Který pěstební systém je nejlepší?

U pěstebního systému je nejdůležitější jednoduchost.

Celkem pravidelně se setkávám s dotazy na to, který pěstební systém považuji za nejlepší. Proto jsem se rozhodl tomuto tématu věnovat následující článek. Předesílám, že se jedná o můj subjektivní názor. Pokud tedy máte jiný, neznamená to, že nemáte pravdu vy. Při hodnocení jsem se zaměřil na způsob zavlažování, pěstební nádoby a použité pěstební médium. Okrajově se mrkneme také na osvětlení. Tedy, pojďme na to.

Při výběru pěstebního systému považuji za nejdůležitější jednoduchost. Čím méně věcí se v systému může pokazit, tím je pro mne lepší. Dalším podstatným měřítkem je snadná údržba, čili jednoduché čištění, případně výměna roztoku, v případě hydroponických systémů. Jestli to v systému poroste, jak má už záleží na schopnostech pěstitele - jak si poradí s četností a množstvím zálivky, jestli poskytne rostlinám to správné klima, dobrou výživu a odpovídající péči. I přesto hodnotím také blbuvzdornost - tedy schopnost systému eliminovat chyby pěstitele. Pro své hodnocení jsem si vybral NFT, Aquasystem, Aeroponický systém AeroFlo, Libra systém a také květníkové systémy, ve kterých lze pěstovat i při použití zeminy. Na závěr zhodnotíme napouštěcí stoly. Hodnocení od 1 do 10, přičemž 10 je nejlepší hodnocení.

NFT

Nutrient Film Technique (NFT) asi všichni z vás dobře znají. Pokud ne, snadno si najdete na internetu mnoho verzí a velikostí tohoto systému. NFT splňuje nejméně dva ze základních požadavků. Je to systém velmi jednoduchý a také se snadno udržuje. Pěstování v NFT však může být zpočátku pro někoho frustrující, zvláště v případě větších systémů, kdy je třeba pečlivě nastavit sklon pěstební desky a průtok živného roztoku. Jako u všech systémů je nejdůležitější vychytat začátek, tedy období, kdy rostliny zakořeňují a začínají růst. Jakmile se vám v NFT podaří začátek a kořeny se začnou v systému rozrůstat, máte téměř vyhráno. Ovšem ve větších systémech, s delší pěstební deskou, je třeba pravidelně kontrolovat průtok živného roztoku. Jak rostliny rostou a těžknou, dochází k mírné deformaci desky, pokud není správně a dostatečně podložena. V některých částech se pak může udržovat voda déle, než je potřeba. Roztok musí protékat všemi kanálky rovnoměrně a neměl by přetékat přes jejich okraje.

Malé systémy NFT, kdy pěstební deska leží celá na nádrži, jsou podle mne téměř dokonalé. Správný sklon a vyvážení desky je perfektní a není třeba si s ním lámat hlavu. Stačí už jen vyladit průtok živného roztoku. Nádrž sice nebudete moci celou vyčistit třeba hadříkem během pěstebního cyklu, ale většinou to ani nebude zapotřebí.
Celkově musím NFT oznámkovat dvakrát. Malé systémy s celou pěstební deskou na nádrži dostávají 9 bodů - jsou jednoduché, snadno se udržují a dávají growerům málo možností udělat chybu. Větší systémy dostávají bodů 7, kvůli obtížnějšímu vyladění.

Aquasystem

Aquasystem si může každý buďto koupit, nebo zkusit vyrobit sám. Pokud je zachována velikost a poměr obou nádob, pak je správné fungování téměř zaručeno. Aquasystem opět splňuje 2 ze tří základních požadavků stoprocentně - je jednoduchý a výrazně blbuvzdorný (snad vás to slovo moc neštve, synonymum neznám...). Aquasystem však rozhodně není snadno udržovatelný. Výměna živného roztoku je složitější, a obvykle je třeba ho připravovat pro každou rostlinu zvlášť. Tomu se můžete vyhnout, pokud jednotlivé „kýble" zapojíte sériově a navíc přidáte rezervoár. Všechny tyto pomůcky jsou k dostání k originálu a celou práci vám výrazně usnadní. Nicméně je třeba podotknout, že v případě rozsáhlejšího pěstování už je tato komplikace téměř neakceptovatelná. Pro běžné domácí hydroponické pěstování je ovšem Aquasystem velmi dobrou volbou, a je možné tak vypěstovat skutečně velké a silné rostliny.
Osobně nedám na Aquasystem dopustit. Byl to můj první systém, a i když to nebyl originál, výsledky byly vždy senzační. Abych byl co nejvíce objektivní, budu hodnotit podle nastaveného měřítka. Vzhledem k tomu, že jedinou nevýhodou Aquasystemu je obtížnější výměna živného roztoku, která je ovšem bohatě vyvážena jednoduchostí zavlažování a pěstování celkově, uděluji 9 bodů.

Aeroponie

Aeroponické systémy lze zařadit mezi novější vynálezy, které se na trhu objevili před pár lety. Jako v případě každé novinky jsme byli, a stále jsme, svědky mnoha diskusí, a více či méně naplněných očekávání. Aeroponické systémy pokulhávají ve všech mých představách o jednoduchém, snadno udržovatelném a blbuvzdorném systému. Hlavním problémem je totiž teplota vody, respektive živného roztoku. Pokud je živný roztok příliš teplý, začnou kořeny hnědnout a uhnívat. Jestliže je naopak voda příliš chladná, rostliny rostou pomalu a výrazně zaostávají za očekáváním. Optimální teplota živného roztoku je v rozmezí 20-22 °C. Ovšem pokud pěstujete pod klasickými sodíkovými výbojkami, je tato teplota obvykle překročena. Naopak při pěstování pod CFL, nebo LED osvětlením, nedosáhne teplota potřebného minima. Nižší teplotu snadno napravíte akvarijním topným tělískem. Pro snížení teploty, které je zapotřebí častěji, se neobejdete bez nějakého chladiče tekutiny. Lze si pomoci také umístěním nádrže mimo pěstírnu, kde není teplota tak vysoká a neohřívá živný roztok. Vzhledem k charakteru konstrukce však umístění nádrže mimo pěstírnu nemusí být vůbec jednoduché.

Možná vás napadá, proč je aeroponie na jedné straně opěvována a na druhé straně je tak složitá. Je třeba si uvědomit, že aeroponické systémy, stejně jako třeba NFT, nebyly primárně vyvinuty k tomu, aby byly používány v malých uzavřených prostorách s výkonným zdrojem tepla. Zkrátka nebyly vymyšleny proto, aby si groweři mohli vypěstovat konopí pod silnou lampou. Aeroponie se používá hlavně při pěstování rychlené zeleniny ve velkých sklenících. Zelenina navíc potřebuje mnohem menší intenzitu světla k tomu, aby se vyvinuly velké plody, nebo listy. Pokud se při pěstování zeleniny používá přídavné osvětlení, je aeroponický systém mnohem dále od výbojek, tedy od zdroje tepla. Probléms příliš teplým živným roztokem pak není tak aktuální. Úplný původ aeroponického systému bychom prý našli v laboratořích NASA, kde byl vyvinut pro pěstování rostlin na vesmírných plavidlech, případně jiných planetách. Na toto použití si zřejmě bude muset ještě dlouho počkat.
Aeroponické systémy bych doporučil spíš někomu, kdo má chuť a čas si se systémem chvíli pohrát, nebo těm, kteří pěstují pod osvětlením LED, nebo CFL. I přesto je, dle mého názoru, spoustu jiných a jednodušších řešení, se kterými je možné dosáhnout skvělých úspěchů. Dávám 4 body z deseti.

Libra systém

Libra systém je dlouholetá stálice mezi hydroponickými pěstebními systémy. S pomocí truhlíků a rockwoolových či kokosových rohoží lze pěstovat téměř v libovolném prostoru a vytvářet kombinace, díky kterým využijete pěstební prostor s maximální efektivitou. Co se týče jednoduchosti, je na tom Libra systém o něco hůře, nežli NFT. Je to z toho důvodu, že pro Libra systém musíte připravit nějakou podložku, pořídit nádrž, čerpadlo a kapilární rozvod.

To vše už NFT obsahuje. Libra je zkrátka systém, který si musíte složit sami. Při první instalaci vám to nějaký čas zabere, ale při dalších úrodách už budete jen vytírat truhlíky a měnit rohože. Co se týče údržby, je Libra systém velmi nenáročný. Nádrž s roztokem je tak dostupná, jak si ji jen postavíte. Nevýhodou je akorát zavlažování s pomocí kapilár. Jakmile se vám kytky rozrostou, může být výměna ucpané kapiláry složitější, Tomu lze ale předejít instalací filtru, který zachytí všechny nečistoty, které by mohly kapiláry ucpat.
Pěstování v Libra systému je relativně jednoduché - ovšem musíte opět vychytat správnou dávku a četnost zavlažování. To ovšem není tak složité, jak to může vypadat. Zpočátku zaléváte střídmě, a jakmile se rostliny dobře uchytí a začnou růst, přidáváte četnost zálivky. Vyplatí se pořídit spínač, který vám umožní nastavovat délku zálivky na méně než jednu minutu. Jak jistě víte, je lepší zalévat často a po menších dávkách, nežli naopak. Nevýhodou Libra sytému je velký odpad, který vzniká po každé sklizni. Rockwoolové rohože je lepší použít vždy nové, takže se těch starých musíte zbavit, což nemusí být vždy jednoduché. U kokosových rohoží je to o něco snazší, pokud máte zahrádku, nebo kompost, kam kokos vysypete.
Sečteno podtrženo, dávám Libra systému 6 bodů. Dal bych více, ale vzhledem k náročnosti sestavení, velkému odpadu po sklizni a faktu, že při nedbalosti lze rostliny snadno přelít, zkrátka nemohu dát stejně, jako NFT.

Systém květináčů

Jestliže Libra systém potřebuje při sestavování trochu zručnosti a vynalézavosti, pak řada květníkových systémů je tam to minimálně stejně. Záleží na tom, jaký způsob pěstování zvolíme. V květináčích si totiž snadno můžeme zvolit pěstební médium i způsob zavlažování. Můžeme pěstovat v zemině, kokosu, rockwoolové drti, liafloru a mnoha jejich kombinacích. A to je obrovská výhoda především pro ty, kteří mají chuť zkoušet různá pěstební média, aniž by pokaždé kupovali jiný pěstební systém. Nesmíme zapomenout ani na to, že rostliny pěstované v květináčích můžeme kdykoliv libovolně přemístit a reagovat tak na jejich aktuální vývoj, růst i kvetení. Květináč jsou zkrátka klasika. Navíc nesmíme opomenout výraznou cenovou výhodu. Z květináčů postavíte systém velmi levně. Známkovat květináče samotné mi nepřijde příliš férové, a proto se podíváme na několik aplikací, které si oznámkujeme samostatně.
Květináče se zeminou a ruční zavlažování
Milovníci moderních, automatických systémů možná ohrnou nos, ale pěstování v zemině a ruční zavlažování je nestárnoucí klasika, která snad nikdy nezmizí. A je to dobře. Zemina dodá rostlinám výjimečnou chuť i vůni, a navíc vám velmi dobře naučí znát potřeby rostlin. Pokud zvolíte správný substrát a zajistíte rostlinám kvalitní podmínky, budete se těšit z kvalitní sklizně. Navíc ušetříte za hnojiva a automatický zavlažovací systém. Ušetříte si práci i se stavbou nějaké konstrukce, protože rostliny mohou stát na zemi, podložené buďto miskou pod květináče, nebo třeba jen nopkovou fólií, či jiným vhodným udělátkem. Tomuto systému uděluji 9 bodů.

Wilma systém
Systém Wilma je důkazem toho, že v jednoduchosti je krása. Snoubí v sobě výhody květníků a NFT. Systémek snadno složíte a máte záruku, že vám nikde nebude prosakovat voda. V případě potřeby Wilmu snadno přesunete na jiné místo. V systému můžete pěstovat hydroponicky, s použitím libovolného média, nebo nasypete do květináčů substrát a vaše pěstování v zemině může začít. Zeminu pak můžete zalévat ručně, nebo využít automatický zavlažovací systém, který je součástí Wilmy. Tento systém je vhodný pro hydroponii i zeminu. Vysloveně kvůli pěstování v zemině bych si ho nekoupil. Ale líbí se mi ta možnost volby, přejít kdykoliv na jiné pěstební médium. Systém Wilma se vyrábí v mnoha variantách a pro domácí pěstování je podle mne tou nejlepší volbou - jednoduchost, snadná udržovatelnost a s některými pěstebními médii (konkrétně s liaflorem) i naprostá blbuvzdornost. Uděluji nejvyšší počet bodů, tedy 10.
Domácí systém z květináčů

Posledním hodnoceným květníkovým systémem je de facto předchůdce Wilma systému. V tomto případě nahrazuje nádrž a podložku konstrukce, kterou si sami vyrobíte. Výhodou je, že můžete zvolit květináče libovolné velikosti a do svého prostoru tak umístit více, nebo méně rostlin na 1m2, dle vašeho vlastního uvážení. Navíc si můžete vyrobit rozměr, jaký chcete, což vám žádný připravený systém neumožní. Zavlažování si také můžete zvolit sami, ale moc možností nemáte. Zkrátka koupíte čerpadlo, filtr nečistot a nějaké kapiláry - vysokotlaké, nebo nízkotlaké. I v domácím systému si můžete zvolit libovolné pěstební médium. Ve srovnání s Wilmou ušetříte peníze, ale zkrátka nemáte tak mobilní a lehký systém. Z tohoto důvodu dávám doma dělanému systému o bod méně než Wilmě, tedy 9 bodů.

Napouštěcí stoly

Úplně posledním systémem dnešního hodnocení jsou napouštěcí stoly. Rostliny jsou postavené v květináčích ve speciální vaně a/ nebo je tato vana naplněna pěstebním médiem.

Vana se pravidelně napouští a vypouští a rostliny tak získávají potřebné živiny a vláhu - to jen pro případ, že byste napouštěcí stoly neznali. Systém je bezesporu jednoduchý na sestavení, údržbu i provoz. Nicméně je velmi závislý na tom, jak jej nastavíte a nastavení závisí samozřejmě na tom, jak rostliny pěstujete a které pěstební médium zvolíte. Mne osobně napouštěcí stoly nijak výrazně neoslovily, ale to neznamená, že bych je chtěl odsuzovat. Začínajícím pěstitelům bych je ovšem nedoporučil, neboť dávají dost příležitostí k tomu něco pokazit. Speciálně jejich použití s rockwoolem vyžaduje častou kontrolu úrovně vláhy v systému. Nežli byste se pustili do automatického zavlažování, je lepší si nejprve napouštění spouštět ručně a vyzkoušet si tak potřebnou dávku a intervaly v zavlažování. Z mého pohledu si napouštěcí toly zaslouží 6 bodů, a to za nízkou úroveň blbuvzdornosti.

Závěrem bych chtěl podotknout, že hodnocení neznamená, že v některém systému docílíte zaručeně lepší úrody než v jiném. Podstatný díl práce leží na vás. Nicméně s některými systémy to jde snadněji a jiné vyžadují více zkušeností.