Na houbách

Požívání psylosibinových hub

Tento díl seriálu o psychoaktivních rostlinách bude zaměřen na jednu z nejrozšířenějších a nejdéle užívaných forem změny vědomí, a sice požíváním psilocybinových hub. Pokud se ohlédneme do minulosti, zjistíme, že houby obsahující halucinogenní psilocybin zaujímají po boku muchomůrky červené, peyotlu a konopí místo nejtradičnějších v šamanismu používaných rostlin.

Znalost účinků těchto hub byla v Evropě prokazatelně známá již před 6000 lety, jak nám dokládají malby na stěnách a stropech ve španělské jeskyni Selva Pascuala, v níž se nacházejí rozsáhlé neolitické malby, které vedle zoomorfních a antropogenních výjevů obsahují 13 výjimečných obrazců. Tyto obrazce silně připomínají lysohlávky (z maleb prý lze konkrétně podle charakteristických znaků poznat odrůda Psilocybe hispanica). Je zajímavé, že velká část jeskynních maleb z období prvních zemědělců má podobné uspořádání, odpovídající průběhu houbového tripu a to takové, že malby začínají podobně jako přeludy při najíždějícím halucinogenním stavu nejprve jednoduchými geometrickými obrazci a při sílících projevech otravy přechází, podobně jako při pronikání hlouběji do jeskyně, v komplikovanější vyobrazení zvířat a lidí, kteří navíc působí dojmem, jakoby se volně vznášeli v prostoru. Dá se samozřejmě předpokládat, že lidé znaliúčinky těchto hub již mnohem dříve, než nám dokládají tato nejstarší výtvarná vyobrazení.

V Novém světě sice neexistují žádné přímé doklady o užívání těchto hub dříve než před zhruba 2200 lety, ale zato doba pozdější nám poskytuje nepoměrně větší množství informací týkajících se rituálního užití různých druhů lysohlávek než v Evropě.Jedním z nejstarších nesporných důkazů jejich využívání na americkém kontinentu jsounálezy kamenných sošek hub. Tyto sošky byly nalezeny v hrobu významného mayského církevního hodnostáře a taképoblíž města Guatemaly. Tyto sošky vyobrazují nejčastěji klobouk houby, které z nohy vystupuje vyobrazení jakéhosi ducha či démona, často jsou také pokryty geometrickými obrazci. Podle současných poznatků víme, že sošky hub hráli důležitou roli při rituálech. Na většině doposud nalezených sošek jsou jasně znatelné mužské nebo ženské pohlavní orgány. Dá se předpokládat, že sloužily jako jakési totemy znázorňující mužské a ženské božstvo, a že během houbového rituálu docházelo k jejich spojení, někdy také symbolickému, votivnímu uložení do země. Co se však konkrétně při těchto obřadech dělo, se už pravděpodobně nikdy nedozvíme.

Můžeme však zkusit rekonstruovat alespoň některé části obřadů podle archeologických nálezů z míst provádění rituálů samotných, nebo také z několika mála písemných pramenů, které se nám zachovaly z období počátku kolonizace Ameriky. Jedná se převážně o různá církevní doporučení pro misionáře, aby se pokoušeli co nejvíce potlačovat tento kult, který církev považovala za akt spojení s ďáblem. V jedné z těchto příruček jsou misionáři varováni před uctíváním indiánských model, jakými jsou mimo jiné omamné houby. Konkrétně se v ní uvádí „Dříve, než přistoupím k vysvětlení onoho modlářství, dovolte mi, abych osvětlil skutečnou podstatu těchto malých, nažloutlých hub. Při jejich sbírání se „kněží", to jest starci, jež byli pro zakrytí celého podvodu jmenováni pastory, vydávají do hor, kde stráví celou noc zabráni do babských modliteb a kázání. Když se ráno, podle očekávání, zvedne lehký vítr, je pro ně znamením ke sběru těchto hub, jimž tím přisuzují božské vlastnosti. Ti kdo houby snědí nebo vypijí jejich odvar, jsou poblouzněni, pozbývají všech smyslů a napadá je tisícero nesmyslných myšlenek"(R. Schultes,A. Hofmann: Rostliny bohů). Navzdory velkému rozšíření tohoto kultu po prakticky celé Střední a části Severní Ameriky se po příchodu kolonizátorů stahuje do ústraní. Ti kdo nadále prováděli rituály s jakýmikoliv halucinogenními látkami, byli tvrdě trestáni.

Tyto tradice se však přes všechnu snahu nepodařilo zcela vymýtit. Pouze se stáhly do ilegality a odehrávaly se na odlehlých místech hluboko v horách nebo v poušti. V této formě se uchovaly do dnešních dob. Dlouho se myslelo, že kult zanikl zcela, neboť indiáni nechtějí o těchto věcech dodnes mluvit z obavy, že by byli za užívání halucinogenů trestáni. Dodnes je tradice náboženského užívání halucinogenních hub zřejmě nejvíce rozšířena mezi kmenem Masateků.

Z kmene Masateků pochází nejznámější houbová šamanka María Sabina. Božskou moc omamných hub popisuje takto: „Za naším světem se rozprostírá další, neviditelný svět. Je daleko a zároveň blízko. Je to místo, kde sídlí bůh, místo, kde přebývají mrtví, duchové a světci. Svět, ve kterém se všechno stalo a všechno je známé. Tento svět mluví. Má svůj vlastní jazyk. Magická houba mne bere za ruku a vede tam, kde neexistuje tajemství. Jsou to posvátné houby, které mluví jazykem, jemuž rozumím. Ptám se jich a ony mi odpovídají. Když se z této daleké pouti vrátím, vyprávím vše, co mi prozradily, vše, co mi ukázaly." (R. Schultes,A. Hofmann: Rostliny bohů). Tato slova nám mohou objasnit důležitou roli, kterou hrají houby v dnešním indiánském náboženství, které je směsicí jejich původního „pohanského" náboženství a křesťanství. Indiáni si zachovávajíúctu k přírodě a lesním duchům, převedli si to však tak, že křesťanští světci převzali role původních bohů, přičemž nejvyšším božstvem se stala panna Marie (jejíž kult je velmi rozšířený po prakticky celé Střední a Jižní Americe).

V Evropě se v dnešní době dostávají lysohlávky opět na scénu a to po téměř 2000 letech. Při případné konzumaci je velmi důležité si uvědomit, že nejen lysohlávky, ale většina halucinogenů prohlubujípsychický stav, v němž se člověk nachází. Při konzumaci těchto látek v depresi může dojít k velmi ošklivému „bad tripu", jež může dohnat psychicky slabšího člověka až k sebevraždě. Novější průzkumy ukázaly, že lysohlávky sice nejsou návykové, ale jejich konzumace silně namáhá játra (psilocybin je pro člověka jed, který musí játra vyfiltrovat),jejich nadměrná konzumace tedy může vyvolat vážné zdravotní problémy. Je také velmi pravděpodobné, že u lidí s přirozeným sklonem ke schizofrenii nebo jiné psychické nemoci mohou tuto nemoc předčasně odstartovat.

V dnešním civilizovaném světě se lysohlávky dostaly díky mediálním kampaním a novodobým „honům na čarodějnice" do povědomí skoro jako tvrdá droga a její užívání je odsuzováno. Je však důležité, za jaké situace a za jakým účelem jsou podány. Dnes, kdysi již můžete běžně na internetu koupit shroomboxy, ve kterých si dokáže každý vypěstovat velké množství libovolného druhu těchto „magických" hub, se neprávem dostávají na pozici „sjíždědla",které si berou teenageři na diskotéky pro zábavu, měli bychom si však uvědomit, že jejich původní význam i síla jsou úplně jinde.