Rasta, dready, ganja

Na ostrově v Karibském moři konopí (v místním nářečí Kaya) roste doslova jako plevel.

Venku psí počasí, slunce se zrovna nepředře, teploty velmi nízké, takže jsme se rozhodli trochu toho pohodového počasí přinést alespoň na stránkách Soft Secrets. Podíváme se společně na Jamajku a za původem dredatých rastafariánů.

Jamajka je z pohledu uživatele marihuany skutečným rájem. Na ostrově v Karibském moři totiž konopí (v místním nářečí Kaya) roste doslova jako plevel. Místní obyvatelé jej používají prakticky ke všemu - kouří ho, vaří z něj, vyrábějí oblečení, lana...

Během koloniální éry byli na Jamajku dováženi afričtí otroci, kteří si s sebou na ostrov přivezli i svá domorodá náboženství. Otroci byli samozřejmě převychováváni na správné křesťany a právě to připravilo podmínky pro vznik rastafariánství.

V 19. století získali otroci částečnou svobodu, bohužel to ale nemělo za následek zlepšení jejich životních podmínek. Velká část obyvatel se začala stěhovat do větších měst, kde následně vznikaly rozlehlé chudinské čtvrti a slumy. No a odtud vzešel nápad na návrat černošského obyvatelstva do Afriky. S touto myšlenkou přišel Marcus Mosiah Garvey (jméno Mosiah vzniklo spojením Moses - Mojžíš a Messiah - Mesiáš).

Na Jamajce se ale jeho představa nesetkala s pochopením a tak se vydal do Spojených států amerických. Jeho primárním cílem bylo sjednocení všech Afričanů. Ač se Garvey stal prorokem rastafariánů, jakékoli spojení jeho osoby s nimi odmítal.

Proč se tedy stal jejich představitelem? V roce 1916, před odjezdem do Spojených států, vyřkl proroctví, které se stalo hlavní myšlenkou celého budoucího hnutí rastafari. Znělo: „Pohleďte k Africe, kde černý král bude korunován, protože den vysvobození je blízko!". Jak předpověděl, tak se také stalo. V roce 1930 byl korunován etiopský král Ras Tafari Makonnen na Haile Selassieho I. Ten zavítal dokonce i do tehdejšího Československa, památný byl velkolepý pochod Karlovými Vary. Tato návštěva byla také literárně zpracována jako epizoda v díle Bohumila Hrabala „Obsluhoval jsem anglického krále".

Mezi zakládající členy hnutí rastafari patřil i Leonard Howel, který se ve své době stal jedním z největších distributorů marihuany na Jamajce. Další důležitou osobou byl Mortimer Planno, který byl také učitelem Boba Marleyho (vlastním jménem Robert Nesta Marley).

Víte, proč se v textech Boba Marleyho a ostatních reggae hudebníků podporujících rastafariánství tak často vyskytují slova jako Jah, Exodus, Babylon a Zion? Rastafariáni totiž věří ve vysvobození ze zlého Babylonu a věří v příchod dne, kdy nastane exodus a řád podle jejich boha Jah. Afrika bude navrácena Afričanům, Amerika indiánům a Evropa bude pouze „bílých". Opakem Babylonu je Zion, který se podle rastafariánů nachází v Etiopii a po exodu zde bude na hoře Zion spravedlivě vládnout bůh Jah.

Symbolika rastafariánství je veřejnosti velmi dobře známá. Mezi nejznámější patří úprava vlasů do dredů, stravování, symbol lva, rastafariánské barvy, kouření marihuany, specifický jazyk a samozřejmě reggae.

Bezkonkurenčně nejproslulejší jsou dredy. Inspirace pro ně pochází od masajských a somálských válečníků. Pro samotné rastafariány značí sílu, svobodu a vzdor. Někteří také odmítají holení, které je podle nich výplodem Babylonu (západního otrokářského světa).

Rastafariáni mají velice přísné stravovací návyky, nepijí alkohol, nejí některé druhy masa, koření či sůl. Nepijí ani
mléko či kávu. Konzumují pouze zdravé a čerstvé přírodní potraviny.

Symbol lva přestavuje jejich Mesiáše Haile Selassieho a odkazuje k titulu, který císař obdržel při korunovaci (Vítězný lev z kmene Judova). Lev je také symbolem Etiopie a zároveň vyvolává respekt a úctu jako král zvířat.

Rastafariánské barvy pocházejí od původních stoupenců Marcuse Garveyho. Jedná se o kombinaci červené, černé a zelené. K těmto základním barvám se později připojila i zlatá (žlutá), která spolu s červenou a zelenou tvoří základ etiopské vlajky. Červená barva symbolizuje krev obětí v období tvrdé koloniální vlády na Jamajce, černá pak poukazuje na africký původ Jamajčanů a zelená symbolizuje bujnou vegetaci ostrova. Zlatá je navíc symbolem bohatství i slunce Afriky.

Marihuana je pro rastafariány svatou rostlinou. Původní stoupenci rastafariánství pro ni mají mnoho jmen, například bylina, tráva, sinsemilla (ze španělského „bez semen"), kaya nebo ganja (ze sanskrtu - ganjika).

Kouření marihuany má několik důvodů, těmi nejdůležitějšími jsou podpora při meditaci a souznění, případně rozhovory s bohem. Je tedy jasné, že použití marihuany rastafariány má zcela jiný význam, než jak je tomu v západní společnosti.

Nepřehlédnutelným, či spíše nepřeslechnutelným, symbolem hnutí rastafari je reggae. Pomocí této hudby příznivci hnutí šíří své myšlenky a životní styl. Možná vás překvapí, že nosným pilířem tohoto hudebního žánru není melodie ale text, díky kterému se posluchači mohou s obsahem písně ztotožnit.

Počátky reggae stylu se datují do 50. let 20. století, kdy spojením několika hudebních žánrů vzniklo ska, které následovalo o něco pomalejší rocksteady. V té době zahájila svou činnost i kapela The Wailers, jejímž členem byl i slavný Bob Marley.

Reggae se objevilo začátkem 70. let. K jeho představitelům patří vedle Boba Marleyho Peter Tosh, Bunny Wailer nebo Ijahman Levi. Texty se začaly silně věnovat rastafariánskému vidění světa a propagovaly jeho myšlenky a cíle.

U Boba Marleyho lékaři zjistili v roce 1978 rakovinu kůže, které o tři roky později, 11. května 1981, v 36 letech podlehl. Jeho smrtí však reggae hudba v žádném případě nezanikla. Marleyho skladby můžete do dnes slyšet z rádií a v klubech po celém světě, vznikají i nové styly, které jsou populární hlavně na taneční scéně, například raggajungle a podobně.

Dredy jsou v současnosti velmi často k vidění na hlavách nejen černochů, ale i bílých obyvatel po celém světě. Jejich symbolika však částečně ztratila na významu a jedná se spíše o vyjádření osobního postoje vůči dnešnímu světu, nejčastěji boje za legalizaci marihuany.