Příběh konopné doktorky

Na letošním Cannabis Cupu v Praze jsem se setkal s Janou Budařovou - konopnou doktorkou.

Na letošním Cannabis Cupu v Praze jsem se setkal s Janou Budařovou, jejímž povoláním je konopná doktorka. Už po pár větách mi bylo jasné, že Jana je jedním z lidí, kteří v konopí opravdu vidí rostlinu s úžasnými účinky. Rostlinu, která může dát lidem naději i v situacích, kdy nad nimi tradiční západní medicína zlomila hůl.

Jindřich: Jano, ty jsi studovala medicínu na UK. Končila jsi v roce 2004 - měla jsi už tehdy v plánu věnovat se léčivým účinkům konopí, nebo to přišlo až později?

Jana: Během studií jsem o léčivých účincích konopí ještě nic netušila. Setkala jsem se s konopím několikrát během kolejních párty nebo s přáteli na oslavách. Zažila jsem několik velmi zajímavých psychedelických seancí z kouření i z požití konopného mléka. Pamatuji si, jak jsme jednou šli s kamarádem „nakupovat" hašiš na Žižkov, bylo to pro mě tehdy velké dobrodružství. Měla jsem pak kousek, asi 1 gram, doma v šuplíku, užívala jsem ho jen svátečně a vydržel mi ještě několik let po škole.

Intenzivněji jsem se pak setkala s konopím znovu v roce 2007. Tehdy jsem se v Brně seznámila s klukama, kteří na jižní Moravě pěstovali kvalitní outdoory na prodej. Pozvali mě na ochutnávku marihuany, což byla akce, která mě zcela uchvátila. Dostala jsem od nich tehdy pár květnatých větviček a dodnes si pamatuji názvy prvních modelů i jejich odlišné účinky... Euforie, Bílá vdova, Jack Herrer, AK47, Orange Bud, White Russian... Na každé větvičce mohlo být tak 5-6 gramů a ty mi vydržely na hodně dlouho. Já jsem tehdy vůbec netušila hodnotu, za kterou se prodává gram, a s velkou láskou a radostí jsem to dobro, které jsem takhle dostala, sdílela a rozdávala.

Tehdy jsem už pracovala v nemocnici, na psychiatrii, a to byla docela deprese. Užívání konopí mi tehdy hodně pomohlo psychicky. Naučila jsem se ho kouřit z malé skleněné dýmky, většinou mi stačily dva nádechy a na celé odpoledne jsem měla vystaráno. Sedávala jsem v parku, buď sama, nebo jsem potkávala další lidi, kteří také rádi kouřili konopí.

V té době mě poprvé napadlo, že by přece tahle vynikající rostlina, mohla velmi dobře pomáhat a léčit. Poprvé mě to napadlo v souvislosti s alkoholiky, které jsem léčila v práci. Byli to lidé, kterým alkohol zničil psychiku, mezilidské vztahy a otrávil tělo tak, že pomalu umírali. Přišlo mi, že kdyby se místo alkoholu naučili "fetovat" konopí, muselo by jim přece být líp a to jsem ještě zdaleka netušila ten široký pozitivní somatický efekt.

Taky jsem pracovala jako psychoterapeutka, takže psychedelické účinky konopí jsem objevovala s velkým nadšením. Cítila jsem, že proces, který probíhá, když jsem ovlivněna THC, je velmi užitečný a zdravý. V této době jsem chodila světem a vnucovala to skoro každému na potkání. Mnoho mých přátel se mnou prošlo intenzivním iniciačním rituálem :-)

No a k faktickým a seriózním informacím jsem se poprvé pořádně dostala v zimě roku 2009, kdy mi můj kolega psychiatr k vánocům daroval publikaci Konopí a konopné drogy. Ta tehdy potvrdila moje domněnky a můj vztah ke konopí se zase trochu proměnil.

Jindřich: Takže rok 2009 je rokem zrození Konopné doktorky?

Jana: Svým způsobem se to tak dá říct. V té době u mě probíhal ještě jiný velmi důležitý osobní proces. Zvažovala jsem, jestli chci nadále setrvat ve státním systému. Měla jsem za sebou 4 roky praxe na psychiatrii a před sebou ještě jeden rok a atestaci.
V práci jsem i se službami trávila minimálně 220 hodin měsíčně, a dostávala jsem na hodinu asi 100 korun čistého. Vstávala jsem na 7 a cca 4x do měsíce jsem se během nočních služeb skoro nevyspala, takže jsem byla chronicky vyčerpaná. 3/4 pracovní doby jsem trávila psaním zdravotnické dokumentace, používala jsem pro mě nesmyslný diagnostický systém (nálepkování) a nasazovala lidem psychofarmaka, která fungovala jen dočasně, omezeně a měla spoustu nežádoucích účinků.

Zvážila jsem všechna pro a proti a nakonec jsem pracovní poměr v nemocnici k 31. 12. 2009 ukončila. Myslela jsem, že se budu živit soukromou psychoterapeutickou praxí, zabývala jsem se také různými duchovními směry, které jsem chtěla v praxi využít. Na využití konopí v praxi jsem zatím příliš nepomýšlela.

Moje cesta nakonec vedla jinudy. V lednu roku 2010 jsem na internetu zaregistrovala konání přednášky o léčivém konopí v neziskové organizaci Konopí je lék, v Praze na Žižkově a samozřejmě jsem tam nemohla chybět. Tam jsem se poprvé setkala s Dušanem Dvořákem a jeho konceptem o využití léčivého konopí (informovaně, svobodně a široce), který mě nadchl natolik, že mi bylo jasné, že celému procesu pomohu, jak budu moci.

Na další přednášce, která se konala v únoru, už jsme s Dušanem mluvili o možné spolupráci a zanedlouho jsem se v Konopí je lék o.s. stala předsedkyní představenstva. V dubnu se konal parlamentní seminář, v květnu pak MMM a během roku ještě několik důležitých konopných akcí. Postupně jsem se seznámila s mnoha osobnostmi konopného hnutí a kultury. Z hlediska léčebného využití pro mě byli hlavní Lumír Hanuš a Rick Simpson. Jejich zkušenosti pro mě byly velkou inspirací a povzbuzením, že to co děláme je velmi dobré. Během roku 2010 jsem se velmi intenzivně zapojila do legalizačního procesu a v organizaci jsme postupně upravovali a ladili postupy zpracování a využití léčebného potenciálu konopí.

Jindřich: Upravovali a ladili postupy... co konkrétně si pod tím mám představit?

Jana: Naším hlavním záměrem a náplní bylo zpřístupnění konopí nemocným lidem. Na jedné straně jsme se pokoušeli komunikovat se státním aparátem, tak aby naše konání a vůbec konopí bylo úplně zlegalizováno. Mezitím jsme prostě prakticky konali, co bylo třeba. Pořádali jsme přednášky, rozdávali informační letáčky, odpovídali na otázky a radili, provázeli konkrétní nemocné, spolupracovali s lékaři a dalšími odborníky.

V Ateliéru ALF na Žižkově jsme pěstovali matečné rostliny léčivých odrůd a řízkovali je, kupovali jsme nebo přijímali darem konopný květ i list. Z listí jsme vařili konopné masti a z květů jsme extrahovali pryskyřičný extrakt neboli Fénixovy slzy podle Ricka Simpsona, i když jeho původní technologický postup jsme postupně upravovali (v týmu jsme měli profesionálního chemika). Pryskyřičný extrakt jsme následně zpracovávali na další léčivé formy (kapky, čípky, tinktury, kapsle..), na to jsme zase měli vystudovaného farmaceuta, a následně podávali nemocným lidem, to jsem zajišťovala já, jako vystudovaná lékařka.

V září jsme v ALFu otevřeli Edukativní konopnou kliniku, a nemocní se mohli hlásit do výzkumného programu. Všechny postupy jsme evidovali a standardizovali a připravovali jsme se tím na případnou státní licenci.

Jindřich: To jste se ale pohybovali docela na hraně zákona. Neměli jste obavy z nějaké represe ze strany úřadů?

Jana: Z právního hlediska jsme vycházeli z ústavního práva a Listiny základních práv a svobod. Lidé mají právo svobodně si zvolit nejlepší možnou léčbu a konopí je volně rostoucí bylina s celosvětově prokázaným léčivým potenciálem. Při správné použití vůbec neškodí a není znám jediný případ úmrtí. Nic z toho se nedá říct o přípravcích farmaceutických firem. Veškeré naše jednání bylo mírumilovným vyjádřením práva na odpor podle článku 23 LZPS proti zcela nedemokratické prohibici.

(pozn. autora: Článek 23 Listiny základních práv a svobod - Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny)

Jindřich: To zní jako zajímavě, jak jste pokračovali?

Jana: Našim cílem bylo zavést cannabisterapii do praxe, zprovoznit velký informační portál, propojit elektronickou evidenci nemocných, pěstitelů a konopných terapeutů. To se ale nakonec kvůli několika faktorům nepodařilo.

Takový projekt by totiž bylo třeba tvořit velkým týmem placených profesionálů. My jsme byli skupinka sice zapálených odborníků, nicméně z velké části pracujících dobrovolně a byli jsme odkázání na pomoc dalších dobrovolníků.

Chyběla taky jakákoli oficiální podpora úřadů nebo i médií, i když jsme pravděpodobně byli celou dobu pod tichým dohledem protidrogové centrály. Dalším významným faktorem byl Dušan sám. Měl sice geniální nápady a obrovskou vervu, nicméně povahově je velmi kontroverzní a konfliktní, a často svým chováním odehnal ty, kdo by s námi mohli a chtěli spolupracovat.

Právě kvůli trvajícím konfliktům s Dušanem jsem na konci roku 2010 z organizace odešla i já a od té doby pokračuji v praxi soukromě, jako konopná doktorka.

Jindřich: Tvoje vizitka z jedné strany vypadá jako recept. To znamená, že si nemocní mohou konopí vyzvednout někde v lékárně? Nebo vyrábíš nějaké přípravky ty sama?

Jana: Jistě pochopíš, že do veřejného rozhovoru nemohu odpovědět, že ano, i kdyby tomu tak nakrásně bylo :-) Zcela legálně komukoliv poradím skoro cokoliv, co se léčivého konopí týká. Šíření pravdivých informací je koneckonců moje občanská povinnost.

Na tenhle recept doporučím lidem, kteří za mnou přichází, případné správné užívání léčivého konopí. Pokud je to potřeba, vyžaduji od nemocných lidí aktuální lékařskou zprávu a každému vřele doporučuji, aby konopnou léčbu prováděl se souhlasem svého ošetřujícího lékaře.

Důležité je vždy rozlišit, jaká genetická odrůda by byla nejlepší (aktivizující Sativa, uklidňující Indica nebo jen málo psychotropní Ruderalis, případně vhodná genetická směsice), jaké je vhodné dávkování (od zcela minimálních dávek například u Parkinsona až po mega dávky u Crohnovy nemoci nebo onkologických onemocnění) a jaká je nejlepší forma (konopná mast na lupénku, inhalace na astma, konopné kapky při nespavosti nebo čípky při postižení gynekologické oblasti nebo střev).

Protože nesouhlasím s pěstováním konopí pod umělým osvětlením, doporučuji zásadně a hlavně outdoorové konopí. To jsem se naučila už dávno, že nejlepší a nejléčivější je konopí pěstované na slunci, s láskou a v BIO kvalitě :-)

A když se podíváš na můj recept, tak v jeho druhé polovině jsou ještě další velmi důležitá doporučení... dostatek tekutin, nejlépe čisté vody, relaxace psychická i fyzická je nezbytnou součástí jakékoliv léčby, dechová cvičení (mnoho lidí dýchá nevědomě, rychle a povrchně a tak ani nemají dost kyslíku), meditací myslím zklidnění mysli, zpřítomnění a zvnitřnění a modlitba kvůli napojení na vyšší síly, které mohou na cestě k uzdravení velmi pomoct.

Jindřich: S jakými onemocněními se na Tebe lidé nejčastěji obrací?

Jana: Obrací se na mě lidé s všemožnými onemocněními, většinou jsou již poučeni z internetu, že by jim konopí mohlo na jejich potíže pomoci, nebo chtějí použít konopí, protože jim doktoři už neumějí pomoci. Setkala jsem s velmi dobrým efektem hlavně u bolestí, nespavosti, alergií, kožních onemocnění, nechutenství, Crohnovy nemoci, artritidy a několika dalších systémových onemocnění, Parkinsonovy nemoci, roztroušené sklerózy, Alzheimerovy nemoci nebo cukrovky. Vzhledem k mojí praxi na psychiatrii jsem už také dobře poradila lidem s depresí, úzkostí a posttraumatickou stresovou poruchou.

Jindřich: Hodně se v současnosti mluví o pozitivním vlivu u rakoviny. Jsem si jistý, že člověku na chemoterapii může marihuana pomoci s chutí k jídlu nebo zlepšení nálady, nikdy jsem ale neměl možnost setkat se s někým, kdo by mi byl ochoten ukázat lékařské zprávy, ve kterých by bylo jasně řečeno „ano, měl rakovinu a už ji nemám". Takže se zprostředkovaně zeptám Tebe, setkala ses někdy s takto vyléčeným člověkem?

Jana: Pokud se jedná o onkologická onemocnění, já osobně jsem se setkala s několika nemocnými v terminálním stadiu, kteří užívali konopný výtažek ve velmi vysokých dávkách, jako to doporučuje Rick (1 gram výtažku denně). V těch několika případech došlo k prodloužení života z několika dní na několik měsíců a k výraznému zlepšení konce života. V tento okamžik je kolem mě několik lidí, kteří užívají vyšší dávky výtažku a o svůj život zatím úspěšně bojují. Zprostředkovaně znám několik lidí, kteří místo chemoterapie zvolili léčbu výtažkem a podle následných lékařských vyšetření jsou pro tuto chvíli ze svého onemocnění vyléčeni.

Přiznám se, že já osobně jsem po všech svých zkušenostech nepotřebovala takové lidi navštívit a ověřovat informace, kterým věřím. Částečně cítím jako svůj úkol setkat se s nimi a jejich případy zkusit zveřejnit. Pravda ovšem je, že už na internetu obrovská spousta svědectví existuje. A stejně, kdo nechce, tak neuvěří.

V téhle souvislosti bych ráda poznamenala ještě jednu věc. V tomto okamžiku v mém těle vzniklo několik nádorových buněk, které začaly nekontrolovaně bujet a růst. Buňky mého imunitního systému si však s nimi hned zase poradily a žádný nádor u mě tudíž nevzniknul. V našem organismu existuje křehká rovnováha, která je závislá na mnoha a mnoha různých faktorech. Ve chvíli, kdy se objeví viditelný a rostoucí nádor, je tato rovnováha už nějaký čas výrazně narušena, proto dochází k tak agresivnímu onemocnění.

Lidé si často myslí, že když nádor „zabijí" pomocí chemoterapie (a nebo klidně i pomocí konopného výtažku nebo zázračné substance MMS), tak mají vyhráno a diví se, když nádorové bujení vznikne po čase na stejném místě nebo jinde a jinak. Pro mě je dnes už takové přesvědčení naprosto nepochopitelné. Opakovaně se ujišťuji, že proces uzdravení závisí hlavně na rozhodnutí nemocného něco ve svém životě změnit a na komplexním procesu léčení, kde léky jsou jen jedním z mnoha faktorů. Znám kolem sebe také lidi, kteří se z rakovinného onemocnění uzdravili jen pomocí přísné diety, meditace nebo jógy.

K tomu doporučuji článek: http://www.osud.cz/rakovina-je-nyni-lecitelna-uzasny-dokument-odhaluje-pravdu-o-rakovinovem-prumyslu

Jindřich: Jani, tvoje vyprávění se krásně poslouchá, ale zeptám se tě na jednu věc - jak se ti líbí podoba zákona o legalizaci konopí pro léčebné účely u nás?

Jana: Podoba zákona o léčbě konopím se mi nelíbí vůbec. On se mi ostatně nelíbí celý koncept zdravotnického systému, kde lékaři přebírají zodpovědnost za pacienty a nastavují jakási pravidla pro jejich léčbu.

Konopí není nebezpečné a podle mého názoru je správná cesta ta, kdy lidé budou umět konopí dobře využít. Nejlepší je konopí, které si každý s láskou vypěstuje na své zahrádce. To co je na konopí nejvíc nebezpečné, je způsobeno dlouholetou prohibicí a nabujelým mafiánským systémem černého trhu. Díky poptávce je pěstováno přehnojené indoorové konopí, které je zákonitě při kouření toxické. Kdyby se místo chystané nesmyslně složité lékařské regulace věnovala energie na informování široké veřejnosti, nemuseli by si mladí kupovat toxickou marihuanu od našich vietnamských spoluobčanů, ale věděli by, jak si ho sami vypěstovat. Dalším nebezpečím je samotné kouření, to je už sám o sobě rakovinotvorný proces. Lékaři by měli znát a informovat o zdravějších formách užívání.

Jindřich: O minulosti i současnosti jsi mi toho řekla hodně, ale co budoucnost? Jaké máš plány?

Jana: Do budoucna bych ráda na svých internetových stránkách zveřejnila své dosavadní poznatky ve formě jasných pravidel a návodů pro dobré využití léčivého konopí a šířit tak pravdu do široka. Pokud bude jakýmkoliv způsobem upraven zákon alespoň pro léčebné využití, předpokládám, že bude možné sdružit se v Cannabis social klubech, nebo v mém případě spíš v medical social klubech. A pokud se politická situace nebude vyvíjet nějakým pozitivním směrem, ráda bych iniciovala široké hnutí občanské neposlušnosti, které bude spočívat v oficiálním sdružení laskavých pěstitelů a potřebných uživatelů.

Do budoucna je mým velkým snem vaporizační čajovna nebo kavárna a samozřejmě také konopné lázně :-)

Jindřich: Jano, já ti moc děkuji za poutavé povídání a přeji ti, aby se ti tvé plány podařilo splnit (hlavně ta čajovna se mi fakt líbí). Určitě se zase brzy setkáme.