Výživa rostlin

V následujícím článku se podrobněji podíváme na makroelementy, mikroelementy i stopové prvky a jejich význam pro rostliny. Rostlinná pletiva obsahují celou řadu chemických prvků. Ty na základě jejich kvantitativním zastoupení v rostlině rozdělujeme na dvě skupiny. První skupinou jsou makrobiogenní prvky (makroelementy), které mají v rostlinách většinové zastoupení a mají především stavební funkci. Druhou skupinu tvoří mikrobiogenní prvky (mikroelementy a stopové prvky), které plní funkci katalytickou, takže urychlují chemické reakce probíhající v rostlinách.

Zdravá, správně vyživovaná rostlina.

Makrobiogenní prvky

Základním stavebním elementem všeho živého na naší planetě je uhlík. Neobejdou se bez něj ani rostliny. Konopí, stejně jako další suchozemské rostliny, ho získává převážně ze vzduchu ve formě oxidu uhličitého (CO2). Ten do rostlin vstupuje otevřenými průduchy v listech. Konopí je schopné získávat uhlík i prostřednictvím kořenů, i když jen v omezeném množství, a to ve formě HCO3. Při pěstování ve volné přírodě je dostupnost uhlíku pro rostliny neměnná a nelze ji nijak zásadně ovlivnit. Naopak při pěstování v uzavřených prostorách je kontrola dostupnosti uhlíku plně v rukách pěstitele. Snižování dostupnosti uhlíku zabráníme pravidelným přísunem vzduchu zvenčí. Jelikož rostliny dokážou vstřebat vyšší množství CO2, než jaké je v současné době dostupné v ovzduší, zvyšuje řada pěstitelů jeho obsah v ovzduší uzavřených pěstíren uměle, což v optimálních podmínkách vede k vyšší úrodě a zkrácení pěstebního cyklu. Dalším prvkem této skupiny je kyslík, který hraje významnou roli v procesu dýchání. Rostliny ho získávají ze vzduchu stejně, jako CO2. Za normálních okolností je spotřeba kyslíku rostlinami významně nižší, než jeho produkce při fotosyntéze. Vodík získávají rostliny z vody a hraje významnou roli nejen jako stavební prvek, ale také při metabolických procesech rostlin. Z hlediska výživy následují tři velmi důležité biogenní prvky – dusík, fosfor a draslík, které tvoří skupinu základních živin a na jejichž základě je postavena většina minerálních i organickcýh hnojiv nejen pro konopí. Dusík ovlivňuje významným způsobem růst rostlin. Rostliny ho nevylučují a jsou schopné ho všechen využít právě pro svůj růst. Přestože ovzduší obsahuje asi 78 % dusíku, a tudíž by ho rostliny mohly snadno získat právě odsud, není tomu tak. Nejsou totiž schopny dusík z ovzduší vstřebat, a tak ho přijímají kořeny prostřednictvím sloučenin, které dusík obsahují. Jedním z významných organických zdrojů dusíku je trus mořských ptáků či netopýrů (guáno), který pro hnojení rostlin používali již staří Inkové. Nedostatek dusíku se projeví zpomaleným růstem a postupným žloutnutím listů. To je způsobeno sníženou schopností rostlin vytvářet chlorofyl. Fosfor je další látka nepostradatelná pro veškeré organismy žijící na zemi, rostliny nevyjímaje. Ty ho získávají z půdy ve formě sloučenin. Fosfor je součást rostlinné DNA a pohání v ní systém, který rozvádí energii uvnitř rostlin. Nedostatek fosforu způsobuje zpomalený růst. Na listech lze pozorovat tmavé zabarvení od středu a špiček – listy dostávají červenou až fialovou barvu. Draslík je šestým nejvíce se vyskytujícím prvkem na Zemi. Zemská kůra ho obsahuje 2–2,4 %. Rostliny ho přijímají z půdy, ve formě draselných solí. Většina draslíku je nahromaděna v buněčné šťávě vakuol a významně se podílí na turgoru buněk, a tím na otevírání a zavírání průduchů. Nedostatek draslíku zpomaluje fotosyntézu a zpočátku působí pouze malé změny na rostlinách, které později přerůstají v celkové zhoršení stavu rostlin. Kraje listů začínají hnědnout a kroutit se dolů. Listy žloutnu od krajů a někdy se na nich tvoří černé fleky.

Mladá rostlina s nedostatkem živin.

Vápník je další prvek, který přijímají rostliny kořeny. Konopí je na nedostatek vápníku poměrně citlivé. Tento prvek je důležitou součástí buněčných membrán, a navíc neutralizuje toxické kyseliny přirozeně vznikající v rostlinném organismu. Nedostatek vápníku způsobuje poruchy kořenového systému – kořeny odumírají od špiček a nové se netvoří. Na listech se objevují žlutohnědé až rezavé skvrny. Výrazně se také zpomaluje tvorba květů a celkový růst rostlin, protože nedostatek vápníku negativně ovlivňuje dělivá pletiva. Dalším důležitým prvkem je hořčík. Ten je důležitou součástí molekul chlorofylu a je nezbytný při fotosyntéze, dýchání a syntéze bílkovin. Nedostatek hořčíku se projevuje nepravidelnými hnědými skvrnami na listech rostlin. Skvrny se objevují na různých místech listů. Rovněž mohou listy začít žloutnout od středu. Na trhu s hnojivy jsou přípravky od různých producentů s názvem CalMag, obsahující vápník a hořčík. Jejich použitím zajistíte dostatek obou látek. Při pěstování v hydroponii je přidání vápníku a hořčíku do živného roztoku nutné zejména v případě, že používáte měkkou vodu nebo vodu filtrovanou s pomocí reverzní osmózy. Síru, jako poslední z makrobiogenních prvků, potřebují rostliny v poměrně malém množství a při pěstování v půdě na její nedostatek narazíme zcela výjimečně. Rostliny ji přijímají kořeny a používají jako součást některých bílkovin a aminokyselin.

Mikrobiogenní prvky

Železo, bór, zinek, měď, mangan jsou další prvky, které v souvislosti s výživou rostlin stojí za zmínku. Železo má v rostlině katalytickou funkci a má významnou funkci v procesu fotosyntézy a dýchání. Urychluje mimo jiné vznik chlorofylu, což vysvětluje, proč nejvíce železa najdeme v chloroplastech. Jeho nedostatek vede ke snížení intenzity dýchání a zpomaluje fotosyntézu. Projevuje se žloutnutím listů směrem od stonku. Místa, která nezežloutnou, ztrácí zelenou barvu a tmavnou. Bór je jedním z nejdůležitějších mikrobiogenních prvků v procesu výživy rostlin. Jeho nedostatek narušuje tvorbu květů a plodů a vede k odumírání vrcholků rostlin. Zinek aktivuje širokou škálu enzymů a podílí se na syntéze bílkovin a jednoho z nejdůležitějších rostlinných hormonů auxinu. Auxiny se nalézají především v nejmladších dělivých pletivech (meristémech) vrcholků rostlin. Nedostatek zinku zabraňuje efektivnímu využití fosforu a má negativní vliv na tvorbu semen. Měď je součástí řady enzymů a její nedostatek se způsobuje zpomalení kvetení a růstu rostlin. Deficit manganu způsobuje žloutnutí listů od stonku a výskyt červených skvrn. Rezavá barva se objevuje i na okrajích listů, růst rostliny nápadně stagnuje.

Projev nedostatku vápníku.

Minerální a organická výživa

Zmíněné makrobiogenní a mikrobiogenní prvky, které vstřebávají rostliny svými kořeny, musí být dostupné v pěstebním substrátu nebo živném roztoku (při hydroponickém nebo aeroponickém pěstování). Abychom zajistili jejich správný poměr, musíme pěstební médium řádně připravit. Již dlouhá léta se vedou horlivé debaty o tom, jestli je lepší hnojit organicky nebo použít minerální hnojiva. I když se může zdát, že jediným přirozeným způsobem hnojení je to organické, není to úplná pravda. První rostliny na naší planetě získávaly živiny z minerálních hnojiv. Voda omývala horniny a rozpouštěla tak minerály, ze kterých čerpaly pradávné rostliny živiny pro svůj metabolismus. Dnes se sice většina dostupných minerálních hnojiv vyrábí průmyslově, dávají ale zahradníkům perfektní příležitost dávkovat rostlinám přesnou dávku a poměr živin. Zejména při hydroponickém pěstování s pomocí minerálních hnojiv vždy víte, kolik živin rostliny dostávají a můžete tento pěstební postup kdykoliv zopakovat. Hnojení minerálními hnojivy v sobě ale skrývá riziko přílišného zasolení pěstebního média. Pokud se totiž v oblasti kořenů hromadí minerální soli, dochází k situaci, kdy kořeny nejsou schopné čerpat z pěstebního média živiny (ať už hydroponického či zemitého), i když jsou v médiu obsaženy. Přílišnému zasolení se lze vyhnout správným dávkováním hnojiv a pravidelnou kontrolou pH a EC pěstebního média a/nebo živného roztoku. Při hnojení organickými hnojivy zasolení nehrozí. Kořeny jsou připraveny na to, že v pěstebním médiu nejsou živiny rozprostřeny rovnoměrně a dokážou s pomocí enzymů vstřebávat různé živiny v takovém množství a v takovém poměru, který rostlině vyhovuje. Organická hnojiva tak mohou být v pěstebním médiu uložena tak dlouho, dokud je rostlina nepotřebuje, bez rizika zmíněného zasolení. I organickými hnojivy lze ale rostliny přehnojit a v podstatě zahubit, nicméně koncentrace hnojiv musí být v takovém případě poměrně velká. Výhodou organického hnojení je bezesporu jeho větší šetrnost k životnímu prostředí. Nevýhodou zejména při hnojení v uzavřených prostorách může být nepříjemný zápach, který je s některými druhy organických hnojiv nevyhnutelně spojený. V současné době existují i hnojiva organo-minerální, která kombinují základní minerální živiny (NPK) s dalšími biogenními prvky z organických materiálů.

Jakou zvolit výživu

Ať už se rozhodnete hnojit své rostliny organickými, minerálními nebo organo-minerálními hnojivy, doporučuji vždy použít taková hnojiva, která jsou určena pro pěstování konopí. Jejich složení je pro tuto úžasnou rostlinu zpravidla nejvhodnější a pomůže vám docílit optimálních výsledků. Méně je někdy více a v případě hnojení to platí dvojnásob. Pokud chcete pěstovat efektivně a získat co nejbohatší úrodu, přemýšlejte v širších souvislostech a nesnažte se přinutit rostliny k vyšším výkonům vyšším hnojením. Rostliny musejí mít především ideální klimatické podmínky k tomu, aby mohly dobře vstřebávat a využívat dostupné makro i mikro elementy. Přeji vám, aby se je podařilo nastolit i vám a těšili jste se s dokonalé úrody.