Udělej si sám - pěstební a zavlažovací systém

Dnes se podíváme na to, jak vyrobit automatické zavlažovací systémy svépomocí

Dnes se podíváme na to, jak lze vyrobit některé efektivní automatické zavlažovací systémy svépomocí a ušetřit tak tisíce korun. Sestavit si vlastní systém není nijak moc složité. Vše základní už bylo vymyšleno a tak jen zbývá dodržet všechny zásadní parametry sériově vyráběných zavlažovacích systémů. Při domácí výrobě tak můžeme většinou použít třeba jiný materiál, nebo komponenty od jiného, levnějšího výrobce. Nikdy bychom ale neměli narušit koncept systému, který je klíčem k tomu, aby fungoval tak, jak má. Co je třeba vždy zachovat, si povíme u každého systému jednotlivě.

Květníky

Systémy s využitím květníků a různých typů zavlažování jsou nejrozšířenějším způsobem pěstování. Má také mnoho výhod. Každá rostlina má samostatný květináč, takže je možné je během pěstování různě přemisťovat, automatickou závlahu můžeme úplně vynechat a rostliny jednoduše zalévat ručně a navíc si můžeme zvolit i zcela libovolné pěstební médium. Další výhodou je fakt, že si můžeme vybrat květináče různé velikosti, podle toho, kolik rostlin chceme pěstovat na 1m2 a jak velké rostliny chceme pěstovat. V současné době se na našem trhu rozšiřuje pěstební systém Wilma, který využívá právě květníky a automatickou kapénkovou závlahu. Systém Wilma s devíti 18 litrovými květináči a ploše zhruba 1,2m2 vás vyjde na necelých 6 tisíc korun. My si nyní ukážeme, jak si podobný systém vyrobit za méně než polovinu peněz.

K sestavení budeme potřebovat devět kusů hranatých 18 litrových květináčů, které nás vyjdou zhruba na 800,- Kč. Pokud by se vám to zdálo moc, můžete si sehnat hranaté kanystry stejného objemu, oříznout vrchní část a vyvrtat do nich dole a na spodním okraji několik větších děr, abyste zajistili snadný odtok živného roztoku. Kanystry by měli být neprůsvitné a 100% čisté. Světlo by negativně ovlivnilo růst kořenů a případné chemické znečištění kanystrů by mohlo mít negativní vliv na růst rostlin.

Velikost květníků je v tomto případě zásadní, protože budeme pěstovat rostliny větší a chceme, aby měly dostatek prostoru pro kořeny. Dále bude zapotřebí sehnat nějakou nádrž na živný roztok. Nádrž by měla být hluboká zhruba 50 cm a její šířka a délka by měla vyhovovat prostoru, do kterého chcete systém umístit. Její objem by měl být alespoň 80 litrů, ale pokud chcete mít systém doma a nedělá vám problémy doplnit živný roztok kdykoliv, pak může být objem i menší. Objem nad 120 litrů je zase zbytečně velký, protože v systému této velikosti by vám takový objem vydržel mnohem déle než 10 dnů, a to my nechceme.

Nyní budeme potřebovat nějakou konstrukci, na kterou květináče umístíme a ze které bude přebytečný roztok ztékat zpět do nádrže. Konstrukci si postavíme z dřevěných, nebo plastových latí a navrch dáme desku. Deska by měla být nejlépe z plastu, který nebude nasávat vlhkost a křivit se. Tloušťka desky by měla být alespoň 2 centimetry, aby se neprohýbala pod tíhou květníků a rostlin. Na desku ještě položíme nopkovou fólii, která zajistí správnou drenáž pod květináči a odvede přebytečný roztok zpět do nádrže. Nesmíme zapomenout na to, že deska musí mít mírný sklon, aby voda odtékala. Na 1 metr délky stačí 1-2 cm rozdíl ve výšce položení desky.

Nyní máme připravenou konstrukci pro květníky a nádrž na živný roztok. Tento systém by se dal použít i pro ruční zavlažování, ale byl by pro tento účel zbytečně složitý. My se snažíme sestavit systém s automatickým zavlažováním. Při ručním zalévání není nutné přebytečný roztok zachytávat zpět do nádrže. Zalijeme vždy jen tolik, kolik rostliny potřebují. Proto bychom vůbec nemuseli stavět onu konstrukci. Ruční zalévání není příliš vhodné pro hydroponické pěstování, neboť bychom museli zalévat příliš často. Inu, my se vrátíme k rozdělané práci. Poslední, co našemu systému chybí je čerpadlo a kapilární rozvod. Jelikož chceme docílit nízké ceny a vysoké efektivity, zvolíme systém zavlažování s nízkým tlakem. Ideální čerpadlo by mělo mít výtlak alespoň 1,5 metru a průtok 1000 litrů za hodinu, abychom na kapilární systém mohli nasadit koncovky, ze kterých roztok jen kape (vhodné pro kokos, substráty a rockwool), nebo koncovky, ze kterých roztok vytéká, či se mírně rozprašuje (vhodné pro keramzit a perlit). Čerpadlo ničím nenahradíme a ani v případě kapilárního rozvodu nemáme moc alternativ. Můžeme jedině vynechat koncovky, ale úspora již není příliš velká, zvláště v případě devíti rostlin. Za kapilární rozvod včetně hadic, mikrokapilár a koncovek zaplatíme do 300,- Kč.

Nyní si odskočím zpět k Wilma systému. Čerpadlo, které obsahuje tento systém má nasávání z boku. To má nevýhodu v tom, že vám v nádrži vždy zbude nějaký roztok, který tímto čerpadlem nevyčerpáte. Má to ale jednu podstatnou výhodu a nic bych nedal za to, že to je jeden z hlavních důvodů, proč je toto čerpadlo u Wilmy použito. Tím, že je zaručeno, že v nádrži vždy zbude nějaká voda, chrání systém topné tělísko pro ohřev živného roztoku. V nádrži vždy zůstane dostatek vody, aby bylo topné tělísko potopené a nepřehřálo se, následkem čehož vždy praskne. Je samozřejmě pouze na vás, zda se budete tohoto nápadu držet, nebo si pořídíte čerpadlo se spodním nasáváním a vysávat nádrž do dna. Ať tak, nebo tak, čerpadlo je nejdražší součástka našeho systému. Nové vás vyjde na 1 000-1 700 korun, se základní, molitanovou filtrací. Jak by měl systém ve finále zhruba vypadat, můžete vidět na obrázku.

Celková cena tohoto systému se pohybuje v rozmezí 1,5-3 tisíc korun. Záleží na tom, zda budete květníky kupovat, či nikoliv a také na tom, jak výhodně se vám povede získat potřebné čerpadlo.

Napouštěcí stůl

Napouštěcí stůl si můžete vyrobit doma velmi podobným způsobem jako předchozí systém. Stačí, abyste na vrchní desku položili místo nopkové fólie plastovou vanu, která se dá koupit zvlášť v každém dobrém growshopu. Taková deska o ploše 1m2 vyjde zhruba na 1 000,- Kč. I zde máme alternativu. Podobnou vanu si můžete nechat na míru svařit kdekoliv, kde svařují plasty. Jelikož v případě 1m2 vám takovou vanu mohou svařit ze zbytkových plastových tabulí, můžete se dostat na zajímavější cenu. Nevýhodou bývá rovná plocha dna. Originální deska napouštěcích stolů má vylisované drenážní kanálky, kterými voda lépe odtéká a nikde v systému se zbytečně nezadržuje. Budete si také muset vyhrát trochu se správným sklonem, který zajistí rovnoměrné napouštění a vypouštění domácího napouštěcího stolu. Sklon je zde velmi důležitý a originální systémy dodávané společně s nádrží mají již tento sklon vychytaný. Osobně si myslím, že v případě, kdy si chcete pěstební systém s automatickým zavlažováním vyrobit sami, je napouštěcí stůl nejméně spolehlivé řešení z těch, které v tomto článku popisuji. Nicméně ta možnost tady je, takže proč si ji nepředstavit. Napouštěcí stůl na 1m2 vyjde zhruba na 1 000,- Kč + čerpadlo. To nám ovšem stačí velmi obyčejné za 300,- Kč. Při použití lisované originální desky bude cena o něco vyšší.

Domácí Aquasystem

Originálnímu Aquasystemu leckdo neřekne jinak, nežli „kýbl". No a to je asi nejtrefnější označení tohoto systému, který se skládá ze dvou nádob, akvaristického kompresoru a trubky s hadičkou. Vzhledem k tomu, že jeden kýbl stojí přes 2 tisíce korun a zároveň je to vynikající systém pro pěstování velkých kytek, říká si o doma vyrobenou alternativu. Kouzlo Aquasystemu je ve velikosti nádoby, ve které je zasazená kytka, snadné dostupnosti kyslíku pro kořeny a samozřejmě v neustálém přísunu živin. Díky tomu rostou rostliny jako z vody, a není výjimkou, že na jedné kytce vypěstujete 80-100 gramů fajnového materiálu. Aquasystem má ovšem i své nevýhody, z nichž asi největší je složité vyměňování živného roztoku a měření pH a EC. Snadnější je to s kontrolérem, ale i tak je s Aquasystemem trochu řehole a kontrolér navíc stojí další peníze.

My si nyní sestavíme Aquasystem vlastní, kdy nám jeden kýbl vyjde na trochu snahy při shánění komponent zdarma a pár stovek při nákupu kompresoru. Na 1m2 se vejde zhruba 6 kýblů, při zachování snadnějšího přístupu ke každému z nich. Základním stavebním kamenem jsou kýble. Nejsnazší cestou je oslovit nějakého malíře. Malířské barvy se prodávají, mimo jiné, po 40 Kg, a právě obal od této hmotnosti je vhodným základem pro náš levný Aquasystem. Zkoušel jsem postavit i menší, z 10 litrových kýblů, ale není to ono. Objem prostě hraje zásadní roli. Kýblů budeme v tomto případě potřebovat 12, tedy dvakrát tolik, než chceme mít na konci Aquasystémů.

Jakmile máme kýble doma, vezmeme polovinu z nich a vyvrtáme do jejich dna 15-25 otvorů o průměru 1-1,5 centimetru. Nyní potřebujeme nějakou podložku, kterou umístíme do vnějšího kýble (bez děr ve dnu) a která bude podstavcem pro vnitřní kýbl (tedy ten s děrami). K tomuto účelu může posloužit starší plastový květník, který postavíme dnem vzhůru, nebo něco podobného. Výšky podložky by měla být, v případě takto velkých kýblů, zhruba 25-30 cm. Teď přichází pravá chvíle na to, abychom sestavili zavlažovací hadičku. Budeme potřebovat cca 9 metrů silikonové hadičky ke kompresoru (1,5 metru/ kýbl) o vnitřním průměru 4 mm a vnějším 6 mm. Dále je třeba mít asi 6 metrů hadice o vnitřním průměru 8-10 mm a trubku, kterou snadno provlečeme tu silnější hadičku. Můžeme použít PE trubku na rozvod vody, která je levná a přesně odpovídá našim požadavkům (na obrázku je hliníková). Trubka musí být dostatečně dlouhá na to, aby dosáhla ze dna vnějšího kýble na povrch toho vnitřního. Trubka slouží k tomu, aby se nám hadička v keramzitu neohnula a byl zajištěn snadný průtok živného roztoku. K tomu všemu při nákupu přibalíme šest rozbočovačů ve tvaru T, na který nám půjde navléci silnější hadička. Hadice, trubky a Téčka nás vyjdou zhruba na 350,- Kč. Poslední věc, kterou potřebujeme, je kompresor. Ty budeme pro šest kýblů potřebovat tři, a to takové, které mají výstup pro dvě vzduchovací hadičky. Osvědčený je 6W kompresor. Jeden se dá sehnat za 300-500,- Kč. Sakumprásk dohromady máme pohon zavlažování pro šest kýblů za maximálně 1 850,- Kč. Jestliže jste sehnali kýble zadarmo, přijde vás jeden na 300,- Kč, oproti běžným 2 200,- Kč - no nekupte to, že ano...

Nyní už zbývá jen Aquasystem zapojit. Do vnitřního kýble zasuneme trubku. Jednou z děr ve dně ji protáhneme až cca 5 cm nad dno vnějšího kýblu. Trubkou provlečeme silnější hadičku tak, aby byla těsně nad dnem vnějšího kýblu. Do této hadice zasuneme zespodu vzduchovací hadičku tak, aby byla zasunutá asi 5 cm uvnitř té silnější. Kýble pak složíte do sebe (nezapomeňte na podložku toho vnitřního) a nasypete vnitřní kýbl keramzitem, cca 5-8 cm pod okraj. Nyní na čouhající hadici nasadíte Téčko a z dalšího kusu uříznete dostatečně dlouhou hadičku, tu silnější, díky které uděláte oko, jak vidíte na obrázku. Do tohoto kusu uděláte 6 malých dírek, skrze které bude živný roztok vytékat kolem rostliny. Teď už stačí jen zapojit vzduchovací hadičky do kompresorů, naplnit vnější kýble živným roztokem a systém začne zavlažovat. Zavlažování může běžet non-stop během rozsvícených lamp, nebo ho můžete napojit na časový spínač a zalévat pouze několikrát denně. U tohoto systému je důležité sledovat pH i EC velmi pečlivě a případně je upravovat. Především pH se může rychle měnit, v závislosti na vypařování vody. Není to ovšem nic, co byste nezvládli.

Originální Aquasystem má navíc hadičku na boku, díky které jednak snadno vypustíte obsah kýblu a navíc máte stálou kontrolu nad tím, kolik roztoku ještě v kýblu je. Toto vylepšení je velmi jednoduché a nijak výrazně celý systém neprodraží. Bude vám stačit jen plastová příruba a kousek další hadice. V tomto případě si myslím, že obrázek vydá za tisíc slov a pokud jste dost šikovní na to, abyste si sestavili vlastní systém, tak tohle už pro vás bude hračka.

Na obrázcích u tohoto článku nesouhlasí průměry hadiček, především té, kterou je veden roztok k rostlinám. Při psaní tohoto článku jsem totiž neměl ty správné průměry k dispozici a Aquasytem, který vidíte na obrázcích, už je dlouho mimo aktivní službu. Nicméně i se silnější hadičkou systém funguje, ovšem jen díky tomu, že je v něm dostatek vody. Kdyby mi hladina poklesla, vzduch by nevytlačil roztok až nahoru k rostlinám. Proto se držte průměrů hadiček, které jste našli v minulém odstavci.

Tím dnešní tipy pro sestavení vlastního automatického pěstebního systému končí. Doufám, že jste v článku našli nějaké zajímavé nápady, a že se třeba pokusíte si některý systém podle těchto návodů postavit. Pokud ano, pošlete nám obrázek mailem do redakce, nebo na mail uvedený na konci tohoto článku.