Literatura a konopí: když múza voní po marihuaně
Photo by Héctor J. Rivas on Unsplash
Když se řekne literatura, většina si asi představí vážné spisovatele s brýlemi na nose, kteří sedí u notýsku nebo notebooku a dumají nad hlubokými myšlenkami. Když k tomu ale přidá konopí, najednou máme před očima úplně jiný obraz. Takto konopí ovlivňovalo tvorbu velkých autorů poslední doby.
Pařížský klub hašišáků
Ano, spojení literatury a konopí má dlouhou tradici – delší než dredy Boba Marleyho. Už v 19. století se v Paříži scházela skupina intelektuálů známá jako „Club des Hashischins“. Mezi její členy patřili například Alexandre Dumas (ano, ten, který napsal Tři mušketýry) nebo Victor Hugo (autor Bídníků). Tito pánové si dávali pravidelné dýchánky, během kterých testovali účinky hašiše na svou kreativitu. Představte si tu scénu: autor Hraběte Monte Crista sedí v zakouřeném salonku, směje se bez zjevného důvodu a pak vykřikne: „Pánové, mám to! Čtyři mušketýři!“ Naštěstí ho pak kolegové přesvědčili, že tři bojovníci za spravedlnost budou bohatě stačit. A na zápis do historie opravdu stačili!
Ani básníci nezůstali pozadu. Charles Baudelaire ve své knize „Les Paradis Artificiels“ (Umělé ráje) popsal konopí jako bránu do vyšších úrovní vědomí. Baudelaire se snažil pomocí marihuany uniknout nudě každodennosti a objevit nové světy. Je možné, že kdyby žil dnes, možná by místo psaní básní skončil u sledování videí na Youtube.
Romantický básník Samuel Taylor Coleridge zase údajně napsal svou slavnou báseň „Kubla Khan“ pod vlivem látek měnících vědomí. Báseň je známá tím, že ji Coleridge nikdy nedokončil – prý proto, že ho vyrušil nečekaný návštěvník. Ale kdo ví? Možná mu prostě jen došly zásoby.
Beatníci píší v rauši
Ve 20. století pak přišla Beat Generation (Beatníci) – parta amerických spisovatelů jako Jack Kerouac, Allen Ginsberg nebo William S. Burroughs. Tito autoři otevřeně přiznávali užívání marihuany jako prostředku k rozšíření kreativity a boji proti společenským normám. Kerouac prý dokázal napsat desítky stran za jedinou noc – což by vysvětlovalo jeho styl plný nekonečných vět bez interpunkce. Kdo má taky čas na čárky a tečky, když vám v hlavě právě probleskují geniální myšlenky…
Dalším slavným příkladem je Hunter S. Thompson, autor kultovní knihy „Strach a hnus v Las Vegas“. Thompson byl známý svým divokým životním stylem a neustálými experimenty s různými látkami – marihuanu nevyjímaje. Jeho styl psaní označovaný jako „gonzo žurnalistika“ spočíval v tom, že autor psal příběh přímo během prožívání událostí – často pod vlivem omamných látek. Výsledkem byly texty plné humoru, chaosu a absurdity. Zkrátka něco jako kdybyste poslali Cheeche a Chonga dělat reportáž z politického sjezdu.
Související: Konopí a popkultura
Ke hvězdám
Ani vědecká literatura nezůstala stranou – slavný astronom Carl Sagan otevřeně přiznával užívání konopí jako zdroje inspirace při psaní svých knih o vesmíru. Možná právě díky tomu dokázal popsat složité vědecké koncepty způsobem srozumitelným i pro běžného smrtelníka („Vesmír je obrovský... fakt hodně obrovský.“).
Aldous Huxley zase tvrdil, že mu konopí pomáhalo rozšířit představivost při psaní dystopického románu „Konec civilizace“. Možná právě díky tomu dokázal tak přesvědčivě vykreslit svět budoucnosti plný umělých radostí a povrchních potěšení – něco jako dnešní Tik-Tok.
Literatura a konopí tedy jdou ruku v ruce už dlouhá staletí. Mnozí autoři tvrdili, že jim tato rostlina pomohla otevřít mysl novým nápadům a pohledům na svět. Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté: spojení literatury a konopí nám přineslo spoustu zajímavých děl i historek.
M
MichalS
