Cizinci dál navštěvují coffeeshopy

I když už je to zakázáno

Ještě před časem to vypadalo, že s výjimkou Amsterodamu cizinci toužící koupit si v proslavených nizozemských coffee-shopech lehké drogy s úderem letošního roku ostrouhají. Patřičný zákon od 1. ledna v Nizozemsku platí. Praxe však ukazuje, že marihuanu zahraniční turisté mohou dál na mnoha místech bez problémů nakupovat, tedy pod podmínkou, že jsou dospělí.

Když mi ukážete nějaký průkaz, že je vám více než 18 let, pak si můžete u nás koupit cokoli, co tu nabízíme," řekla v Haagu zpravodaji ČTK sympatická blondýnka Astrid, která pracuje na „baru" nenápadného coffee-shopu Sky High.

"Jojo, ten zákon tady je, ale u nás v Haagu neplatí," podotkla s tím, že o normě toho ale moc neví. Cizinců do podniku, v němž pracuje, každopádně chodí dost, hlavně Britové, Belgičané či Němci. "A vždy odcházejí s úsměvem," dodala tato drobná, asi pětatřicetiletá žena.

Že to se zákazem prodávat marihuanu lidem, kteří v Nizozemsku nemají povolení k pobytu, nebude od začátku ledna žhavé, bylo jasné ještě před tím, než norma začala platit. To, že zákon nebude prosazovat, už dopředu avizovala správa Amsterodamu. Do jeho více než dvou set coffee-shopů zamíří každý rok 1,5 ze sedmi milionů turistů.

Nizozemská televizní stanice Nos pak koncem roku provedla průzkum mezi stovkou dalších měst a obcí, v nichž se nachází nejméně jeden coffee-shop, tedy obchod, kde je možné menší množství marihuany či hašiše více méně legálně koupit. Na dotaz, zda chystají zákon uplatňovat, odpovědělo 56 z nich. Ve 27 případech radnice uvedly, že nemají v plánu nějak aktivně zajišťovat, že turisté lehké drogy v tamních coffee-shopech nekoupí.

Uplatňování zákona totiž kabinet chce řešit ve spolupráci s místními radnicemi s tím, že je třeba brát v potaz „místní podmínky". Kromě Amsterodamu bránit prodeji cizincům nemají zatím v plánu ani Rotterdam, Haarlem či Leeuwarden, jak ukázal zmiňovaný průzkum. A přinejmenším prozatím se k tomu nechystá ani Haag, jak ukazují první lednové týdny, byť tamní radnice na průzkum nereagovala.

Potvrzují to i barmani z dalších haagských coffee-shopů, které se od sebe často výrazně odlišují. Zatímco některé připomínají zakouřená "doupata", jiné by člověk možná na první pohled vzhledem k dekoraci, tlumeným světlům i chování personálu považoval za běžnou kavárnu nebo nějaký relaxační či masážní salón.

„Hodně cizinců i místních se mě teď ptá, jak to s tím zákonem vlastně je a kdy přestaneme cizincům prodávat," řekl Henri, který pracuje v coffee-shopu De Mazzalaar. „Je to trochu nejasné, ale radnice zatím nic neřekla a věřím, že se to ani nezmění," doplnil.

Důvod, proč Henri a majitelé coffee-shopů zákaz nepodporují, je jednoduchý. Cizinci tvoří v závislosti na ročním období i konkrétním podniku často výraznou část klientely. V De Mazzalaar, u jehož vchodu je postavena socha masivního indiánského náčelníka, to je kolem 40 procent. Pokud by o zahraniční klientelu podniky přišly, znamenalo by to výrazný zásah do hospodaření, čehož se samozřejmě majitelé obávají.

„Je to ještě méně jasné, než dřív, když se hovořilo o té průkazce na jihu země," prohlásil Henri. Připomněl tím, že loni v květnu ve třech jižních provinciích začal platit zákaz prodeje cizincům bez trvalého pobytu. Z coffee-shopů se měly stát jakési „uzavřené kluby", v nichž by museli být místní registrování s tím, že v každém klubu by mohlo být registrováno maximálně 2000 lidí. Majitelé to kritizovali a chtěli se proti normě, která se později měla rozšířit na celou zemi, bránit.

Sporné opatření a registrace ale nakonec byly ještě loni zrušeny a nahradil je zákon. Ten sice platí, avšak díky přístupu jednotlivých radnic a možnostem různého výkladu textu není všude uplatňován.

Zdroj: ČTK