Sádlo, sádlo, samý sádlo

Neustále přemýšlím, jak náš časopis obohatit a ozvláštnit. Na festivalu Barevná planeta jsem měl možnost trochu déle si promluvit s Michalem ze společnosti Delibutus a společně jsme přišli na skvělý nápad – co takhle přinést našim čtenářům zkušenosti lidí, kteří se zabývají zpracováním konopí dnes a denně? Jejich praktické znalosti jsou neocenitelné. Spolupracuji sice s konopnou doktorkou Janou Budařovou, ta má ale trochu odlišné zkušenosti, než pánové a dámy z firem, které vyrábějí své produkty na komerční úrovni a opravdu ve velkém. Jako první dostává prostor právě Delibutus. V budoucnosti ale počítám i s ostatními firmami, protože jejich pohled na celou problematiku se od pohledu uživatelů a malozpracovatelů přeci jen dost liší…

„Piplal jsem se s kytičkami celý rok, chodil jsem jim povídat, sofistikovaně sklízel, sofistikovaně sušil, podle sofistikovaného receptu to nacpal… do vazelíny.“ Jak často toto slýcháme od našich zákazníků. Nebo o sádle. Někdy to tahá za uši, někdy za srdce.

Totiž… pomiňme teď takřka nerozsouditelné pře o THC vs. CBD a dalších kanabinoidy, různé technologické postupy, nedej bože se pouštět do debat o pěstitelských postupech. Zde má prostě každý to své a každý to dělá nejlépe. Vycházejme z toho, že dobré konopí vždycky pomůže. Smyslem tohoto článku je zaměřit se na tématiku jaksi trochu opomíjenou, přičemž se s ní potýká nemálo growerů při zpracování svých opečovávaných miláčků (míněno konopí, ne staré dobré mercedesy v kombíku). Masťové základy. Inspirují nás k tomu vaše emaily a nekonečné debaty na Cannafestu a podobných akcích, kdy máme prostor si s vámi popovídat a vyměnit pár zkušeností.

Čili, sklizeno, dobře sklizeno, dobře přetřízeno, usušeno aneb jak se teď honosně říká „dekarboxylováno“. Babička sýčkuje, že jí vržou klouby a už neutáhne řepu, děti si na prázdninách uhnaly od kozlíka Saláta nějaký svrab a švagrová vám na návštěvě pocukruje sedačku svou lupénkou. Co s tím? A teď už vážně.

Vazelína

Jak je to s tou vazelínou? Vazelína je ropný produkt, podobně jako nafta nebo benzín. Věděli jste to? Ano? Pak máte větší rozhled než polovina všech, kdo ji používají. Nebudeme tu tvrdit, že je na ní něco a priori smrtelně jedovatého ve vztahu k použití na lidské tělo. Její molekuly jsou veliké, proto lze jako velmi pozitivní označit efekt pozvolného uvolňování přidané účinné látky (v tomto případě extrakt konopí) do kůže. To ocení lidé s artrózou, kloubními problémy, dnou apod.

Trvanlivost je skvělá, konzistence také. Shrnuto, podtrženo, sečteno – pro užívání při mírných zhoršeních stavů při kloubních problémech je to volba dobrá. Dá se odpustit původ v ropném průmyslu a pomalá prostupnost do kůže je vlastně spíše výhodou.

Na co však vazelína nepatří a proč?

Slýcháme občas od lupénkářů – „Mně funguje jen vazelína, jinak to mám hrozný.“ A to je právě to. Vazelína je silně komedonní. Ucpává póry. Při dlouhodobějším užívání kůže zkrátka vzdá samohydratační funkce. Je uzavřená, tím nevysychá, a ač se může zdát, že vrchní a prakticky již odumřelé vrstvy kůže vypadají lépe, odlupují se pomalu, z komplexního hlediska je to špatně. Kůže si zjednodušeně vytvoří závislost na vazelíně. Pokud ji nepoužijete, kůže vysychá extrémně. Zdravá pokožka si s tím při rozumném používání jakž takž poradí. Pokožka stižená lupénkou, atopickým ekzémem či chronickou dehydratací je používáním vazelíny ještě více ničena. Tedy – klouby dejme tomu, kožní problémy ne!

Sádlo, sádlo, samý sádlo

„Prabába to dávala do sádla, bába to dávala do sádla, máma to dávala do sádla, sádla máme dost, tak to dávám do sádla a přes to vlak nejede.“ To také slýcháme často. Sádlo je odpradávna používáno pro jeho dobrou snášenlivost. A ono, co si budeme povídat – co měly naše prabáby používat? Penta ještě nebyla, vazelínu nevyráběla a pro kokosový tuk či bambucké máslo přes oceán daleko. Sádlo je pro naši pokožku dobře vstřebatelné. Efekt „promaštění“ je nespornou, ovšem takřka jedinou, výhodou. Pardon, ještě dostupnost. Vtrhnete do ozařovny (hypermarket), koupíte za pár korun trochu podříznutého, vyždímaného a uškvařeného čuněte, jehož život bych nepřál žádnému živému tvorovi, nacpete do sádla své vypiplané kytičky a čekáte zázrak.

A ono to nějak fungovat bude. Konopí tak nějak funguje takřka vždy. Bude to v něčem fungovat lépe? Ano, taky bude. Můj subjektivní názor – patlat na sebe pro uzdravení mrtvé zvíře je poněkud morbidní a proti všem vesmírným zákonům. Navíc – pokud jdete cestou složitějších receptů, např. zahrnující alkoholové kvašení (od tety Bushky), sádlo je nepoužitelné. Připočtěme nevalnou životnost masti. Konopí v sádle je zkrátka takové to domácí jednoduché levné mazání tam, kde přes to “vlak nejede“.

Rostlinné tuky – kytka kytce parťákem

Ve společnosti Delibutus jsme si dali za cíl jít cestou čisté přírody. Té nejčistší. 100%. Bez parabenů, konzervantů, stabilizátorů. Bezpodmínečně i za cenu těžkostí na poli obchodním. Zkusili jsme postavit naše receptury na čistě rostlinných tucích. A jde to. Úplně snadné to není. Ale – Jamajčani říkají – konopí si všechno pamatuje, konopí všechno vrátí. Vrátí to, s jakou láskou jej pěstujete, s jakou láskou jej sklízíte a s jakou láskou jej zpracováváte. Ono vám vrátí i to, když ho uvítáte s alkoholem v krvi. Dát energii do přípravy masťového základu se zkrátka vyplatí.

Bambucké máslo – v přírodních masťových složkách králem

Bambucké máslo je ryze přírodní surovina. Získává se rozemletím upražených semen plodů ořešáku Shea (Vitellaria paradoxa), stromu rostoucího v úzkém pásu rovníkové Afriky. Český, avšak dnes nepříliš používaný výraz, je máslovník. Označení Karité je zažito především v samotné Africe, kde je tento dar přírody hojně používán již od pradávna jako balzám na kožní poranění, k péči o pokožku, její hydrataci a ochraně před extrémními vlivy počasí, především před sluncem. Bambucké máslo totiž působí jako UV filtr o přibližné hodnotě 4. Na černém kontinentu je Karité zároveň potravinou. Je vskutku bohaté na nenasycené mastné kyseliny a vitamíny, především A, D, E a F. Především vitamín E, tzv. tokoferol, je velmi silným antioxidantem, čímž chrání buňky před volnými radikály a tím zpomaluje stárnutí, dokonce dle průzkumů působí prokazatelně jako prevence proti nádorovému bujení (Thompson et al. 2009).

Máslo působí antibakteriálně a protizánětlivě. Navíc je opravdu velmi dobře snášeno citlivou pokožkou. Svými vlastnostmi je předurčeno jak k běžné hydratační péči o pokožku, tak k ošetření podráždění, popálenin, atopických ekzémů, lupénky, dermatitid, suchých opruzenin apod. Při teplotách nad 40 stupňů máslo zkapalňuje, při nízkých teplotách je naopak velmi tuhé. K pohodlnému rozetření do pokožky je dobré čisté bambucké máslo nechat na dlaních či prstech mírně roztát a poté pomalu vetřít do pokožky. Výhodou je relativně rychlé vstřebání, protože bambucké máslo má malé molekuly a dobře proniká do pokožky, což je skvělá vlastnost pro to, aby bylo obohaceno a stalo se nosičem dalších látek, které zároveň mohou upravit konzistenci či hydratační vlastnosti bambuckého másla. Úpravy konzistence lze dosáhnout také vyšleháním za tepla, kdy je do másla vehnán vzduch a to se tak stává viskóznější, lépe roztíratelné.

Při výčtu trumfů bambuckého másla často slýcháme, že je drahé a nedostupné. Ano, je o dost dražší než sádlo, je o něco dražší než vazelína. A je hůře dostupné. Dát si práci s jeho sehnáním se však vyplatí. Rádi bychom vyšli domácím zpracovatelům bylinných mastí vstříc, a proto jsme se rozhodli jej zařadit do naší nabídky ať již na váhu samostatně, tak v sadách s prázdnými kelímky, brožurou s recepty a zkrátka vším potřebným. Zakoupit lze i sušené konopí (povolená odrůda Finola). Nabídku naleznete na www.delibutus.cz. Vy, co nás znáte, víte, že se vždy snažíme domácí výrobce podporovat v jejich úsilí pomoci lidem ve svém okolí. Spolupracujeme v této oblasti také s dalšími komerčními i nekomerčními subjekty v ČR, kterým pomáháme jak se surovinami, tak s know-how ve zpracování.

Další alternativy

Bambucké máslo je ideální pro své vlastnosti nejen ve vztahu k pokožce, ale i díky poměrně stabilní konzistenci. Skvělé vlastnosti na kůži má také kokosový tuk, který je však samotný značně nestabilní a snadno taje. Kakaové máslo je zase poměrně tuhé a samo o sobě nevhodné, je však dobře využitelné pro úpravu konzistence a zvýšení ochranné funkce pro pokožku. Masťový základ lze také obohatit přírodním včelím voskem, kterým se snadno „dotahuje“ konzistence masti. Použitelné jsou samozřejmě i oleje typu konopný, arganový, makadamiový… Zde však pozor, řídkou viskozitu je nutné kompenzovat tuky tužšími. Je to o hraní si. Hledání toho nej. Mastičkářství není patlání. Když chcete, je to umění. A konopí si to pamatuje. Vrátí Vám to. Potřebujete pomoc? Jsme tu. Nebojte se patlat lepší masti, buďte mazaní!

jindrich@softsecrets.nl