Německé konopné kluby: mezi nadšením a byrokracií

Nadějný rozjezd na papíře, realita složitější

V Německu uplynul rok od částečné legalizace konopí a spuštění modelu tzv. konopných klubů, které měly být jasným symbolem nové éry svobody i racionalizace přístupu ke konopí. Pod povrchem hezkých politických proklamací se ale ukazuje realita dost komplikovaná a frustrující – především díky nekonečným byrokratickým průtahům, zmatku mezi úřady a regionálním rozdílům.

2. Licencí přibývá, kluby ale stále startují pomalu

Jak to tedy opravdu vypadá? Podle nejnovějších čísel bylo za rok od spuštění schváleno téměř 300 pěstírenských asociací – největší koncentraci najdete v Severním Porýní-Vestfálsku, silnější je i Dolní Sasko, Porýní nebo Bádensko-Württembersku. O poznání hůře je na tom Sársko, kde zatím nebyla udělena ani jediná licence, a zcela odlišným tempem postupují i další regiony. Celkově tedy máme už slušnou základnu v rámci federálního státu, ale stejně důležité je zmínit, že řada těchto „papírově“ schválených klubů ještě doopravdy nezačala fungovat – proces startu je náročnější, než kdokoliv čekal.

Byrokratický labyrint brzdí reálný rozvoj

Příčina? Kluby se ocitly v právním a administrativním vakuu, kdy se odpovědné instituce často navzájem odkazují a nikdo pořádně netuší, kdo vlastně má jednotlivé kroky licencování dohlížet. Výsledkem jsou dlouhé měsíce čekání a často i vysoké finanční náklady na provoz pěstebního zázemí, které přitom ještě nesmí nic vypěstovat. Zatímco některé kluby mají štěstí na vstřícné regionální úřady a rychlou komunikaci, jinde narážejí na kombinaci neochoty a nejasného výkladu zákona.

Jak funguje německý klubový model a co si od něj slibovat

Model klubů samotných je do jisté míry unikátní – Německo nemohlo kvůli pravidlům EU spustit komerční prodej jako Kanada nebo Uruguay, klubová cesta je tedy kompromisem v duchu evropského práva. Jedná se o neziskové spolky, které mohou sdružovat jen omezený počet dospělých členů, pěstovat pro své potřeby a striktně vést evidenci. Idea je tedy jasná: žádný černý trh, žádné reklamy, žádný byznys. Peníze smí do klubu pouze ve formě členských poplatků, které jdou zpět na pěstování, vzdělávání, prevenci a dohled na kvalitu. Rozhodování je demokratické a o směřování klubu spolurozhodují všichni členové.

Zásadní otázka je, zda to může opravdu fungovat. Počet schválených asociací sice roste, ale podle expertů jich v Německu ani zdaleka není dost – například v Berlíně je při poptávce stotisíců uživatelů stále povoleno jen pár klubů. Navíc s blížícími se politickými změnami není jasné, zda budoucí vývoj legalizačního trendu nezatočí směrem k přísnější kontrole nebo omezením.

Naděje zůstává, překážky také

V kostce – konopné kluby se potýkají s nástrahami německé administrativy a jejich rozjezd připomíná komplikovaný běh v minovém poli úředních razítek. Přesto už dnes ukazují, že poptávka po komunitním, kolektivním a zodpovědném přístupu tu je a že se Němci nebojí kvůli byrokratickým obchůzkám hledat kreativní (a právně čistá) řešení. Teď nezbývá než doufat, že státní aparát tuhle společenskou iniciativu brzy dožene – nebo ji aspoň nebude dál brzdit.