavně vrtají v půdě, kterou zároveň pojídají. Z druhého konce jejich těla pak vylézá velmi kvalitní organické hnojivo, tzv. vermikompost. Tato látka se skvěle hodí jako přísada do nového substrátu či k oživení jíž použitého. Velmi se hodí pro indoor i outdoor pěstování. Vermikompost si můžete dokonce vyrábět sami doma. Stačí si pořídit vermikompostér a speciální druh žížal. Oboje snadno koupíte na internetu. Složky vermikompostu seženete i v tekuté formě. Snadno ho pak můžete přidat do připraveného substrátu zálivkou. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit přípravek Florium od českého výrobce, který se extrahuje přímo z vermikompostu a obsahuje Pythium oligandrum, podporující růst a příjem fosforu.

Jak to všechno namíchat

Lehký substrát s obsahem perlitu. Hodí se především pro indoor a všude tam, kde jsme schopni zajistit časté zavlažování

Nyní už víte, co všechno může do substrátu přijít. Není ovšem dobré tam dávat úplně všechno najednou a ve velkém množství. Při míchání substrátu využijete půdní pH test, který seženete v zahradnictví za pár desítek korun ve formě kapek, plastové nádobky barevné škály. Změření pH substrátu vám zabere asi tak 3 minuty a určitě byste ho měli udělat ve chvíli, kdy si myslíte, že už máte substrát namíchaný a na základě výsledku pH upravit. Přidáním rašeliny pH snížíte, přidáním zeminy pH obvykle zvýšíte. Z výběru anorganických složek použijte vždy jen jednu možnost. K zemině tedy přimíchejte buďto perlit nebo písek, případně jen kermazit. U organických složek to platí podobně – použijte buďto humus nebo rašelinu nebo hnůj, není třeba přidávat vše. Vermikompost a guáno můžete přimíchat do každého substrátu podle návodu na obalu. Pokud máte vermikompost vlastní, držte se následujícího doporučení.
Doporučené poměry příměsí substrátu
• Perlit, písek nebo keramzit maximálně 20 %;
• humus 10 – 25 %;
• rašelina 20 – 50 %;
• žížalí trus 10 – 25 %;
• guáno podle koncentrace – doporučené dávkování vždy uvedeno na obalu.
Závěrem
Míchání substrátu je oblast, ve které je spousta místa pro experimentování. Ani vy se nebojte zkoušet vlastní receptury. Cílem tohoto článku není vám říkat, jak přesně to máte udělat, ale spíše ukázat, se kterými složkami se dá pracovat. Groweři už vymysleli spousty vlastních receptů a spoustu jich ještě vymyslí. Opravdu důležité je vždy myslet na to, aby byl substrát lehký a kyprý. Přeji vám hodně úspěchů při pěstování, ať už je to venku, nebo pod lampou.

Nedávné příspěvky

O Soft Secrets

Soft Secrets je předním zdrojem informací o pěstování konopí, legalizaci, kultuře a zábavě pro své nadšené a různorodé publikum na celém světě. Klíčem je propojení lidí skrz relevantní a aktuální informace se stejným zájmem jako je zdraví, životní styl a obchodní příležitosti, které konopná kultura nabízí.
POTŘEBUJETE POMOC S PROBLÉMEM TÝKAJÍCÍM SE DROG? KONTAKTUJTE CO NEJDŘÍVE MÍSTNÍ LINKU PODPORY. V PŘÍPADĚ BEZPROSTŘEDNÍCH ŽIVOT OHROŽUJÍCÍH PŘÍPADECH VOLEJTE OKAMŽITĚ 112!

Zanechte zprávu