Zpátky k základům – co rostliny potřebují

V oblasti pěstování se neustále objevují zprávy o nových postupech a způsobech pěstování, zaručujících perfektní úrodu. Je určitě správné sledovat novou techniku a pěstební postupy. Nicméně nesmíte zapomínat ani na úplné základy, bez kterých očekávané úrody nedocílíte. Pojďme si zopakovat důležité základy, na které řada grower zapomíná.

Fotosyntéza

Jsem si jistý, že všichni správní pěstitelé proces fotosyntézy dobře znají. Z pohledu lidí je nejdůležitější, že při ní vzniká kyslík, bez kterého bychom na Zemi nepřežili. Nicméně pro rostliny je kyslík pouze vedlejším produktem fotosyntézy. Při té rostliny přijímají oxid uhličitý (CO2), vodu, živiny, fotosynteticky aktivní záření a teplo, které transformují na kyslík a sacharidy. Zatímco kyslík vypouští rostliny do ovzduší, sacharidy využívají jako zdroj energie pro rozvoj a přežití. Čím lépe a rychleji fotosyntéza probíhá, tím vice sacharidů si mohou rostliny vyrobit. Hlavním cílem každého zahradníka je tedy podporovat rychlost fotosyntézy, jak jen to je možné. Když jsou podmínky pro fotosyntézu optimální, mají rostliny vice energie pro růst a kvetení. Proces, kdy jsou jednoduché anorganické látky přeměňovány na složitější struktury, se nazývá asimilace.

Pokud jakýkoliv z elementů potřebných pro fotosyntézu chybí nebo je ho nedostatek, fotosyntéza probíhá v omezeném rozsahu nebo se zastaví úplně. Pokud například rostliny nemají světlo, jak je tomu v noci, fotosyntéza neprobíhá. Ale rostliny potřebují energii pro svůj život i v noci, jinak by zahynuly. V tuto chvíli přichází na řadu asimiláty, které rostlina rozkládá zpět na jednodušší struktury. Tomuto procesu se říká disimilace, a je samozřejmě opakem asimilace. Pokud chcete, aby vaše rostliny využili maximum energie pro růst a kvetení, měli byste minimalizovat disimilaci a maximalizovat asimilaci. Toho docílíte nastavením správných klimatických podmínek a pěstebních postupů v pěstební místnosti.

Voda

Struktura rostlin je převážně tvořena vodou, stejně, jako je tomu u lidí. 70–80 % hmotnosti čerstvých rostlin tvoří voda, která hraje klíčovou roli v mnoha metabolických procesech, včetně fotosyntézy. Nicméně, až 98 % vody, kterou rostliny absorbují z půdy, transpirují rostliny do atmosféry. Voda je nezbytná pro transport látek v rostlinném organismu. Rozpouští živiny a rozvádí je do míst, kde je rostliny potřebují. Voda také plní termoregulační funkci a rostlinu ochlazuje nebo jejím u rychlému ochlazení zabraňuje, pokud je to zapotřebí. Tuto vlastnost mohou pěstitelé využít například při snaze o vyšší dostupnost CO2. V Ideálním případě voda proudí rostlinou konstantní rychlostí od kořenů až po pokožku listů, odkud rostlinu opouští ve formě vodní páry. Tento proud by nebyl možný bez specifického povrchového napětí vody, které umožnuje kapilární elevaci, transpiraci a kořenový vztlak.

[caption id="attachment_38586" align="alignnone" width="1707"] Zdravý květ[/caption]

Nedostatečné zavlažování zpomaluje růst rostlin, a pokud trvá déle, rostlina hyne. Při optimální dostupnosti vody rostlina prosperuje. Nadbytek vody má ale také neblahé účinky. První problémy nastávají u kořenů, které v důsledku nadbytku vody hnijí. Jelikož jsou nezbytné pro vstřebávání vody a živin, nadzemní části rostlin začínají strádat. Při delším nadbytku vody začnou rostliny žloutnout. V nejhorších případech začnou také uhnívat a nakonec zahynout. Konopí, stejně jako mnoho dalších rostlin, absorbuje vodu kořenovým vlášením, což jsou tenounké absorpční trichomy viditelné na kořenech. Nejsnáze je spatříte na mladých koříncích klíčících rostlin pěstovaných na klíčícím papíru či buničině. Pokud chcete, aby kořeny dobře vstřebávaly vodu a živiny, musíte dbát na jejich zdraví, a vytvořit jim tedy ideální podmínky. To znamená optimální teplota a dostatek kyslíku. Příliš nízká či vysoká teplota v oblasti kořenů vede ke snížení absorpční kapacity. Při vysokých teplotách je absorpční kapacita nulová. Optimální teplota v kořenové oblasti je 18–21 °C.

Živiny

Jak již bylo řečeno, hlavním orgánem pro příjem živin jsou kořeny. Konopí je ale, stejně jako jiné vyšší rostliny, schopné přijímat živiny i prostřednictvím listů. Foliární výživa je nicméně aplikována pro doplnění chybějících látek a při látkové nerovnováze. Tímto způsobem se často doplňují různé vitamíny a doplňková hnojiva podporující růst či kvetení. To ale nemění nic na tom, že kořenová výživa je mnohem důležitější nežli foliární výživa. Primárním zdrojem živin je půda. Ta obsahuje různé množství humusu. Humus je komplex odumřelých mikroorganizmů, rostlin, zvířat a hub, který má významný vliv na obsah živin v půdě, které mohou rostliny čerpat. Rostliny ale neabsorbují živiny z půdy v takové koncentraci, ve které se tam vyskytují. Rozdíl mezi potřebou živin ze strany rostlin a skutečným obsahem živin v půdě je značný. Z tohoto důvodu dokážou kořeny regulovat příjem jednotlivých živin odděleně a absorbovat živiny v takovém poměru, který je pro rostlinu v danou chvíli nejvhodnější. Kromě pěstování v půdě lze rostliny pěstovat i v inertních médiích, kdy veškeré živiny rozpouštíme ve vodě. Jedná se o hydroponické nebo aeroponické pěstování. Živný roztok je v takových případech přiváděn ke kořenům a ty čerpají přímo z něj. U aeroponie není pěstební médium přítomno takřka vůbec. U hydroponického pěstování je volba pěstebního média velmi důležitá, jelikož v některých případech hrozí jeho snadné přelití.

Osvětlení

Světlo je rovněž jeden ze základních elementů fotosyntézy a rostliny se bez něho neobejdou. Bez světla totiž pro fotosyntézu nemají dostatek energie. Rostliny vám neporostou tak, jak byste si představovali a nikdy nedosáhnete kýžené úrody, pokud jim nezajistíte adekvátní osvětlení. Při pěstování venku záleží dostupnost světla pouze na vaší zeměpisné poloze. Při pěstování pod umělým osvětlením ale musíte na světlo klást velmi vysoké nároky, zejména na jeho efektivitu a dostatečný výkon. Pro rostliny je důležité světlo v oblasti fotosynteticky aktivního záření (zkráceně FAR nebo PAR). Na dávce PAR do značné míry závisí to, jak dobře kytky porostou a jak hodně se vyvinou jejich květy. Optimální hodnoty pro fázi růstu a kvetení jsou 500-2000 PPFD. Rostliny mají tři základní pigmenty vázané na fotosyntézu. Chlorofyl typu A, který absorbuje nejvíce energie světla z modrého a červeného spektra. Chlorofyly B a C předávají absorbovanou energii chlorofylu A. Dalšími důležitými pigmenty jsou karotenoidy, které nejenže vstřebávají energii ze světla (i když v menším množství než chlorofyly), ale navíc chrání fotosyntetický aparát rostlin před poškozením od nadměrného záření.

Vzduch – CO2 a kyslík

Pro rostliny je CO2 v ovzduší zásadním zdrojem uhlíku jako základní stavební látky. Potřebnou dávku kyslíku si naopak dokážou bohatě vyrobit sami. Nicméně nedostatek obou elementů má za následek zpomalený či zcela přerušený růst, žloutnutí listů a řídké malé květy. Pro zajištění alespoň dostatečného množství CO2 zajistěte pravidelnou výměnu vzduchu v pěstírně. Obsah CO2 v ovzduší je asi 400 ppm, zatímco rostlinám prospívají hodnoty alespoň okolo 1000 ppm. V nevětrané pěstírně mohou snadno klesnout hodnoty až je 150 ppm.

Teplota a vlhkost

Konopí má svou oblíbenou teplotu a její výkyvy výrazně ovlivňují jeho růst. Pokud nezajistíte požadovanou teplotu, opět vám rostliny nebudou růst podle vašich představ. Denní teploty by se měly pohybovat mezi 24–28 °C a nikdy by neměly přesáhnout 32 °C. Noční teploty by nikdy neměly klesnout pod 16 °C. Pro zajištění co nejlepšího průběhu transpirace, potažmo fotosyntézy je nezbytné mít plně pod kontrolou obě veličiny.

[caption id="attachment_38585" align="alignnone" width="1920"] Průduchy na listech hrají koíčovou roli v procesu trabspirace[/caption]

Rychlost transpirace závisí, mimo jiné, na rozdílu tlaku vodních par pod povrchem listů a v jejich okolí. Pro tento rozdíl tlaku vodních par se zažilo označení VPD, vycházejícího z anglického spojení vapour pressure deficit. Pod povrchem listu je voda vždy v kapalném stavu a relativní vlhkost dosahuje 100 %. V okamžiku kdy voda opouští list a vchází do atmosféry, mění své skupenství na plynné. To vytváří značný tlak pod povrchem listu, jelikož vodní pára z jedné kapky vody potřebuje daleko více prostoru, nežli samotná kapka. Úroveň tlaku pod povrchem listu závisí na teplotě listu. Tlak vodních par je zkrátka určován teplotou a relativní vlhkostí, bez ohledu na to, jestli ho měříme uvnitř listu nebo v jeho okolí. Vhodná hodnota rozdílu tlaku vodních par uvnitř a vně listu je různá v závislosti na fází pěstebního cyklu. Pro klonování a ranou fázi růstu se hodí 0,4–0,8 kPa, Pro pokročilou fázi růstu a počátek kvetení je vhodná 0,8–1,2 kPa a pro závěrečnou fázi kvetení 1,2–1,6 kPa. Pro bližší informace o VPD si najděte můj starší článek Voda a rostliny, kde je podrobně popsaný I proces transpirace.

Přeji vám hodně štěstí při pěstování a těším se opět v příštím vydání časopisu Soft Secrets.