Štědrovečerní dárek - MDMA

MDMA bylo poprvé syntetizováno v roce 1912 chemikem Antonem Köllischem

MDMA bylo poprvé syntetizován v roce 1912 ve společnosti Merck chemikem Antonem Köllischem. V té době se Merck zajímal o vývoj látky, která by zastavila abnormální krvácení. Společnost Merck se chtěla vyhnout soudobému patentu, který držel Bayer pro podobnou sloučeninu: hydrastinin. Köllisch vyvinul přípravu analogie hydrastininu, methylhydrastinine, na žádost svých spolupracovníků Walthera Beckha a Otta Wolfese. MDMA bylo meziproduktem syntéze methylhydrastininu.

Merck neměl o jeho vlastností v té době zájem. Poté, dne 24. prosince 1912, Merck podal dvě žádosti o patent. Jednu, v které je popsána syntéza MDMA a druhou, ve které se následné MDMA přeměňuje na methylhydrastinine. Záznamy z Mercku ukazují, že se jeho výzkumníci ke sloučenině vraceli jen sporadicky. V roce 1927 Max Oberlin studoval farmakologické vlastnosti MDMA a pozoroval jeho účinky na hladiny cukru v krvi a hladkých svalech. Byly podobné těm, které způsoboval efedrin. V roce 1952 Albert van Schoor během výzkumu nových stimulantů prováděl jednoduché toxikologické testy psychotropních látek. Při zkoumání stimulantů v roce 1959, Wolfgang Fruhstorfer také syntetizoval MDMA.

MDMA začali studovat i vědci mimo Merck. V letech 1953 a 1954 armáda Spojených států zadala studii toxicity a behaviorálních účinků u zvířat, kterým injekčně podávali meskalin a několik analogů, včetně MDMA. Výzkum byl provedený na Michiganské univerzitě v Ann Arbor. Tyto výzkumy byly odtajněny v říjnu 1969 a publikovány v roce 1973. O výzkum MDMA se zajímal i známý chemik Alexander Shulgin, který začal občas MDMA používat pro relaxaci. Mluvil o tom jako o svém „nízkokalorickém martini" a dával psychoaktivní látku také kamarádům, výzkumníkům a dalším lidem, u kterých si myslel, že by mohly mít z této látky prospěch.

Jednou z těchto osob byl psychoterapeut Leo Zeff, který byl známý používáním psychedelik ve své praxi. Když v roce 1977 zkusil psychotropní látku MDMA, byl tak ohromen jejími účinky, že se vrátil ze svého polo-důchodu a začal lidi obracet na víru v MDMA. V následujících letech Zeff cestoval po Spojených státech a občas i do Evropy a diskutoval se zhruba čtyřmi tisíci psychoterapeuty o zavedení používání MDMA v terapii. Zeff pojmenoval psychotropní látku „Adam", jelikož věřil, že může uživatele posunout do stavu prvotní nevinnosti.

V osmdesátých letech začalo být MDMA široce užíváno ve velké části Evropy jako součást rave kultury a MDMA se zároveň stalo jednou ze čtyř nejužívanějších nelegálních drog v USA. Poté, co se MDMA stalo ilegálním, se většina lékařského používání zastavilo, i když někteří psychoterapeuti nadále předepisovali psychotropní látku nelegálně. Následně probíhaly legální MDMA studie u lidí a to v USA v Detroitu, Chicagu, San Franciscu, Baltimore a Jižní Karolíně, stejně tak i ve Švýcarsku, Nizozemsku a ve Španělsku.

Čisté MDMA je bílý krystalický prášek se vzorcem 3,4-methylen-dioxy-N-metyl-amfetamin. MDMA je chemicky příbuzné metamfetaminům. Taje při 184 °C. MDMA je chemicky stálé, na vzduchu, světle, či teple se nerozkládá. Rozpouští se ve vodě i v alkoholu. Neabsorbuje vlhkost ze vzduchu. Má účinky podobné stimulantům. Navozuje pocity empatie (schopnost vcítit se do pocitů druhých), otevřenost, vyrovnanost, zájem o druhé. Odstraňuje komunikační bariéry. Vyvolává pocity míru, běžné, každodenně vídané věci, se stávají nádhernými a zajímavými. Uživatelé se cítí odpočatí, šťastní, uvolnění, srdeční k ostatním. Lidé se pod vlivem extáze volněji pohybují a vyjadřují, oprošťují se od běžné zdrženlivosti a zábran a jsou otevření. Zintenzivňuje se smyslové vnímání.

Uživatelé se všeho dotýkají, všechno ochutnávají, čichají. Zlepšuje se vnímání vlastního těla, což velmi zpříjemňuje pocity z tance. K negativním dopadům patří, že se zvyšuje krevní tlak a puls, přichází sucho v ústech, uživatelé skřípají zuby, svírají čelisti, nastupuje u nich nevolnost, pocení ztráta chuti k jídlu, cukání svalů, nystagmus (cukání očí ze strany na stranu), křeče. MDMA také tlumí erekci, ženy jsou pohlavně vzrušivější než muži, ale ani ony nedosahují plného orgasmu. Díky zvýšené empatii je milování pod vlivem psychotropní látky neobyčejně krásné i bez orgasmu. Je mnohem něžnější a méně dychtivé. MDMA není afrodiziakum, ale zdůrazňuje citové aspekty sexu. Uživatelé MDMA mají nižší úroveň serotoninu v mozku, což by mělo vést k agresivnějšímu chování, ovšem opak je pravdou.

Jsou naopak méně agresivní, méně impulsivní, opatrnější a mají nižší sklony k podvědomému nepřátelství. MDMA je neurotoxické (mění tkáně mozku), může narušit schopnost koordinace.

Druhotné účinky trvající do doby jednoho týdne: kratší spánek, menší chuť k jídlu, větší emotivní citlivost, snížená schopnost vykonávat duševní či fyzickou práci.

Druhotné účinky trvající déle než týden: zlepšení společenských či meziosobních vztahů, změny v náboženské nebo duchovní orientaci či ve zvycích, zlepšení pracovních aktivit, změny hodnot či životních priorit, změny v ohraničenosti vlastního já. V játrech se metabolizuje na MDA, což je také droga. V moči odchází 2/3 nezměněného MDMA plus 7% MDA. Biologický poločas MDMA v organismu je asi 6 hodin, tedy za 6 hodin se množství MDMA v těle sníží na polovinu, za dalších šest zase na polovinu. Na ulici je MDMA nejběžněji dostupné ve formě tablet s potiskem, kde se většinou jedná o směs MDMA s jinou látkou. Největší hrozba po užití MDMA je dehydratace, proto se doporučuje co nejčastěji pít.