Medical Bike Tour 2013

Bolest, vyčerpání a jízda na kole takřka s vypětím veškeré vůle - to je velký záběr i pro profesionální cyklisty. Co to znamená pro nevalně trénované amatéry, to si vyzkoušelo patnáct účastníků Medical Bike Tour 2013 během třídenní cyklistické túry španělskými horami. Když se Team Cannabis objevil na výstavišti veletrhu GrowMed ve Valencii po 380 vyčerpávajících kilometrech, úleva a nadšení se daly téměř krájet. Každý z účastníků se zdárně popral se svými démony - a všichni společně „vyjeli" příspěvek 50 tisíc eur na výzkum v oblasti léčebného konopí.

Bolest, vyčerpání a jízda na kole takřka s vypětím veškeré vůle – to je velký záběr i pro profesionální cyklisty. Co to znamená pro nevalně trénované amatéry, to si vyzkoušelo patnáct účastníků Medical Bike Tour 2013 během třídenní cyklistické túry španělskými horami. Když se Team Cannabis objevil na výstavišti veletrhu GrowMed ve Valencii po 380 vyčerpávajících kilometrech, úleva a nadšení se daly téměř krájet. Každý z účastníků se zdárně popral se svými démony – a všichni společně „vyjeli“ příspěvek 50 tisíc eur na výzkum v oblasti léčebného konopí.

Máme štěstí. Když jsme 14. dubna přistáli v Madridu, Španělsko zrovna vydechlo úlevou. Neobvykle dlouhá zima napáchala své škody, ale právě v den našeho příjezdu se poprvé objevilo slunce a teplota brzo vystoupala nad 25 °C.

Po noci strávené v Madridu nás vyzvedla dodávka Paradise Seeds v hotelu, odkud jsme se vydali na krátkou cestu do našeho startovacího bodu, do malé vesničky Budia (150 obyvatel). Kola už byla vybalená, a jak tomu u nadšenců do cyklistiky bývá, hned se kolem nich shromáždila skupinka obdivovatelů. Byla to pestrobarevná sbírka od omšelých exponátů, postarších horských kol a nablýskaných, ocelových postarších klasik, až po moderní hliníková a uhlíková kola, jejichž cena značně převyšuje průměrný plat. Ohromila nás profesionálně působící výbava, na které byli sponzoři, jako třeba Rabobank a Garmin, nahrazeni významnými jmény z konopného byznysu. Hezkou zábavu!

Tým patnácti účastníků byl stejně pestrý jako samotná kola. Byl v něm jeden Rakušan, silný Harry z growshopu Bushdoctor, čtyři Slovinky, ze kterých sršela energie, a dvě Holanďanky, které zejména ve stoupáních zahanbily hezkou řádku mužských účastníků. Nejmladšímu účastníkovi, synovi Luca z Paradise Seeds a zdatnému jezdci Zanurovi, je pouhých 17 let, nejstaršímu Peterovi je úctyhodných 69 let, čímž se ale automaticky nepasoval na konec pelotonu, právě naopak. Péče byla svěřena do dobrých rukou – měli ji na starost dva empatičtí a talentovaní Britové, kteří se aktuálně věnují studiu pozitivních účinků konopí při sportu. Doprovázející auta řídili vždy dobře naladěný Alex „Happy Smile“ z Haagu a Roos, a samozřejmě nemůžeme zapomenout na nepřekonatelného Patricka alias Ali Babu.

Na cestě

Když jsme 16. dubna vyrazili z Budie na první trasu dlouhou 125 km, rychle se utvořily skupinky jezdců, kteří byli zhruba stejné úrovně, případně podle přirozené obliby stoupání nebo klesání. Na cyklistice je vždy pozoruhodné to, jak rychle dokáže zlepšit kondici účastníků. Zatímco na začátku prvních stoupajících úseků vydávají cyklisté zvuky, ze kterých by člověk usuzoval, že je zachrání jedině okamžité napojení na kyslíkovou bombu, už druhý den se jízda do kopce zvládá s mnohem větší lehkostí. Celý peloton byl poměrně pravidelně rozprostřený po trase, někdy přes velmi strmé nebo dlouhé stoupání, jindy po závratně klesajícím úseku, kdy s námi sotva držela krok doprovázející auta. Vždycky jsme se ale znovu sešli. Když měl někdo prázdnou pneumatiku nebo když měl Roos, expert na stoupání, každou chvíli spadlý řetěz, vždycky se našel ochotný souputník, který opozdilci pomohl, jakkoli lákavé bylo prostě držet tempo a připojit se k uhánějícímu pelotonu.

Noci jsme trávili v pohodlných apartmánech, přesně jako skuteční cyklisté, vždy ve dvou na pokoji. Postele byly naštěstí dobré a sprcha horká. Španělský rytmus života nám dal nicméně zabrat. Když strávíte až pět hodin náročnou jízdou a jíst můžete zhruba až v půl desáté, nemáte v podstatě jinou možnost než jít spát s plným žaludkem – což vcelku rychle vede ke spánkovému deficitu – takže když vás potom Patrick v sedm ráno vzbudí hlasitým megafonem, nedočká se zrovna pochopení. Druhá část MC Biketour bohužel nebyla bez potíží. V jednom místě, kde bylo na silnici bahno, spadli hned tři jezdci. Jakoby zázrakem se pády obešly bez větších škod a postižení si odnesli jen drobné oděrky. Jenom Jaka měl smůlu a musel do nemocnice kvůli vymknutí kotníku, naštěstí ale ani jeho zranění nebylo nakonec moc vážné.

Doping

Je vcelku známé, že existuje stav, který se dá označit jako „běžecký high“. Určitě jste ale nikdy neslyšeli o tom, že bezpříkladné euforie se dá dosáhnout i při cyklistice. A přitom „rauš“, který se při jízdě na kole na hraně vlastních možností den po dni dostavuje, je fenomenální. MC Biketour se přirozeně nesla v duchu dopingu, i když jedinou drogou pro lepší výkon bylo výhradně konopí. V tomto smyslu byl naším maskotem veskrze přátelsky naladěný Slovák Jan, vyznavač rasta stylu, známý ve svém okolí díky štíhlé postavě jako „Blade“. Jan zásadně nepoužívá ochrannou helmu. Všechno, co potřebuje, je konopí Jah a slušná sbírka rasta klobouků. Během zdolávání jednoho ze vzácných rovných úseků túry mi řekl, že se věnuje řadě sportů, a vždycky přitom kouří – čistou trávu. S kamarády hraje fotbal. „Když jsme si před zápasem všichni zakouřili, byli jsme neporazitelní. Bylo to, jako když se prostě člověk řídí telepatií.“ Když zdánlivě bez námahy stoupal do kopců na svých traktorových pneumatikách, běžně jsme našeho rasta hrdinu viděli s kouřícím jointem u pusy. Také tři účastníci z Haagu, které vyslal coffeeshop a seedbanka Dizzy Duck, pravidelně kouřili, i když v průběhu cesty byla jasně patrná klesající tendence.

Husí kůže a slzy dojetí

Poslední den nám na rozloučenou zuřivě mával zástup malých, rozdivočelých školáků. Až jsme z nich měli husí kůži!

Barbara, jediná účastnice ze Španělska, která se k pelotonu přidala předposlední den na závěrečných 30 kilometrů, nedokázala držet jeho šílené tempo a musela se oddělit. Zbytek trasy dojela tempem vlastním, kupodivu ale nakonec dorazila do Valencie jako první.

Když jsme v sevřené formaci dosáhli předměstí Valencie, v očích některých účastníků bylo vidět slzy. I já jsem zápasil s návalem emocí. Cítil jsem se asi jako bájní válečníci, kteří se po krutých bitvách hrdě vracejí na svůj hrad. Tyto tři dny pro nás skutečně byly zvláštním, nepopsatelným zážitkem. Sentimentální rozpoložení nicméně netrvalo dlouho, ti nejsilnější z pelotonu chtěli předvést, že ještě zdaleka nejsou na konci sil, a pustili se do šíleného závěrečného sprintu. Přes silný protivítr se řítili vražednou rychlostí přes 40 kilometrů za hodinu ke Středozemnímu moři. Sám jsem do toho dal úplně všechno, dohnat se mi je ale nepodařilo. Těsně před centrem Valencie jsme se znovu setkali. Když jsme v pět odpoledne dorazili na výstaviště, přivítal nás rozjásaný uvítací výbor. Dokázali jsme to!

Pro všechny účastníky, jezdce i návštěvníky byla MC Biketour nezapomenutelným dobrodružstvím, jaké nemá obdoby. S vřelými díky všem sponzorům mohli vedoucí týmu, Luc a Matej, na veletrhu GROWMED ve Valencii předat španělskému profesorovi jménem Guillermo Valesco šek na 50 000 eur. Nešli jsme na doraz svých možností nadarmo – toto byl jedinečný vrchol zážitku, který je již sám o sobě nezapomenutelný. Doufáme, že se na již třetí akci v pořadí přihlásí dokonce ještě více účastníků!

Naše poděkování patří: Sweet Seeds, Royal Queen Seeds a Advanced Nutrients za Basic Sponsorship, klubu 100 sponzorů a v neposlední řadě také všem anonymním sponzorům.