Automatická závlaha pro outdoor a skleník

Pěstování ve skleníku

Svým způsobem je pěstování ve skleníku velmi podobné indoorovému pěstování, s tím rozdílem, že nemusíme řešit umělé osvětlení. Správnou teplotu, dostatečnou výměnu vzduchu a pravidelné zavlažování musíme zajišťovat stejně pravidelně, jako při pěstování uvnitř. Soustřeďme se ale nyní jen na zavlažování.

Ve skleníku můžeme využít úplně stejné automatické zavlažovací systémy, jako v jiném krytém prostoru. Nejčastěji se používá kapilární závlaha, ale lze bez problémů instalovat i hydroponické či aeroponické zavlažovací systémy. Velmi dobře se osvědčily i pasivní zavlažovací systémy, ke kterým se vrátíme za malou chvíli.

Při pěstování ve skleníku jsou rostliny závislé pouze na vodě, kterou jim dodáme my. Déšť většinu skleníků nezalije. To, co se může zdát jako nevýhoda, je pro automatické zavlažovací systémy naopak výhodou. My totiž potřebujeme, aby měly rostliny vláhu ideální. To znamená, že nesmí být ani příliš suché, ale ani přelité.

Optimální vláhy v aktivním zavlažovacím systému docílíme tím, že nastavíme interval a dávku zavlažování. Tyto dva údaje musíme vyladit podle potřeb rostlin, takže nějakou dobu chodíme rostliny kontrolovat a zavlažování spouštíme manuálně. Jakmile už víme, kolik vody rostliny spotřebují, můžeme s pomocí časovacích spínacích hodin nastavit zálivku plně automatickou.

Při pěstování v hydroponických systémech je nastavení o něco jednodušší – v případě, že volíme méně nasákavé pěstební médium, je totiž riziko přelití rostlin minimální, takže i když zvolíme častější interval zálivky, rostliny neutopíme. Spouštění zavlažování časovým spínačem je sice velmi vhodné pro hydroponické a aeroponické pěstování, ale při pěstování v zemitém substrátu má zásadní nevýhodu. Zemité substráty zadržují poměrně dost vody, a navíc vysychají různě rychle, v závislosti na vlhkosti vzduchu a hlavně teploty okolí.

Ve skleníku se může teplota při slunných dnech výrazně lišit od teploty při oblačném počasí. Tento problém se řeší automatickým otevíráním oken nebo aktivním větráním. Nicméně i tak závisí potřeba zálivky na počasí a je různá při slunném a oblačném dni.

Pěstování venku

Než se dostaneme dál, povíme si o automatickém zavlažování venku, mimo skleník. Pod širým nebem jsou rostliny plně vystaveny rozmarům počasí – dešti, větru, suchu atd. Pěstování v hydroponických či aeroponických systémech je zde poměrně obtížné. Zbývají nám tedy pouze kapilární rozvody a pasivní systémy, o kterých už padlo slovo.

Pasivní zavlažovací systémy využívají ke svému fungování gravitaci nebo takzvané kapilární elevace, umožňující vzlínání vody. V praxi to většinou znamená, že pasivní systémy udržují v pěstebním médiu konstantní vlhkost a nikdy nedodají více vody, než je zapotřebí.

Některé pasivní zavlažovací systémy jsou vybaveny speciálním ventilem, který dokonce neudržuje vláhu v substrátu konstantní, ale zalije rostliny až ve chvíli, kdy je všechna voda z předchozí dávky spotřebována. Tím se zvýší podíl kyslíku v oblasti kořenů, což připívá jejich rozvoji a předchází uhnívání kořenů a výskytu houbových chorob.

Tento model nejlépe napodobuje správné ruční zavlažování. Obrovskou výhodou pro outdoorové pěstitele je to, že když přijde déšť, který rostliny zalije přirozeně, přestane systém dodávat rostlině vodu a nezpůsobuje tak její přelití. Tento systém nachází uplatnění venku, ve skleníku i při pěstování pod umělým osvětlením. Navíc je vhodný pro širokou škálu pěstebních médií. 

Komplexní řízení zavlažování

Několikrát jsme narazili na problém měnící se teploty a deště. I tyto problémy už za nás ale jiné chytré hlavy vyřešily. Aktivní kapilární zavlažovací systém je tak možné napojit na senzory, které sledují teplotu a vlhkost v půdě, a podle toho spouští, nebo vypínají automatickou závlahu. Díky těmto senzorům dostávají rostliny více vody v době sucha a žádnou dodatkovou vodu v době deště či zvýšené vlhkosti.

Tyto systémy se skvěle hodí pro zavlažování skleníků i venkovních záhonů. Každá taková vychytávka samozřejmě něco stojí. Modul spouštějící zavlažování s čidlem vlhkosti půdy vyjde zhruba na 2 500,- Kč. Vezmeme-li v potaz, že nám toto zařízení pomůže ušetřit vodu a docílit lepší úrody, není to investice nijak závratná.

Systém můžete rozšířit i o čidlo deště, které odstaví zalévání, pokud zrovna prší. Nestane se tak, že by čidlo vlhkosti půdy spustilo zálivku ve chvíli, kdy právě začíná pršet. Systémy na řízení venkovní závlahy jsou poměrně snadno ovladatelné a dají se koupit ve většině hobby marketů.

Jak vidíte, i pěstování pod sluncem může být jednodušší s automatický zavlažováním. Pokud se vám žádný ze systémů nezamlouvá, můžete dál pokračovat se zaléváním ručně, bez jakýchkoliv výčitek. Staré čínské přísloví totiž říká, že nejlepší hnojivo je zahradníkův stín. A při manuálním zalévání uvidí váš stín rostliny zdaleka nejčastěji.

Text: Mr. José