Jak to bylo, je a možná bude se Soft Secrets

Na Cannabis Cup 2012 zavítal i Cliff Cremer – holandský šéfredaktor našeho magazínu.

Na Reflex & Soft Secrets Cannabis Cup 2012 (reportáž z této akce naleznete na jiném místě) zavítal i Cliff Cremer – holandský šéfredaktor našeho magazínu, něco jako ředitel Zeměkoule 🙂 Když jsme se spolu bavili o plánech Soft Secrets v České republice, dostali jsme se až k počátkům celého magazínu. Protože Soft Secrets se stává stále populárnějším a celá historie mi přišla hodně zajímavá, dohodli jsme si „oficiální” interview.

Dočtete se nejen o počátcích časopisu v Holandsku, ale také o pozadí vzniku prvních coffee shopů, growshopů, expanzi našeho magazínu po celé Evropě, jeho současnosti i budoucnosti. A některé věci vás určitě dost překvapí.

Jindřich: Cliffe, ty působíš v Soft Secrets prakticky od začátku. V České republice vychází magazín přibližně čtyři roky, ale v Holandsku začal vycházet mnohem dřív. Kdy to bylo a jak vlastně vznikl nápad vydávat časopis čistě o konopí? Před tím asi nic takového neexistovalo…

Cliff: Časopis Soft Secrets vznikl původně v roce 1985. Nebyl to ale magazín v dnešní podobě. Šlo spíš o magazín pro zákazníky growshopu Positronics, což byl úplně první growshop na světě. V té době bylo mnoho lidí, kteří teprve získávali s pěstováním konopí zkušenosti, protože celá kultura pěstování konopí v Evropě se rozjela teprve v 80. letech. Předtím tu bylo jen pár lidí, kteří pěstovali outdoor, ale nešlo o nic významného, protože se jednalo o velmi malé množství. Positronics založil stejný člověk, který založil první skutečně známý cofee shop Mellow Yellow v Amsterdamu v roce 1975, takže většina čtenářů Soft Secrets patřila do okruhu jeho zákazníků.

J: Kdo za založením těch dvou podniků stál? Popravdě řečeno, nikdy jsem to nějak nezkoumal…

C: Zakladatelem byl Wernard Bruining, což je opravdu zajímavý člověk. Dá se říct, že byl v oblasti konopí skutečným průkopníkem. Měl přítele, kterému se říkalo Old Ed. To byl Američan, který byl už v 70. letech velmi aktivní v oblasti pěstování konopí. Old Ed se přestěhoval do Amsterdamu, protože už v té době panoval v Holandsku ke konopí celkem liberální přístup – malopěstitelé neměli žádné potíže se zákonem, takže Old Ed pomohl Wernardovi otevřít první coffee shop v Amsterdamu.

J: A jak to bylo se Soft Secrets? Jaké byly začátky?

C: Když začal Soft Secrets vycházet, byly to spíš školní noviny, než profesionální magazín. Šlo spíš o legraci. Vycházel jednou za měsíc, ale někdy třeba nevyšel vůbec. Editorem byla Wernardova přítelkyně, a jak jsem již říkal, časopis vypadal spíš jako školní noviny, žádná seriózní záležitost.
Přesto o magazínu lidé hodně mluvili, protože někdy se v něm objevily velmi zajímavé články o pěstování konopí a to lidé v té době potřebovali. Takže ten název se v amsterdamských undergroundových kruzích pěstitelů konopí rychle dostal do povědomí a stal se populárním.

J: To zní jako celkem nadějný rozjezd – mám ale tušení, že původní Positronics už nefunguje…

C: Positronics byl velmi úspěšný podnik, ale pak to s nimi šlo z kopce, převážně kvůli potížím se zaměstnanci, takže po nějakých 10 letech zanikl a s ním také magazín Soft Secrets.
Někdy v roce 1996 jsem začal pracovat pro magazín Highlife, což byl magazín podobný americkému High Times. Byla to velmi obsáhlá publikace, velmi drahá a kvalitní, srovnatelná například s Playboyem. Na opravdu drahém papíru, vše v barvách, se spoustou reklam. V té době bylo v této oblasti hodně peněz – coffee shopy měly spoustu peněz, growshopy měly spoustu peněz a všichni chtěli v magazínu reklamu. No a v té době existoval jen jeden – Highlife.

J: Když Positronics přestal existovat, jak se udržel Soft Secrets?

C: Někdy v roce 98 nebo 99 majitel Highlife, Boy Ramsahai, mluvil s Wernardem a řekl mu, že od něj chce koupit titul Soft Secrets. Wernard souhlasil, protože Positronics ani magazín jako takový neexistoval. No a my jsme začali magazín dělat znovu, ale tentokrát již profesionálně. Takže odtud pochází název Soft Secrets.
V roce 2000 jsme začali vydávat Soft Secrets v Holandsku. To bylo poprvé, kdy jsme Soft Secrets začali dělat my. Dá se říct, že předtím Soft Secrets neexistoval a ještě předtím to byl časopis, který dělal Positronics.

J: Jaký byl ohlas na holandské znovuzrození magazínu?

C: Když jsme v roce 200 začali s Holandskou verzí Soft Secrets, byl do docela velký úspěch. Jenomže v té době už na trhu byly magazíny tři – Highlife, noviny Soft Secrets a další magazín Essensie. Přičemž Essensie byl takový luxusní magazín, který soupeřil spíše s Highlifem. Důvodem, proč Boy Soft Secrets koupil, bylo to, že chtěl získat větší podíl na trhu. Takže asi tak dva roky fungoval holandský Soft Secrets a potom se majitel rozhodl, že by bylo fajn, mít Soft Secrets v angličtině.
Přišel za mnou a zeptal se, jestli bych to pro něj chtěl dělat. A já samozřejmě souhlasil, protože jsem chtěl dělat časopis v angličtině, pro anglické čtenáře. Pro mě to byla hlavně nová zkušenost a zároveň nová práce, protože jsem byl, a vlastně pořád jsem, novinář na volné noze, což spousta lidí neví.
Já jsem pořád novinář na volné noze, nepracuji na plný úvazek pro Soft Secrets nebo kohokoli jiného. Lidi si myslí, že pracuji pro Soft Secrets od 9 do 17 hodin, ale tak to není. Je to jen jedna z věcí, které dělám (pozn. autora: tady aspoň vidíte, že novinařina není žádná sranda – všichni v redakci to máme podobně).
Takže jsme začali s anglickým magazínem a byl to ohromný úspěch. Proto jsme se rozhodli dál expandovat, začali jsme dělat španělskou verzi, potom francouzskou a v současnosti Soft Secrets vychází v devíti jazykových verzích. No a český Soft Secrets začal vycházet před čtyřmi lety.
Důvodem, proč jsme začali vydávat Soft Secrets v České republice, bylo, že inzerenti nás o to požádali. Jde o to, že trh u vás roste a v té době byl vlastně nový, na začátku, a všichni chtěli být u toho.
Čtenáři si určitě všimli, že v časopisu je mnoho reklam holandských společností. Je to proto, že právě společnosti z Holandska drží Soft Secrets. Kdybychom záviseli pouze na českých inzerentech, žádný Soft Secrets by neexistoval. Tak to prostě je. Stejné to je i v Polsku – kdybychom spoléhali pouze na polské inzerenty, žádný polský Soft Secrets by nebyl.
Jedinou výjimkou je Španělsko, protože španělská verze je momentálně nejúspěšnější. Asi tě překvapí, že španělský Soft Secrets je 3x větší, než česká verze. Má přes 100 stran, což je ohromný úspěch, protože situace na trhu v Holandsku se v posledních letech zhoršuje. Vydavatelství se tedy začíná čím dál více spoléhat na zahraniční verze Soft Secrets, než na holandskou.

J: To je celkem zvláštní, že zrovna v Holandsku trh skomírá. Jaký to má důvod?

C: Politika. V Holandsku je teď u vlády pravice, předtím to byla pravice s křesťany a u těchto lidí je to stejné už 2000 let – chtějí zakázat všechno, co se týká drog. Sice neví, o čem mluví, ale ví, že to chtějí zakázat. Teď jsme v Holandsku v situaci, kdy chtějí politici zakázat tohle a tamto a vůbec nechápou souvislosti a důsledky. Snaží se zastrašit lidi z growshopů a coffee shopů. Coffee shopy například nesmí mít nikde reklamu, takže v Holandsku jsme ztratili velké množství inzerentů. Growshopy jsou také pod velkým tlakem, protože v Holandsku mají špatnou reputaci. Mluví se o jejich naprostém zákazu, ale k tomu dojde jen těžko. Sice se o tom mluví, ale nemůžou to udělat.

J: Vím, internet je toho plný…

C: Stejná situace je ale například i ve francouzské verzi Soft Secrets, která je velmi úspěšná. Ve Francii máme mnoho čtenářů, kteří Soft Secrets milují, ale teď jsme v situaci, kdy máme problém s inzercí i tam. Před pár lety to bylo tak, že většina reklam byla na coffee shopy v jižním Holandsku, kam to mají Francouzi blízko. Ale protože coffee shopy nemohou nadále inzerovat, ztratili jsme mnoho inzerentů i tam.

J: Moment – coffee shopy nesmí inzerovat ani v jiných zemích?

C: Ne. Coffee shopy nesmí inzerovat vůbec. Nesmí například ani vyvěsit plakát s obrázkem listu marihuany do výlohy. Pokud by to udělali, skončili by.

J: Trochu to na mě působí, že Holandsko se vydalo zcela opačným směrem, než zbytek Evropy…

C: Jo. Vracíme se v čase. Zbytek Evropy jde kupředu a Holandsko jde zpátky. Což je samozřejmě ohromná ironie, protože Holandsko je místo, kde to všechno začalo. Ale i když netuším, co přinese budoucnost, tak doufám, že tahle vláda co nejdřív padne a potom by se mohlo vše vrátit do zajetých kolejí.

J: Promiň, teď se budu opakovat, ale mně to přijde opravdu divné. Celý svět mění svůj pohled na konopí, všichni začínají chápat, že konopí není zlá věc a v zemi, kde všechno začalo, se najednou začne mluvit o zákazech a trestech pro huliče a pěstitele…

C: To jsou prostě politici. Oni vlastně nezměnili názor, protože politici, kteří jsou teď u moci, nikdy neuznávali coffee shopy ani „Gedoogbeleid” (pozn. autora: holandský výraz označující politiku tolerance). Takže nejde o to, že by lidé měnili názory, ale střídají se politici. V Holandsku je teď situace opravdu špatná.

J: Už jsi to nakousl – tohle je o politicích, ale co veřejnost?

C: S veřejností je to těžké. Já bych řekl, že lidé jsou o něco méně tolerantní, než dříve, ale rozhodně to není tak, že by byli zcela proti coffee shopům. Většina lidí má pořád názor, že systém coffee shopů je velmi chytrý nápad, který vychází z jedné základní věci – nutnosti oddělit lehké drogy od tvrdých. S tím samozřejmě všichni souhlasí a pouze politici to nevidí.
Velmi důležitým bodem je, že celý systém coffee shopů spadá pod Ministerstvo spravedlnosti, což je nesmysl. O tuto oblast by se samozřejmě mělo starat Ministerstvo zdravotnictví.

J: Dobře, přestaňme řešit politiku, protože to by bylo asi na hodně dlouhé povídání. Vraťme se k Soft Secrets. Jak jsi spokojený s českou verzí časopisu? Máš v plánu nějaké změny?

C: Česká verze magazínu Soft Secrets si vede výborně, jsme opravdu spokojení. Obzvláště spokojený jsem s redaktory. Máme opravdu dobré autory, jako je Mr. José a Mr. Tao. Změnit chceme jedinou věc – v budoucnu by v časopise mělo být víc českých článků od českých autorů a pravděpodobně méně těch přeložených. Obecně se ale dá říct, že situace v České republice se neustále zlepšuje, protože zákony začínají být více tolerantní, lidé mají více možností a příležitostí a týká se to i oblasti konopí. Evidentně se jedná o velmi zajímavý trh pro každého z oboru. Už jen sledovat vývoj je zajímavé. Nikdo sice neví, co bude za deset let, ale zatím to vypadá, že situace bude ještě lepší. Konopí by mohlo být stejným produktem, jako jakékoli jiné zboží.
Chtěl bych akorát, aby v českém Soft Secrets bylo víc humoru, třeba v podobě kvalitního komiksu. Pro mě totiž marihuana není otázkou života a smrti. Marihuana je „rekreační” záležitost. Osobně jsem rekreační uživatel a tak k marihuaně i přistupuji. Zkrátka to pro mě není to nejdůležitější, na rozdíl od mnoha jiných, kteří na hulení myslí ve dne v noci. Je to prostě jen další součást mého života – někdy si zahulim a to je celý.

J: Na závěr ještě tradiční otázka při rozhovorech s někým ze zahraničí – co si myslíš o českých growerech, potažmo čtenářích Soft Secrets. Liší se v něčem od těch v zahraničí, nebo je to v celé Evropě stejné?

C: Je to hodně podobné, protože všem jde o stejnou věc – jak pěstovat co nejlépe. Liší se ale samozřejmě používané prostředky a také životní styl, který je zcela odlišný třeba od Holandska nebo Anglie. Je to tak, že všude se sice řeší specifické problémy, ale v technice pěstování není mnoho rozdílů.
Trochu odbočím – v České republice se konopí věnuje mnoho opravdu schopných osob. Třeba Mr. José a Mr. Tao. To jsou, dá se říct, průkopníci v pěstování v České Republice. Čeští groweři i kuřáci marihuany na ně mohou být pyšní. Riskovali v době, kdy pěstování nebylo ani zdaleka tolerováno. Tao třeba pěstoval už za komunistů a na to člověk musel mít koule. Jsem rád, že takový člověk pro nás pracuje. Lidé, jako Tao, José, Jindřich a třeba Michal z Growshop.cz jsou důležití lidé v oblasti konopného průmyslu v České republice a já si vážím toho, že s nimi spolupracujeme, protože to jsou osoby, které je dobré znát.
Nemůžu mluvit o technikách, které čeští groweři používají, protože to až tak podrobně nesleduji, ale myslím si, že to bude stejné, jako všude jinde.

J: Myslím si to samé s jediným rozdílem – čeští pěstitelé si nemohou dovolit investovat do svých systémů takové finanční částky, jako groweři na západě…

C: To je pravda. Na druhou stranu ceny vybavení poměrně rychle klesají, takže tyhle rozdíly se během pár let smažou.

Ok, Cliffe, děkuji ti za zajímavý pohled do historie Soft Secrets a osvětlení situace v Holandsku i v Čechách a těším se na příští setkání.

 

1978: Skuteční průkopníci pěstování konopí v Evropě – zleva: Soma, Wernard Bruining, Old Ed a Ed Rosenthal 
Cliff Cremer (uprostřed) na Highlife Cupu 2011

Polské Soft Secrets

Pokusná zahrada Positronicsu v sedmdesátých letech 

Old Ed v Amsterdamu, 1978

 

Nedávné příspěvky

O Soft Secrets

Soft Secrets je předním zdrojem informací o pěstování konopí, legalizaci, kultuře a zábavě pro své nadšené a různorodé publikum na celém světě. Klíčem je propojení lidí skrz relevantní a aktuální informace se stejným zájmem jako je zdraví, životní styl a obchodní příležitosti, které konopná kultura nabízí.
POTŘEBUJETE POMOC S PROBLÉMEM TÝKAJÍCÍM SE DROG? KONTAKTUJTE CO NEJDŘÍVE MÍSTNÍ LINKU PODPORY. V PŘÍPADĚ BEZPROSTŘEDNÍCH ŽIVOT OHROŽUJÍCÍH PŘÍPADECH VOLEJTE OKAMŽITĚ 112!

Zanechte zprávu