Biologická ochrana rostlin v ekologickém zemědělství

Výsledný produkt má lepší chuť a účinek.

Abychom se mohli účinně bránit tlaku škůdců na našich zahradách a ve sklenících, musíme znát nejen biologii a životní cyklus každého patogenu, podle kterého poté volíme správnou variantu ochrany rostlin, ale také musíme znát a splňovat požadavky rostlin na výživu a prostředí ve kterém rostou. V dnešní době je čím dál víc kladen důraz na vysokou kvalitu produkce, která neobsahuje vysoké množství dusíkatých látek a reziduí z ochranných prostředků. Výsledný produkt má lepší chuť a účinek. Je důležité vědět, že pokud budeme rostliny horlivě hnojit, tak budou sice krásně zelené a na první pohled vitální, ale zároveň se nebudou pletiva vytvářet dostatečně silná a odolná jak k mechanickému tak chemickému poškození, a tím pádem budete muset řešit problém například s plísní či hmyzími škůdci.

Patogenní organismy:

Roztoči - vesměs drobní členovci od 0,1 do 2 mm, oválné tělo a maximálně 4 páry nohou (podle vývojového stádia, ve kterém se roztoč nachází). Počet vývojových stádií je proměnlivý a ve vývoji jsou nejčastěji zahrnuta tato stádia - vajíčko, larva, nymfa, dospělec. Počet nymf bývá různý u jednotlivých druhů. Roztoči jsou sice velice malí a snadno přehlédnutelní, ale o to horší jsou škody, pokud si jich včas nevšimneme. Mezi nejvíce nebezpečné roztoče patří sviluška, která svými chelicerami nabodává rostlinné pletivo listů, které následně bělá, šedne či rezivý, až nakonec celé listy zasychají.

Sviluška chmelová
Imago: velikost - 0,4 až 0,6 mm, samičky jsou široce vejčité, samci jsou menší a štíhlejší. Na hřbetě je šest řad tenkých brv.
zbarvení - zelené, šedozelené se dvěma tmavými skvrnami na zadečku. Přezimující samice mají červenou nebo oranžovou barvu.
Larva - líhne se z vajíčka a má pouze 3 páry nohou.
Nymfa - je větší, má 4 páry nohou a po dvou instarech se mění v dospělce.
Přezimující stádium - oplozené samičky
Počet generací - je velmi závislý na teplotě, 7 až 9 ve venkovních podmínkách, až 20 ve sklenících

Oplozené samičky přezimují pod kůrou stromů, v listí a suché trávě, v hrabance apod. Na jaře kladou asi 90 vajíček na spodní stranu listů. Nymfy i dospělci sají téměř výhradně na spodní straně listů, kde později vytváří pavučinku. Na posátých listech vznikají žluté difuzní skvrny, které se šíří podél nervatury. Listy hnědnou, rychle zasychají a bývají pokryté pavučinkou. Na chomáčcích pavučinky se může sviluška pomocí větru celkem snadno přenášet na ostatní rostliny. Vývoj generací velmi závisí na teplotě a jiných regulujících faktorech. Při teplotě 20 - 22°C trvá vývoj 15 - 18 dní, avšak při 25 - 27°C pouze 8 - 10 dní. Větší počet generací bývá za suchých a teplých let.

Třásnokřídlí - jsou drobný hmyz o velikosti 1 až 3 mm u většiny druhů. Tělo je štíhlé, protáhlé. Tykadla jsou krátká, nitkovitá. Mají asymetrické, bodavě savé ústrojí. Křídla jsou velmi úzká s hustým lemem brv na okrajích. U většiny druhů převažuje žlutavé nebo hnědočerné zbarvení. Vývoj probíhá přes 4 až 5 vývojových stádií, poslední 2 až 3 stádia v závislosti na druhu již nepřijímají potravu, vyhledávají skrytá místa na rostlině nebo v půdě a zde se připravují na svlékání v dospělce. Většina druhů patří mezi fytofágy, kteří dávají přednost sání na mladých pletivech. Často zalézají do pochev listů, do květů a poupat, takže je snadno můžeme přehlédnout. Napadené listy rostlin se poznají podle ostře ohraničených stříbřitých skvrn, na kterých bývají kapičky tmavého zaschlého trusu. Poškozená pletiva se opožďují v růstu, krní a dochází k různým deformacím. Největší problémy způsobují ve sklenících.

Třásněnka zahradní
Imago: velikost - do 1 mm, zbarvení - světle žluté
Nymfa: velikost - do 1 mm, zbarvení - bělavě žluté
Přezimující stadium: dospělec v horních vrstvách půdy, ve skleníku za vhodných teplotních podmínek probíhá vývoj nepřetržitě bez přezimování.
Počet generací: 4 - 5, v krytých prostorách až 8

Celý vývoj třásněnky zahradní probíhá na rostlinách. Dospělci i nymfy žijí skrytě a na rostlinách se relativně rychle pohybují. Škodí sáním na vzrostlých vrcholech, květech i na listech. Na rostlinách způsobuje silné deformace a změnu barvy posátých částí, květy a mladé plůdky opadávají. Podobně škodí pouze třásněnka západní. Část jejího vývoje probíhá v půdě - poslední nymfální stádia určitou dobu zůstávají v půdě a potom dokončují proměnu v dospělce. Třásněnka západní je odolná mnoha přípravkům. Velice důležité je vědět, že třásněnky jsou vektor přenosu virových chorob rostlin, a proto je potřeba zjistit jejich výskyt co nejdříve a aplikovat ochranné prostředky.

Sternorrhyncha
Do této skupiny patří vesměs drobné druhy hmyzu s nitkovitými tykadly a bodavě savým ústním ústrojím. U okřídlených forem jsou oba páry blanitých křídel podobné, zadní křídla jsou menší. Některé druhy a jedinci jsou bezkřídlí. Nymfy i dospělci jsou fytofágní a živý se sáním rostlinných šťáv.

Poškozená pletiva žloutnou a zasychají. Produkují též sladké tekuté výkaly (medovici), které olepují rostliny, snižují asimilaci a následně podporují růst saprofytických hub (černě). Některé druhy též přenášejí virózy rostlin. Patří sem molice a mšice.

Molice skleníková - jsou 1 až 2 mm velké se dvěma páry křídel pokrytých souvislou vrstvičkou voskových výpotků, které pokrývají též celé tělo. Křídla v klidu odstávají od těla a sedící molice má většinou trojúhelníkovitý tvar. Jsou přizpůsobeny k životu na spodní straně listů, kde sají. Většinou dávají přednost mladým listům na vrcholu rostliny, do jejichž pletiva kladou vajíčka. Jsou teplomilnější a často široce fytofágní. Největší problémy s molicemi jsou ve sklenících. Vývojová stádia jsou výrazně odlišná od dospělců - jsou zploštělá a oválná. Vylíhlá nymfa prvního instaru je pohyblivá, druhé a třetí stadium je nepohyblivé a intenzivně přijímá potravu sáním. Poslední nymfální instar se proměňuje v tzv. puparium, oválný útvar opatřený voskovými výpotky. Puparium už nepřijímá potravu a slouží pouze k přeměně nymfy v dospělou molici.

Přezimující stadium: ve volné přírodě není schopna v našich podmínkách přezimovat, ve skleníku za vhodných teplotních podmínek probíhá vývoj nepřetržitě.

Počet generací: mnoho v závislosti na vnějších podmínkách (teplota, fotoperioda).

Mšice - jsou většinou 1 až 3 mm velké. Tělo je jemné, měkké, různě zbarvené, na zadečku je obvykle jeden pár různě velkých trubičkovitých útvarů - sifunkuli. Křídla jsou blanitá, průsvitná, zadní pár je menší. Většina dospělců je bezkřídlá, okřídlení bývají jedinci vyhledávající nové živné rostliny. Každý druh mšice vytváří v průběhu sezóny různé morfologicky odlišné typy samic, což komplikuje jejich determinaci. Nymfy se svým zevnějškem podobají dospělcům. Rozmnožování mšic je označováno jako rodozměna, při které dochází ke střídání způsobů rozmnožování (vetší část se množí partenogeneticky, na podzim se objevuje oboupohlavní generace a dochází k páření). Partenogeneze je často doprovázena živorodostí (viviparie), což mšicím umožňuje velmi rychlé namnožení během krátké doby v příhodných životních podmínkách. Samotný vývoj mšic je velmi komplikovaný. Dochází při něm u řady druhů k pravidelnému střídání primárních (většinou dřeviny) a sekundárních (většinou byliny) hostitelských rostlin (druhy dioekní), přičemž potravní spektrum některých druhů na sekundárních rostlinách je velmi široké. Sání mšic způsobuje různé deformace pletiv a bývá doprovázeno i změnou barvy poškozených míst. Některé druhy vyvolávají vznik hálek.

Mšice chmelová - z přezimujících vajíček se v dubnu líhne první generace zakladatelek. Dále se tato mšice až do podzimu množí partenogeneticky a je živorodá. Již v druhé a třetí generaci se objevuje množství okřídlených samiček, které migrují na ostatní rostliny. Zakládají kolonie na nejmladších listech výhonů. Jsou velmi plodné, takže brzy vznikají na listech velké kolonie těchto mšic. Na podzim vzniká generace samců a samic. Samice kladou oplozená vajíčka nejčastěji k pupenům na trnky a švestky, případně další druhy dřevin rodu Prunus. Vajíčka přezimují. Mšice chmelová patří k závažným škůdcům, ošetření se provádí pravidelně a opakovaně, nejpozději do květu. U tohoto škůdce je pozorována rezistence proti mnoha přípravkům. Kromě mšice chmelové se velmi často můžete setkat se mšicí broskvoňovou a makovou.

Plíseň šedá - napadená pletiva měknou, mají hnědou barvu a postupně zasychají. Při vysoké vzdušné vlhkosti se na napadených místech tvoří vzdušný šedý povlak houby. Při napadení mladých rostlin dochází velmi rychle k odumírání rostlin. Napadené větve odumírají, vrcholky usychají z důvodu nedostatku vláhy a živin, není dokončen zrací proces. Houba přežívá na infikovaných rostlinných zbytcích a na jiných hostitelích. Není vyloučen ani přenos osivem, kde se mohou jako příměs vyskytovat mikrosklerocia. Plíseň šedá je polyfágní houba, která napadá široké spektrum kulturních i planých rostlin, na nichž vyvolává různé příznaky a v závislosti na prostředí a rostlinném druhu různě vysoké hospodářské ztráty. Vyskytuje se především za vlhkého počasí.

Princip ekologického pěstování rostlin:

V ekologickém zemědělství je velmi důležité dodržovat agrotechnické postupy a provádět je precizně, protože jelikož je to ekologické zemědělství, tak bychom neměli používat žádné syntetické pesticidy nebo průmyslová (minerální) hnojiva. Používat by se měly výhradně biologické pesticidy, regulátory růstu či organická hnojiva. Velkou nevýhodou těchto látek (především hnojiv) je to, že uvolňování živin je postupné, a tak nemůžete řešit akutní nedostatek živin se stejnou rychlostí jako je tomu u minerálních hnojiv. Proto je právě důležité, abychom rostlině dali to, co potřebuje s předstihem, a pak už jen doplňovat přiměřenými dávkami v průběhu pěstebního cyklu. Výsledkem jsou velice vitální rostliny, s velkou přirozenou obranyschopností proti houbovým či hmyzím patogenům, čehož nikdy nemůžeme dosáhnout pomocí minerálních hnojiv, které rostlina přijímá skoro okamžitě, a tím pádem tvoří nerovnoměrně vyzrálá pletiva, která jsou slabinou rostliny v případě napadení patogenem.

Volba stanoviště a ochranná vzdálenost
V případě že máte možnost volby místa pro své rostliny, pak volte vždy takové místo, které je vzdáleno od potenciálních přenašečů hmyzích nebo houbových patogenů jako jsou především okurky, papriky, jahody a ovocné stromy. Naopak pokud máte možnost udělat si políčko u bylinkového záhonu, pak by to pro vás měla být ta nejlepší možná volba, protože siličnaté rostliny jako šalvěj, levandule, saturejka a dobromysl některé ze škůdců odpuzují.

Zpracování půdy
Zpracování půdy je jeden z nejdůležitějších, avšak velmi opomínaných agrotechnických zásahů. Je nezbytné, aby byla půda nakypřená alespoň do 30 cm, protože jinak budou kořeny nuceny rozkládat se hlavně v podpovrchové vrstvě půdy a tím pádem bude mít špatný přísun vláhy a živin. Pokud byly na pozemku jakékoliv rostlinné zbytky, pak je důležité, aby byly precizně zapraveny do půdy. Pokud by se tak nestalo, pak hrozí, že na těchto zbytcích jsou spory plísní, které při vhodných podmínkách vyklíčí a napadnou vaše rostliny. Další důvod proč bychom měli dobře zpracovat půdu (na podzim zrýt, otočit) je ten, že při přerývaní ničíme přezimující stádia škůdců v půdě a zbytek vymrzne v zimě. Zároveň ničíte kořeny plevelů a tím významně redukujete jejich počet.

Zapravení hnojiva
Jelikož potřebujeme dodat rostlinám, co potřebují v průběhu celého pěstebního cyklu, je důležité, aby bylo hnojivo dobře zapraveno a rovnoměrně rozptýleno v půdě. Nejlépe na podzim nebo na jaře zapravit do hloubky 20 - 30 cm množství hnoje (např.koňského), který udržuje teplotu u kořenů a zároveň díky slámě v něm obsažené zadržuje vláhu. Na jaře potom ještě přidat do půdy například netopýří guano nebo granulovaný kravský hnůj, který rovnoměrně promísíme s hlínou nad vrstvou s hnojem (v 10 - 20 cm).

Vyrovnaný vláhový režim
Třetím důležitým pilířem je optimální množství vláhy v půdě a zároveň vzdušnost. Jelikož máte v půdě zapraven hnůj a například guáno, tak potřebujete, aby se přeměňoval na minerály dostupné pro rostliny. To vše musí probíhat v aerobním prostředí, jinak se budou v půdě rozvíjet hnilobné procesy, které budou ohrožovat kořeny vašich rostlin. Jestliže jste dobře nakypřili půdu, tak máte vyhráno, pro ty, kteří mají těžší půdy, bych doporučil promíchat hlínu s přiměřeným množstvím kamenů štěrkovité velikosti nebo s pískem, aby se zvýšila propustnost a vzdušnost půdy. Na hlínu je dobré dát černou netkanou textilii nebo mulčovací vrstvu (případně obojí), která drží vláhu v půdě, chrání před výparem za tropických dní a zároveň brání hmyzu vylézat z půdy za světlem, růstu plevele a tvoří bariéru mezi rostlinou a půdou na které mohou být spory plísní. .

Kontrola porostu a včasná reakce
Jestliže jsou výše uvedené agrotechnické zásahy provedeny opravdu precizně, pak je vaše úroda na dobré cestě, protože máte minimalizované riziko plevelů, hmyzích a houbových patogenů, nedostatku živin, vláhy nebo vzduchu v půdě. Nyní je potřeba chodit na kontrolu porostu alespoň 2-3 krát týdně, nejlépe každý den a posuzovat jaký zásah provést či nikoliv. Nejčastěji kontrolovat porost je nezbytné tak od září do úplné zralosti, z důvodu výskytu houbových chorob. Aplikace biologických ochranných prostředků musí být ihned po zjištění i minimálního výskytu patogenu, protože pokud promeškáte moment invaze patogenu na váš porost, tak se ho již nikdy úplně nezbavíte. Případně můžete aplikovat dravé roztoče (především ve skleníku), kteří redukují počty škůdce na snesitelnou hladinu, avšak za předpokladu, že škůdce již není přemnožen. Proto je tato možnost spíše preventivní při výskytu minimálního množství škůdce.