Konopným klubům v Barceloně hrozí konec
V Barceloně funguje asi asi 200 konopných klubů, díky kterým se město stalo jakýmsi hlavním městem marihuany. Teď se jim chvěje půda pod nohama a není to poprvé.
Nejvyšší soud nedávno zacelil určitou mezeru v zákoně, díky které konopné kluby mohly fungovat. Jedná se o nejnovější z řady překážek pro asociaciónes, jak jsou všeobecně známé. V roce 2017 soud zrušil zákon schválený katalánským parlamentem, který řekl, že „soukromá konzumace konopí dospělými ... je součástí výkonu základního práva na svobodný osobní rozvoj a svobodu svědomí“.
Od té doby kluby fungovaly podle barcelonské vyhlášky, která regulovala jejich fungování. Ale i to už neplatí, poté co soudci rozhodli, že městské úřady nejsou kompetentní vydávat zákony v záležitostech, které řídí stát. Městské úřady a policie se však shodují na tom, že kluby omezují pouliční obchodování i spotřebu marihuny a tvrdí, že se klubům v zásadě nebrání.
"Většina asociací předpokládá, že dříve nebo později budou nuceni ukončit činnost," řekl Eric Asensio, mluvčí Federace katalánských konopných klubů. Asi 70 % španělských konopných klubů je přitom v Katalánsku, povětšinou přímo v Barceloně.
Jak fungují konopné kluby
Společenské konopné kluby fungují jako soukromé neziskové organizace, ve kterých se konopí společně pěstuje a distribuuje registrovaným členům. To je naprosto zásadní princip, protože jde oficiálně o nekomerční projekty, které mají pouze umožnit bezpečný a jasně vymezený přístup uživatelů k marihuaně.
Rozšíření tohoto modelu ve Španělsku ukazuje, že legalizace konopí nemusí vždy znamenat i komercializaci. Má to být cesta, jak omezit dostupnost a propagaci konopí a současně legálně zpřístupnit marihuanu dospělým uživatelům.
Celý model stojí i na tom, že užívání marihuany pro osobní potřebu je ve Španělsku dekriminalizováno a to včetně pěstování.
Španělsko dlouhodobě uplatňuje relativně tolerantní přístup k omamným látkám, zejména ke konopí. Po sérii rozhodnutí Nejvyššího soudu od 70. let není v zemi osobní držení malého množství jakékoli nezákonné drogy považováno za trestný čin. Pokud jde o konopí, tato politika dekriminalizace se rozšířila i na pěstování – španělské právo je obvykle vykládáno způsobem, který umožňuje soukromé pěstování konopí pro osobní potřebu.
Aktivisté využili jak tohoto ustanovení, tak skutečnosti, že „sdílená konzumace“ konopí byla obecně zákonem tolerována. A tak konopné kluby společně pěstují a distribuují marihuanu svým členům pro osobní potřebu.
Pravidla konopných klubů:
- Kluby se musí zaregistrovat v regionálním registru, přičemž zakládající členové podléhají prověrkám.
- Kluby musí usilovat o snížení škod spojených s dodávkou a užíváním konopí - například podporou zodpovědné spotřeby.
- Kluby a jejich prostory musí být uzavřeny pro veřejnost, přičemž členství je uděleno pouze na pozvání stávajícího člena, který může zaručit, že osoba, která se chce připojit, je již uživatelem konopí. Členy se mohou stát i uživatelé s potvrzením od lékaře, které potvrzuje nemoc, již lze léčit konopím.
- Musí být dodrženy limity na množství spotřebovaného konopí – denní dávk je v průměru tři gramy na osobu. Limity jsou stanoveny tak, aby se snížila pravděpodobnost přesměrování konopí na černý trh.
- Kluby musí být provozovány na neziskovém základě. Členové platí poplatky na pokrytí výrobních a správních nákladů, ale veškeré příjmy jsou reinvestovány zpět do provozu klubu. Kromě toho kluby platí nájemné, daně, sociální pojištění zaměstnanců, daň z příjmu právnických osob a v některých případech i DPH.