Jak docílit efektivního tvaru rostlin
Tvar rostlin výrazně ovlivňuje celkovou kvalitu i kvantitu úrody. Spodní květy jsou často zastíněny listy, a nemají tak dostatek světla pro intenzivní vývoj. Cílem domácích i komerčních pěstitelů je ale vyrovnaná kvalita palic bez ohledu na to, z jaké části rostliny pocházejí. V tomto ohledu objevili pěstitelé celou řadu technik pro dosažení vytyčeného cíle. Ty nejzajímavější si shrneme právě v tomto článku.
Hned na začátek je třeba poznamenat, že domácí pěstitelé mají v případě řízení růstu rostlin mnohem více možností. Některé metody jsou totiž poměrně náročné na čas, a navíc výrazně ztěžují posklizňové práce. Proto je jejich efektivita ve velkém měřítku přinejmenším sporná, a to kvůli zvýšeným nákladům na pracovní sílu. V některých případech jsou níže zmiňované postupy ve velkých pěstírnách prakticky nemožné. Různých domácích metod je asi nekonečná řada. My se ale podíváme na ty nejrozšířenější a dle mého názoru i nejpraktičtější.
Počet rostlin a velikost květináčů
Úplně základní faktor, který ovlivňuje tvar rostliny, je prostor, který má rostlina k dispozici nad zemí i pod zemí. Pokud jste někdy viděli pole hustě oseté konopím, určitě jste zaznamenali, že rostliny mají kromě hlavního stonku jen málo postranních větví, pokud vůbec. Při sklízení je tak možné sklidit vrcholky hlavních stonků a zbytek stonku použít na výrobu vlákna nebo dalších produktů. Naopak, pokud má rostlina dostatek prostoru kolem sebe, více košatí a mohutné květy se mohou tvořit i na postranních větvích. Důvodem, proč rostliny rostou tímto způsobem, je světlo a jeho barevné složení. Na spodní větve dopadá světlo, které nejprve prochází výše položenými listy. Tím se mění barevné spektrum a zvyšuje se podíl části červeného spektra označované jako far-red (FR) v neprospěch části červeného spektra označované jako red (R). Vyšší podíl FR dává spodním větvím signál, že se jim nedostává optimálních světelných podmínek. Ty reagují razantním zrychlením růstu, aby se ze stínu listů dostaly k přímému svitu slunce nebo umělého osvětlení. Když mají rostliny kolem sebe prostor, brzy se spodní větve dostanou ze stínu a začnou sílit. Výsledkem tohoto procesu je kuželovitý tvar dospělé rostliny. Když jsou rostliny nasázeny velmi blízko sebe, spodní větve se k lepšímu světlu dostat nemohou, jejich růst se brzy pro fatální nedostatek světla zastaví a zůstanou slabé, bez výraznějších květů a rychle žloutnou. Dalším důležitým faktorem je prostor, který má k dispozici kořenový systém. Možná jste si všimli, že rostliny pěstované v květináčích rostou do šířky jen o málo větší, než je šířka samotného květináče. Čím širší je květináč, tím větší může být i průměrná šířka rostliny v něm zasazené. Platí to i naopak. Na základě těchto faktorů je založena metoda zeleného moře, často používaná při pěstování pod umělým osvětlením. Rostliny se na pěstební plochu sázejí či sejí blízko sebe, a to do užších květináčů. Výsledkem tohoto pěstebního postupu je hustý porost, tvořený rostlinami s hlavním stonkem a jedním až čtyřmi masivními květy. Výnos z jedné rostlin je v tomto případě nižší, ale jelikož je na ploše rostlin více, je výnos z jednoho metru čtverečního stejný nebo vyšší, nežli při pěstování větších rostlin. Další výhodou dané metody je možnost uskutečnění více sklizní za rok, nežli při pěstování velkých rostlin, které musíte nechat déle růst. Tím pádem jsou pěstební plocha i energie využity efektivněji. Metodu zeleného moře mohou praktikovat jak domácí tak komerční pěstitelé. Důležitým faktorem určující úspěch tohoto postupu je volba správné odrůdy. Měla by být spíše nižší a méně košatá. Pro ještě lepší výsledek je vhodné odstranit všechny spodní větve ve fázi růstu nebo rané fázi kvetení. Usnadní to posklizňové práce, umožní lepší proudění vzduchu mezi rostlinami, a navíc přispěje k homogenitě úrody.
Zaštipování a prořezávání porostu
Tyto dvě techniky nacházejí uplatnění zejména v menších pěstírnách, nicméně patří k velmi efektivním. Zaštipování znamená odstranění hlavního vrcholku libovolné větve. Následkem takového úkonu je rychlejší vývoj bočních výhonků posazených níže. Prořezávání značí odstranění bočních větví. Pokud například odštípnete vrcholek hlavního stonku, zpomalíte růst rostliny do výšky a podpoříte tvorbu bočních větví. Tímto způsobem lze efektivně kontrolovat výšku rostliny. Ne všechny boční větve ale mají šanci získat dostatek světla, a vyvinout tak pěkné kompaktní květy. Prořezáváním se zbavíte větví, které nejsou perspektivní, překážejí nebo jsou navíc. Ve většině případů platí, že čím méně květů rostlina generuje, tím jsou květy větší a kompaktnější. Řada pěstitelů proto prořezáváním omezuje počet větví na menší počet – osm, šest, čtyři dvě nebo jen jednu. Odstraňování neperspektivních větví provádění často i komerční pěstitelé v uzavřených podmínkách.
Bez ohnutí větve by tato palice měla méně světla a nemohla by se vyvinout tak dobře. Na stonku vpravo vedle květu je vidět, ve kterém bodě byl ohnutý.
Ohýbání a směrování větví
Nejefektivnější tvar rostliny je takový, kdy mají všechny její části k dispozici stejnou intenzitu světla. Další z poměrně jednoduchých úkonů, kterým toho můžete docílit, je směrování větví tak, aby si navzájem nestínili, ani se nedotýkaly. Skvělým pomocníkem je podpůrná zahradnická síť nebo jiná pomůcka s oky, do kterých lze větve směrovat. Oka by měla mít rozměr zhruba 10 x 10 cm. Síť umístěte asi 10 cm nad rostliny, které přecházejí do fáze kvetení a odstraňte přebytečné a neperspektivní větve. Jak budou rostliny růst, směrujte každou větev do samostatného oka. Ideální je, pokud využijete každý otvor v síti. Rychle rostoucí větve můžete nad sítí ohnout a směrovat je do dalšího volného oka. Výsledkem by měla být jednolitá stěna květů. Metoda je obecně známá jako screen of green. Podpůrná síť se běžně používá nejen při indoor pěstování, ale také při pěstování ve skleníku, a dokonce i pod širým nebem. Neslouží totiž pouze pro získání lepšího průniku světla do porostu, ale také jako podpora větví, které se pod tíhou květů často ohýbají, padají nebo se opírají o sousední rostliny. Zabránění padání větví má i další přínos. Rostlina sama se padání snaží ubránit, a to tím, že vloží energii do zesílení ohrožených stonků či větví. U rostlin rostoucích v přírodě jsou stonky i větve obvykle silnější, nežli u rostlin pěstovaných v kontrolovaných podmínkách. Je to tím, že jsou rostliny nucené investovat více energie do své stability, aby odolaly všem povětrnostním vlivů, jako je vítr, déšť atd. tato energie ale může chybět při tvorbě květů. Pokud tedy zabráníte padání větví vy sami, může rostlina energii plně věnovat tvorbě květů. Větve lze ohýbat i bez použití sítě, a to hned několika způsoby. Za prvé s pomocí zahradnického drátku, kdy větev omotáte drátkem, ohnete do požadovaného tvaru a drátek zafixujete buďto ke stonku nebo květináči. Vrcholek větve v tu chvíli směřuje do strany nebo dolů, ale již během řádově desítek minut opět směřuje vzhůru ke světlu. Drátek lze nechat na větvičce až do sklizně, nebo ho po nějakém čase povolit. Větev už si svůj tvar většinou udrží. Další možností je větev jemně promnout prsty v místě, kde ji chcete ohnout. Vlákno ve stonku změkne a tím dojde k jeho ohnutí. Poslední možností je zlomení již nepoddajné větve. V takovém případě je třeba opatrně ohýbat větev až do momentu, kdy vlákno povolí a ohne se. To lze dělat z již zdřevnatělými větvemi. Mladé výhonky by se tímto způsobem zlomily úplně, došlo by k přerušení cévních svazků a větev by uschla. Ohýbání bez poškození stonků a větví je známé jako low stress training, zatímco při lámání větviček jako high stress training.
Odstraňování listů
Rostliny jsou na světě déle než lidé, a za tu dobu se dokázaly perfektně přizpůsobit zdejším podmínkám. Má tedy smysl nějak zasahovat do jejich růstu? Z pohledu efektivity, tedy dosažení vyššího výnosu, rozhodně má. Výjimku netvoří ani mírná korekce počtu listů. Rostlina konopí tvoří zhruba 3,5 m2 listové plochy na 1 m2 pěstební plochy. Taková listová plocha překračuje reálnou potřebu listů pro správný průběh fotosyntézy a transpirace. Díky tomu můžete, pro lepší distribuci světla do porostu, nějaké listy odstranit. Vybírejte listy, jejichž odstraněním skutečně dojde k znatelnému světelnému zisku v místech, kde je vyšší intenzita světla potřebná. Pokud ve vrchní části rostliny vyrostl velký list, který zastiňuje vrcholek jedné či více větví, je jeho odstranění efektivní a žádoucí. Naopak zdravý list ve střední části rostliny, pod kterým již žádný květ neroste, není důvod odstraňovat. Příliš časté a intenzivní odstraňování listů vede ke zpomalení fotosyntézy a zbytečnému stresování rostliny. Rostlina se navíc v takovém případě snaží vytvářet listy nové. Vedle toho, že jí to stojí energii, snižuje to často i kvalitu květů, protože nové listy mohou začít vyrůstat právě v nich.
Screen of green. Foto @deejaymd.
Teplota a intenzita osvětlení
Závěrem je potřeba říci, že efektivního tvaru rostlin lze docílit především dobrým naplánováním celého pěstebního cyklu, správnými klimatickými podmínkami a vhodným osvětlením. Výšku rostlin můžete velmi dobře ovlivnit i teplotou v pěstírně, a to zejména v podmínkách plně kontrolovaných. Vyšší rozdíly mezi denní a noční teplotou vedou k rychlejšímu růstu rostlin. Začínejte pěstební cyklus rozdílem mezi denní a noční teplotou 0-2 °C a tento rozdíl postupně zvyšujte až po přechodu do fáze kvetení. Správná intenzita osvětlení taktéž zaručí, že rostliny nebudou růst příliš rychle do výšky.
