Jaká byla tráva v dobách hippies?
Photo by Jeff W on Unsplash
Málokterá rostlina prošla za posledních 50 let takovou proměnou, jako konopí. Dnešní odrůdy známe dobře, jsou ale velmi vzdálené tomu, co si užívali hippies v 70. letech. Jak na trávu z té doby vzpomínají?
V diskuzích, nebo rozhovorech s těmi, kteří kouřili marihuanu už v 70. letech často narazím na zajímavé postřehy. Tráva prý tenkrát měla jiné účinky – na rozdíl od dnešních super-silných odrůd byla více povznášející, inspirativní a „happy“. Jedna věc je jistá, obsah účinných látek s THC v čele se od té doby mnohonásobně zvýšil. Vždyť tenkrát měla marihuana kolem 5 % THC, což díky šlechtění postupně vyrostlo a dnes je celkem běžné narazit na modely s 25 % THC i více.
Ale není to jen o síle. Mariuana se proměnila ve více ohledech. Zapátral jsem na síti a našel pár cenných vzpomínek starší generace, většinou samozřejmě z USA. Tak se o ně pojďme podělit. Takhle na dávné časy vzpomíná hudebník Matt:
„Vyrostl jsem v New Jersey a začal jsem kouřit trávu v roce 1976. Tehdy byla tráva dovážená z Kolumbie a Mexika standardem. Ve skutečnosti lidi na mé střední škole neměli tušení o jejím původu. Pokud byla silná, nazvali jsme ji kolumbijskou, pokud byla méně kvalitní a plná stonků a semen, pocházela zřejmě z Mexika. Pokud to bylo super silné nebo nějakým způsobem exotické, říkali jsme tomu Jamajská ganja, Panama Red, Budha Bud nebo Maui Wowie. Ale to byly spíš odhady (tyto odrůdy v té době byly nejčastejší a běžně dostupné a většinou opravdu šlo o čisté sativy z Mexika, Kolumbie či Panamy).
Na konci 70. let byla cena dovážené trávy asi 40 dolarů za unci (cca 28 g). Nidky jsme to nevážili. Jen jsme uměli odhadnout, kolik toho v sáčku je. Dal se koupit i hotový joint zhruba za dolar. Velkou část materiálu tvořily stonky a semena. Než jste si ubalili jointa, museli jste je pečlivě vybrat. Používali jsme k tomu rozkládací obaly gramofonových desek a placatou krabičku zápalek. Mějte na paměti, že album, které jste použili, bylo důležité. Vypovídalo to hodně o tom, jaký typ huliče jste. Hippies preferovali album The Grateful Dead Skull and Roses.
Kvalita trávy byla proměnlivá. Jasně, musel jsi vykouřit celý joint, abys cítil účinky. Ale to „high“ bylo jiné, než dnešní odpal po 3 šlucích. Díky dobré kolumbijské trávě se svět zdál surealistický. Cítili jste se bezstarostně. Motivovalo vás to jít ven a zažít všelijaké věci, třeba jen fascinovaně sledovat skupinku Italů, jak hrají bocciu v parku. Hystericky ses smál těm nejhloupějším věcem. A o dvě a půl hodiny později, když tohle „bzučení“ utichlo, nebyla žádná malátná kocovina ani únava. Buď jste ubalili dalšího jointa, nebo šli dělat něco jiného.
Počátkem 80. let začala domácí marihuana bez semínek nahrazovat trávu pašovanou ze Střední a Jižní Ameriky. Cena se vyšplhala na 200 dolarů za unci, ale vyšší kvalita a absence stonků i semen znamenaly, že palice v hodnotě 50 dolarů vydržely stejně dlouho. Změnil se ale efekt. Nová tráva byla silnější a obvykle vás spíš usadila do gauče. “
Tak co, teleportovali byste se na chvíli zpět do hippie éry?
M
MichalS
