Výhody samopěstování pro léčebné i rekreační účely

Vlna legalizace konopí pro léčebné účely se nezadržitelně řítí světem. Příznivci této úžasné rostliny s nadšením vítají i rostoucí počet případů, kdy je marihuana legalizována i pro rekreační užívání. Přesto je počet lidí, kteří si mohou trávu pořídit pro léčebné či rekreační využití stále málo, ve srovnání s těmi, kteří by o ně měli zájem. Povolení samopěstování by přitom mohlo cestu ke konopí výrazně usnadnit. Pojďme se podívat, proč povolené není a proč by povolené být mělo.

Proč samopěstování povolené není

Nejznámějším celosvětovým problémem konopí je Jednotná úmluva o omamných látkách sjednaná v New Yorku 31. března 1961. Tato úmluva mimo jiné zavazuje státy, jež ji podepsaly, k tomu, že omezí pěstování konopí pouze na vědecké nebo léčebné účely. V případě povolení pěstování pro léčebné účely mají signatářské státy povinnost vytvořit státní agenturu, která uděluje licence pro pěstování konopí a veškeré vypěstované konopí od pěstitelů vykoupit. O pěstování pro vlastní potřebu ze zdravotních natož pak osobních důvodů tedy podle této úmluvy nemají občané nárok. Další mezinárodní smlouvy Úmluva o psychotropních látkách a Jednotná úmluva proti nezákonnému obchodu s omamnými a psychotropními látkami pozici konopí nijak nezlehčují. Mezinárodní smlouvy jsou vždy první argument, o který vlády opírají svůj odmítavý postoj k povolení samopěstování. [caption id="attachment_3241" align="alignnone" width="500"] Domácí pěstování je jednoduché.[/caption] Druhý a neméně častý důvod odmítání samopěstování je obava, že pěstitel konopí pro vlastní potřebu se zároveň stane i distributorem konopí pro své okolí. Tato obava je znásobena strachem, že licencovaný samopěstitel bude snadným soustem pro zloděje, kteří mu marihuanu ukradnou, aby ji mohli sami prodat. Dalším často předkládaným argumentem je, že konopí doma vypěstované nemá požadovanou kvalitu. Tento argument se zmiňuje především v případě pěstování pro léčebné účely. Odpůrci samopěstování tvrdí, že domácí pěstitel nedokáže vytvořit ideální pěstební podmínky a konopí je pak napadáno plísněmi a dalšími rostlinnými chorobami. Tyto škodlivé látky pak pěstitel sám konzumuje. V případě pacientů s oslabeným imunitním systémem, například s leukemickým onemocněním, představuje každá zdraví škodlivá látka v těle další zdravotní riziko.

Realita ve světě

Přestože se zdá, že v každém státě, který podepsal zmíněné mezinárodní smlouvy, není samopěstování možné, najdeme výjimky. Jednou z nich je například Kanada. V roce 2017 je v Kanadě zhruba 30 tisíc pacientů, kteří mají povolení si konopí pěstovat, nebo o to požádat své blízké. Předpokládá se, že celkový počet samopěstitelů je až 40 tisíc. Celkově užívá v Kanadě konopí pro léčebné účely zhruba 500 tisíc pacientů. Ti, kteří si nepěstují sami, nakupují konopí od komerčních pěstitelů a distributorů. Samopěstitelé mohou pěstovat 25 rostlin na osobu, respektive produkovat maximálně 1 825 gramů ročně, což odpovídá dávce pěti gramů na den. Kanada navíc bude na jaře roku 2018 legalizovat marihuanu i pro rekreační účely. Dá se předpokládat, že i v tomto případě bude hrát samopěstování svou roli. Podel dostupných údajů dává přednost samopěstování před nákupem konopí v lékárně či speciálním obchodě zhruba 8–10 % uživatelů. Dalším státem, kde je samopěstování do značné míry tolerováno je Španělsko. Tamní social kluby jsou vyhlášené. Jen v Barceloně jich jsou dvě stovky a v celém Španělsku šestkrát tolik. Social kluby jsou postavené na zákonu z 80. let, který byl schválen pro lidi závislé na heroinu. Ten umožňuje držení malého množství drogy a jejího sdílení mezi malou skupinou lidí, ve které již všichni drogu užívají. Jednou z podmínek je, že sdílení drogy musí probíhat bez zisku. Social kluby mají své členy, kteří do klubu přispívají členskými příspěvky, za které pak dostanou určité množství konopí. Množství konopí závisí na výší příspěvku, takže se v podstatě jedná o klasický prodej. Každý člen klubu je ale pečlivě zaevidován, včetně kopie občanského průkazu či pasu. S sebou si z klubu můžete odnést maximálně tři gramy marihuany, hašiše nebo extraktu. Ke každému klubu patří pěstitel nebo více pěstitelů. To jsou vlastně takoví zahradníci, kteří pěstují konopí pro ostatní členy klubu. Provoz zahrad a plat zahradníků je samozřejmě hrazen z členských příspěvků. V tomto modelu je slabým místem transport marihuany a jejích derivátů z pěstírny do klubu – transport je totiž nelegální. Některé social kluby už byly zavřeny, jiné se naopak otevřely. Nejčastější důvod zavření je porušení doktríny sdílení malého množství drogy malou skupinou lidí. Samopěstování konopí pro vlastní potřebu je ve Španělsku povoleno. Španělský systém rozhodně není ideální, ale je v podstatě legální realitou. Zákon o pěstování konopí pro stát, čili licence, kterou vyžaduje Jednotná úmluva o omamných látkách jaksi chybí. [caption id="attachment_3242" align="alignnone" width="500"] Člen španělského social clubu si může domů odnést maximálně tři gramy.[/caption] Vedle zmíněných dvou zemí máme v květnu 2017 přes 30 států USA, Jihoafrickou republiku, Chile, Kolumbii, Uruguay a dlouhou řadu dalších, kde je konopí včetně samopěstování do určité míry povoleno nebo zcela legální. A většina z těchto zemí je signatářem některé nebo všech zmíněných mezinárodních úmluv. To znamená jediné – tyto úmluvy porušuje, v oblasti konopí, čím dál více signatářů. Každý stát, který se k porušovatelům přidá, už zdaleka nebude první, a nevystavuje se žádnému reálnému riziku postihu. Odvolávat se při odmítání legalizace a samopěstování na úmluvy je proto dnes už zcela irelevantní.

Samopěstitel plesnivého konopí a dealer

V očích některých úředníků, lékařů, vědců a adiktologů je každý samopěstitel potenciálním dealerem a producentem plesnivého konopí plného karcinogenů a jedů. Začnu tím druhým. Většina laboratorních rozborů marihuany za poslední desetiletí je dělána z konopí zadrženého policií. V sítích protidrogových jednotek v drtivé většině končí marihuana pěstovaná ve větším množství pro černý trh. Ten, kdo takovou trávu pěstuje, ji pěstuje za jediným účelem, a to je zisk. Pokud vidí na svých rostlinách plíseň, bude se ji snažit zamaskovat a marihuanu za každou cenu prodat. Také se nebude štítit použít pesticid bez respektování ochranné lhůty – prostě udělá vše pro to, aby co nejvíce vydělal. Samopěstitel pěstuje pro sebe nebo pro sebe a pár dobrých přátel. Poslední, co bych sobě či svým přátelům dával na talíř, jsou plesnivá rajčata. Vlastní ovoce, zeleninu i konopí si člověk pěstuje proto, aby měl něco lepšího, než co koupí od cizího. Každý samopěstitel se snaží získat co nejlepší produkt pro vlastní potřebu. Používá méně pesticidů a stará se o své rostliny jak nejlépe umí. Je jedno, kterou plodinu si pěstuje, ale dělá to co nejlépe. V řadě případů to dělá lépe než komerční výrobce. Platí to i u konopí a má to svoji logiku. Mnoho pacientů i rekreačních uživatelů má zkušenost s chuťově nevýraznými uniformními produkty společností produkujících marihuanu. Tyto společnosti musejí dodržovat plno předpisů, a navíc dělají svou práci pro zisk. Těch deset procent uživatelů, kteří si raději vypěstují trávu doma, i když si ji může jít koupit, si vypěstuje vysoce kvalitní produkt. Bude samopěstitel prodávat marihuanu cizím lidem? To riziko tu je vždycky, i když si koupí trávu v lékárně na předpis. Proč by ale samopěstitel riskoval ztrátu povolení pěstovat si vlastní konopí, kvůli pár tisícovkám? Samopěstování není problém nastavit tak, aby každý pěstitel mohl pěstovat jen určité množství. Tento limit je v zemích, kde je samopěstování povolené naprosto běžný, a dobře funguje. Myslím, že víc se dá vydělat na prodeji omamných látek v běžně dostupných antidepresivech a analgeticích. Riziko toho, že se samopěstitel stane terčem zlodějů, rovněž považuji za zbytečné. [caption id="attachment_3243" align="alignnone" width="500"] Domácí konopí, které chutná.[/caption]

Co člověk, to individuální endokanabinoidní systém

Většina z vás asi už někdy slyšela o endokanabinoidním systému. Tím je vybavena velká část živočichů na této planetě, člověka nevyjímaje. Endokanabinoidní systém se stará o udržování homeostázy, tedy zdravé rovnováhy mnoha tělesných funkcí. Tělo si vytváří vlastní kanabinoidy (endokanabinoidy), které se vážou na kanabinoidní receptory CB1, CB2 a další. Každý z těchto receptorů má jiný úkol a na každý z nich se váže jiný kanabinoidů. V konopí je okolo 150 kanabinoidů, z nichž nejznámější jsou THC, CBD a CBG. Mimo kanabinoidů se v konopí nalézá více než tisíc dalších látek, mezi kterými je zhruba 150 terpenů a terpenoidů a 50 flavonoidů. Mnoho z těchto látek do určité míry ovlivňuje vliv těch ostatních. Mluví se o synergickém působení všech látek nebo také o entourage effect – komplexním efektu látek z celého konopí. Psychoaktivní i léčebné účinky konopí souvisejí s tím, jak je nastavený endokanabinoidní systém uživatele a jaká je uživatelova reakce na zbylý komplexní koktejl látek v konopí. Pro lepší představu si můžeme pomoci přirovnáním k zámku a klíči. Uživatele konopí, jeho receptory a celkové fungování organismu považujme za zámek. Konopí se svými kanabinoidy, terpeny, flavonoidy a dalšími látkami je klíč. Abychom dosáhli optimální kombinace, potřebujeme pro zámek ideální klíč. Vzhledem k velkému množství látek v konopí a vysoké variabilitě citlivosti endokanabinoidního sytému a organismu nelze přesně určit, které konopí je pro člověka to nejlepší. Přitom vstupuje do hry ještě rozdíl v účelu užívání konopí. Pro léčbu nechutenství je pro jednoho konkrétního uživatele ideální specifická kombinace látek v konopí. Pro příjemný psychoaktivní efekt bude ten samý uživatel potřebovat úplně jiný koktejl. To znamená, že každý uživatel potřebuje pro konkrétní účel jinou odrůdu nebo jiný výpěstek marihuany. Samopěstování dává uživatelům, kteří jsou ochotni si pěstovat konopí sami, výjimečnou možnost vyzkoušet širokou škálu odrůd a pěstebních postupů, aby docílili kýženého efektu. Tyto zkušenosti pak navíc mohou sdílet s ostatními. Nabídka komerčních společností vyrábějících konopí pro léčebné nebo rekreační účely je v tomto ohledu omezená a má užší spektrum možností, nežli skupina samopěstitelů sdílejících společně své zkušenosti. A to je podle mého názoru obrovská výhoda samopěstování. V konečném efektu totiž přináší užitek i celé komunitě pacientů, rekreačních uživatelů i komerčních pěstitelů a lékařů. Mr. José