Medical Cannabis Bike Tour 2014

1. etapa: Onda -Tortosa, 130 km

Opravdu jsme chtěli vyrazit včas, ale návštěva pizzerie včera v noci se trochu zvrhla. Stejně jako naše spotřeba piva. Zatraceně, počasí je skvělé, před námi 130 kilometrů. Mám na sobě cyklistické šortky a na nohou troje návleky. Stížnosti na bolest ze sedla neuslyšíte. Po půl desáté peloton vyráží z Ondy. Plochá krajina je po zimě stále prázdná a neúrodná. Cesta nás vede přes mandarinkové háje a sady rozkvetlých mandlí. Vůně je omamná. Aromaterapie na kolech. Po necelých 70kilometrech jízdy proti silnému větru přichází na řadu oběd a odpočinek. Nejsou to horké těstoviny, jako loni, ale chléb a spousta banánů. Zatímco jsme se ládovali natrhanými kusy baget, zaslechli jsme špatné zprávy. Konopná osobnost Jorge Cervantes tour opustil! Na jeho novém kole se zablokovaly brzdy, díky čemuž dlouhovlasý jezdec přepadl přes řídítka a udělal dva kotrmelce. Kvůli mnoha kamenům podél cesty mohlo skončit vše hodně špatně. Oteklá ruka a odřené nohy nejsou proti tomu nic hrozného. Na Cervantesově tváři je vidět zklamání Ve svém nyní nevyužitelném cyklistickém oblečení vypadá jako velmi smutný hoch. Hasta la vista, Jorge!

2. etapa: Tortosa – Selva del Camp, 118 km

Dnes je naším cílem Selva del Camp, vysoko v kopcích. „Kopce“ zní trochu dětinsky, ve skutečnost to ale pro nás, čistokrevné amatéry, legrace není. Co znamená 800metrová výška, když na konci čeká 30kilometrů dlouhá cesta? Peloton se při rychle roztrhal a z pohledu z vrcholků vypadaly žlutočerné tečky jako mravenci šplhající na mraveniště. Rychlosti jednotlivých jezdců se značně liší. Nejpomalejší se pohybují šnečím tempem sedm kilometrů za hodinu, zatímco skuteční borci již letí dolů sedmdesátkou. Předjíždějí dokonce i auta. Vítr neustává, a když slunce zmizí za mraky, extrémně se ochladí. Během večeře Alex skládá několik vrstev izolace z kartonů, které si slečny zastrkují pod své dresy. Sexy!

Skvělá tréninková jízda!?

Je to hodně praštěné: netrénovaní, trávu kouřící, pivo pijící dospělí předstírají, že jsou profesionální cyklisté. Jakmile ale jednou posadíte své příliš těžké tělo na úzké cyklistické sedlo, zapomenete na to, že proti chrtům v profesionálním pelotonu vypadáte jako vykrmená slepice. V těsném cyklistickém dresu si snadno připadáte jako Cancellara, Contador nebo Mollema. Na odlehčeném závodním kole se dospělí muži mění v soutěživé psy a u členů Medical Cannabis Bike Tour to je stejné. Když vás někdo předjede a vy mu nestíháte, vaše morálka jde ke dnu jako kotva zaoceánského parníku v přístavu. Hele, zase ten zatracený Francouz Jean-Philippe na svém drahém kole – a je to dokonce jeho náhradní kolo! Je to amatér, což u něj znamená, že jezdí průměrnou rychlostí o 2 km za hodinu pomaleji, než profesionálové a který považuje rychlost 40 km za hodinu proti větru za příliš nízkou. Včetně závodů najedou přes 250 km za týden. Pro nás, degenerované milovníky konopí, to samozřejmě není žádná konkurence. „Pěkná tréninková „projížďka“. Tak to jsem od něj slyšel několikrát. Daan z coffee shopu Dizzy Ducks v Haagu tomu nemohl uvěřit a těsně předtím, než mi ujel a nechal mě vzadu, trochu rozhořčeně dodal: „Ten chlap vylétl na hory bez jediné kapky potu…“

3. etapa: Selva del Camp – Barcelona, 128 km

Svaly si s vámi začnou po dvou dnech cyklistiky pohrávat. Naříkající se ztuhlýma nohama jsme se došourali na snídani. Konopí naštěstí od bolesti svalů pomohlo. Hlava Paradise Seeds Luc varuje, že dnes budeme muset podstoupit drsný test: míříme do hor! Nejdřív vyzkoušíme, jestli dokážeme vstát od se snídaní, pak se uvidí. První kilometry nejsou tak hrozné. Vítr je v pohodě a scenérie se po všech těch prasečích farmách také zlepšuje. Konečně projíždíme neposkvrněnou krajinou, kterou jsme viděli při minulém ročníku. Vodní nádrže obklopené bujnými lesy, pitoreskní vesnice, zurčící říčky, které přejíždíme po vachrlatých dřevěných fošnách. Pokud se ovšem nejmenujete Rasta Jan nebo Yuri a neprojíždíte na plné pecky přímo proudem vody. Ztracený kostel ve stylu samotného Gaudího dodává cestě psychedelický náboj. . ¡Viva España, pardon... Catalunya! Jeroen a já dnes vyrážíme dřív, abychom si v klidu v nejbližší kavárně mohli vychutnat kávu. Posadili jsme se těsně před tím, než dorazil žlutočerný peloton. Všichni se drželi v semknuté formaci, takže působili jako bzučící roj vos. Velmi působivé! Skupina kolem prolétla za hučení gumových opláštění kol a dobře namazaných řetězů. Než jsme stihli dopít své kávy, všichni zmizeli v dáli.

Terapie utrpením

Později jsme se dostali k poslední překážce, masivu Garraf. Nejprve se nezdálo, že by mohl znamenat problém, čím výše jsme ale byli, tím bylo stoupání složitější. Často jste si mysleli, že už jste na vrcholu, za každým ohybem však bylo všechno vyšší a prudší. Dokonce i klesání, obyčejně těžce vydřená odměna po těžkém stoupání, je pekelné. Cesta vypadá, jako by padala vertikálně do nitra země. Do chabě opravených silnic jsou vepsána jména jako Horner, Valverde a další z řady profesionálů, kteří projeli před námi. Každé prudké klesání je doplněno prudkou zákrutou, kterou můžete projet jen tak, že takřka zastavíte. Daan – naštěstí nezraněn – upadl a Bart z Organic Earth se mu vyhnul jen o vlásek. Cyklistika je také terapií utrpením. Přehlédnete kámen na cestě a můžete být upoutáni do konce života v kolečkovém křesle. Cyklistika jsou ale především muka. Svaly na nohou hoří, ramena řvou a žádají si masáž a vy nevíte, jak donutit váš zadek, aby aspoň trochu přestal bolet. Proklínáte všechny a všechno. Jste ale voják s jediným cílem: dokončit tour.

Posledních pár kilometrů! Zatímco mentální trenér a stonožka Patrick hystericky kdákal z autobusu do megafonu, my projížděli téměř vojenským způsobem předměstím Barcelony. Kolemjdoucí s překvapením zastavovali a hlasitě nás povzbuzovali. Pokřikující děti běželi s námi. Starší lidé do sebe vráželi, protože se s úsměvy snažili přečíst nápisy na našich dresech. Vesele jsme cinkali na zvonky na kolech a působili jako pojízdná zvonkohra. Stmívá se těsně předtím, než překročíme hranice města, bude to tedy nervy drásajících posledních deset kilometrů, během kterých nás čeká nervózní navigování mezi auty, která se objevují ze všech stran. Poté se ale v dálce objevuje budova Spannabisu. Jsme o tři dny, 400 kilometrů, 220 banánů, 330 mysli tyčinek a 100.000 Eur ve sponzorských darech dál. Medical Cannabis Bike Tour 2014 končí. Mise splněna!

Děkujeme všem sponzorům, našim opatrovníkům a mentálním koučům Timovi a Christopherovi, doktoru Mediquemu, komediantovi tour a cyklistickému rádci Gerardovi, Alexovi a Roosovi, Patrickovi, Keesovi, Lucovi a Matejovi.