Pěstování idoor = celoroční zábava

V dnešní době není pro zahrádkáře problémem užívat si svého koníčku po celý rok

V dnešní době není pro vášnivé zahrádkáře problémem užívat si svého koníčku a sklízet plody odvedené práce po celý rok bez ohledu na roční období a počasí! Jen si to představte - vlastní čerstvá rajčata v prosinci, bazalka v lednu, jahody v únoru. A jelikož Soft Secrets je časopis o konopí, budeme se indoor pěstování věnovat s přihlédnutím především na tuto rostlinu ;)

Protože pěstování v umělém prostředí je v současnosti čím dál populárnější, budeme se tímto fenoménem podrobně zabývat v našem novém seriálu. V jednotlivých pokračováních si popíšeme různé druhy pěstebních systémů, vhodná osvětlení, hnojiva a nejlepší pěstební média.

Nejprve pár slov o kladech a záporech pěstování v umělém prostředí.

Nespornou výhodou je takřka stoprocentní kontrola nad většinou faktorů, které vstupují vývoje rostlin. Rostlinkám pěstovaným indoor můžete zajistit stálé, stabilní a dostatečně silné světlo, vhodné klimatické podmínky a perfektní množství živin.

Dalším plusem je, že během roku můžete dosáhnout několika sklizní. Důvod je prostý - v pěstebním prostoru lze kdykoli zajistit stav, který je podobný kterémukoli ročnímu období.

Navíc můžete snadno pěstovat tak hygienicky, jak se vám to ve venkovním prostředí nikdy nepodaří. Venku vaše rostlinky přicházejí do styku s výkaly zvířat a s hmyzem, snadno je může napadnout plíseň. V umělém prostředí se tohoto nebezpečí nezbavíte zcela, pravděpodobnost výskytu těchto potíží je ale při dodržení základních pravidel velmi nízká.

Nakonec mezi výhodami zmíním znovu to, že jako milovníci zahradničení se můžete svému koníčku naplno věnovat neustále.

Pěstování rostlin v umělém prostředí má samozřejmě i své nevýhody. Tou hlavní jsou náklady na zřízení pěstebního prostoru. Cena vybavení sice poslední dobou rychle klesá, přesto jde o investici mnohem vyšší, než jaká je zapotřebí pro pěstování například na zahrádce (pokud ji ovšem máte, její pořízení je totiž v každém případě mnohem dražší, než koupě kvalitního pěstebního systému). Další nezanedbatelnou položkou, která může silně zahýbat vaším rozpočtem, jsou náklady na energie, především na tu elektrickou (hlavním konzumentem je samozřejmě umělé osvětlení).

První technikou indoor pěstování, na kterou se podíváme, je hydroponie.

Hydroponie je způsob pěstování rostlin s využitím roztoků minerálních živin pouze v inertním médiu, jako je například perlit nebo keramzit. Ačkoli jde o velice sofistikovaný způsob domácího pěstování rostlin, ani zdaleka nejde o převratnou novinku. A právě na tuto techniku se podíváme v tomto článku.

Z historie víme, že hydroponii znali již staří Egypťané, ale v západním světě je tato technika využívána až od 17. století. Je ale pravdou, že teprve moderní technologie umožnily její obrovský celosvětový boom.

Velkou výhodou hydroponie je znatelně rychlejší růst rostlin, větší odolnost vůči chorobám, vhodnost pro alergiky (nejsou zde obsaženy půdní alergeny), pěstitel má naprostou kontrolu nad skladbou živin a rostliny snáze zakoření. Zní to téměř jako sen, že?

Kapková závlaha (Drip system)

Kapkové systémy jsou celosvětově jedněmi z nejrozšířenějších typů hydroponických systémů a to nejen u domácích pěstitelů, ale také u těch komerčních. Hlavním důvodem je to, že jde o jednoduchý koncept, k jehož sestavení je zapotřebí jen několik málo dílů. Stačí zabezpečit, aby kořeny dostávaly dostatek živného roztoku a byly neustále vlhké.

Fungování kapkových systémů je jednoduché. Voda (živný roztok) je čerpána ze zásobníku k horní části pěstebního média (ke kořenům rostliny) a odtud do něj kape. Živný roztok poté stéká dolů a přitom namáčí jak kořeny, tak pěstební médium. Poté roztok odtéká přes otvory ve spodní části a gravitace se postará o to, aby se roztok dostal zpět do zásobníku. Může to být jednodušší?

Napouštěcí stůl Ebb and Flow

Fungování napouštěcího (záplavového) stolu je opět velmi jednoduché. V hlavní části systému jsou zásobníky s rostlinami. Může to být jen jediná rostlina, nebo mnoho rostlin v řadě. Časovač zapíná čerpadlo a voda (živný roztok) je čerpána ze zásobníku do hlavní části systému. Roztok zaplaví systém do nastavené výše (o správnou hladinu se postará přepad), takže kořeny jsou zcela ponořeny.

Když hladina dosáhne k přepadu, voda odteče zpět do zásobníku, odkud se opět dostává do oběhu. To samé se stane, když se čerpadlo vypne.

NFT (Nutrient Film Technique)

Další z jednoduchých hydroponických systémů. Živný roztok je čerpán ze zásobníku na desku s kanálky, které jsou vzájemně propojeny. Jemná vrstva roztoku protéká každým kanálkem a tedy kolem všech kořenů. Protože je plocha lehce skloněná, voda je v neustálém pohybu.

Přebytečné množství roztoku odtéká spodní částí do zásobníku a díky čerpadlu se poté vrací k rostlinám. Zatímco hladina roztoku je velmi nízká, vlhké zůstávají celé kořeny rostlin.

Vodní pěstování (Bubblery)

Pod všeříkajícím názvem této techniky se skrývá nejjednodušší ze všech šesti hydroponických systémů. Zatímco je technicky velmi jednoduchý, stále se jedná o velmi účinný způsob domácího pěstování. Využívají ho jak malopěstitelé, tak komerční firmy.

Systémy vodního pěstování fungují tak, že rostliny v květináčích jsou umístěny přímo nad živným roztokem v nádrži. Kořeny visí volně z košíků a jsou ponořeny do roztoku po celý den i noc. Kořeny se neudusí, protože díky bublinám stoupajícím ve vodě se k nim dostane dostatek vzduchu, rostliny zároveň využívají kyslík rozpuštěný ve vodě.

Čím více kyslíku v roztoku bude, tím lépe. Hladina vody by měla vypadat, jako kdyby se vařila. Jak toho dosáhnete?

Můžete k tomu využít akvarijní vzduchovací kámen, zajistit v systému padající vodu, nebo její nepřetržitý oběh.

Aeroponie

I když je koncept aeroponního pěstování velmi jednoduchý, ve skutečnosti se jedná a vysoce sofistikovanou technickou vymoženost. Obrovskou výhodou aeroponie je skutečnost, že se obvykle využívá velmi malé množství substrátu, v některých případech dokonce vůbec žádný. Kořeny tak dostávají obrovské množství kyslíku, takže rostliny rostou mnohem rychleji. Tyto systém rovněž využívají velmi málo vody. Navíc sklizeň je velmi snadná a to hlavně u kořenové zeleniny.

Toto pěstování má ale také několik nevýhod. Kromě vyšší pořizovací ceny je to i problém se zanášením rozprašovače, v němž se hromadí pevné látky ze živného roztoku. Hrozí také vysoké nebezpečí uschnutí kořenů, pokud v zavlažovacím systému dojde k výpadku (např. kvůli výpadku elektřiny).

Momentálně existují tři různé verze tohoto systému: nízkotlaká aeroponie, vysokotlaká aeroponie a ultrazvuková aeroponie. Název poslední z nich může znít hodně fantaskně, ale nebojte se, v tomto systému jsou používány obyčejné ultrazvukové mlžiče.

Nízkotlaká (kapková) aeroponie

Je to to první, co si lidé při debatě o aeroponie představí. Je to hlavně proto, že většina aeroponních systémů, které se prodávají v obchodech, je založena na dodávání živin a vody pod nízkým tlakem. Důvodem velké popularity nízkotlakých aeroponních systémů je to, že na rozdíl od ostatních nevyžadují žádné speciální zařízení. Jejich jednoduchost a relativně nízké pořizovací náklady z nich dělá velmi atraktivní záležitost.

Ve většině nízkotlakých systémů jsou kořeny rostlin zavěšeny nad zásobníkem živného roztoku a nízkotlaké čerpadlo dodává živný roztok přes trysky. Vzhledem k tomu, že kořeny jsou opravdu veliké, je velmi obtížné zajistit, aby se voda dostala přes celou kořenovou masu. Proto je důležité, aby se živný roztok ke kořenům dostal shora. Voda potom stéká přes kořeny mnohem lépe. Použitý roztok se poté dostává zpět do nádrže, tím je zabráněno jeho hromadění.

Vysokotlaká (skutečná) aeroponie

Zatímco nízkotlaké systémy jsou nejrozšířenější, ty vysokotlaké jsou těmi „skutečnými". Důvodem je, že díky vyššímu tlaku dochází k rozptýlení závlahy na skutečně drobné kapičky. Tato jemná mlha umožňuje kořenům získat mnohem více kyslíku. Nicméně jde o systémy složitější a o poznání nákladnější.

Zatímco konstrukce je stejná, jako je tomu u nízkotlakých systémů, distribuce živného roztoku je zcela odlišná. Protože čerpadlo se během dne zapne 100 až 1.000 krát, může se rychle opotřebovat. Proto není vhodné používat vodní čerpadlo.

Namísto toho se vytváří tlak již v nádrži. Nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je pomocí akumulační nádrže. V podstatě nejde o nic jiného, než nádrž s gumovými membránami uprostřed. V části se vzduchem je vyvinut vysoký tlak, který tlačí na gumovou membránu, díky čemuž se zvyšuje tlak na straně se živným roztokem.

Hadička vede z nádrže k rozprašovačům v komoře pro kořeny. K otevření a uzavření průtoku vody se používá elektromagnetický ventil. Tento ventil se otevírá a zavírá za pomoci časovače podle přání growera. Obvykle zůstává ventil otevřený jen na několik vteřin a uzavřený po dobu několika minut. Tento cyklus běží po celý den.

Ultrazvukové mlžiče

V aeroponních systémech se používají také ultrazvukové mlžiče, nicméně výsledky s používáním této technologie jsou rozporuplné. Nejčastěji se využívají k vytvoření efektu mlhy u malých rybníčků či na divadelním jevišti. Často se také prodávají jako dekorace při halloweenu. Tyto přístroje sice vytvoří mlhu s velmi malými kapičkami, je v ní ale obsaženo jen nepatrné množství vlhkosti.

Mlha vytvořená ultrazvukovými mlžičí má rovněž tendenci klesat ke dnu nádoby, takže je těžké dosáhnout toho, aby byly kořeny mlhou pokryty po celou dobu. Dalším problémem je to, že desky mají tendenci ucpávat se minerálními prvky ze živného roztoku. Jediné typy desek, které se ukázaly jako vhodné, jsou s teflonovými hlavami. Někteří groweři také zkoušejí kombinovat ultrazvukové mlžiče s nízkotlakým aeroponním systémem.

Knotové systémy

Knotové systémy v sobě obvykle nemají žádné pohyblivé části, nevyužívají čerpadla ani elektřinu. Z tohoto důvodu jsou vhodné pro pěstitele, kteří chtějí na provozu systému co nejvíce ušetřit. Nádoba s rostlinou je obvykle umístěna nad nádrží a voda to tak nemá k rostlinám daleko.

Knotové systémy však mají několik podstatných nevýhod. Tou největší si je, že je není vzhledem k omezenému výkonu vhodné využívat u větších a na vodu náročnějších rostlin. Další je to, že k rostlinám se nemusí dostat dostatečné množství živin, protože těžším prvkům může trvat delší dobu, než se knotem dostanou až ke kořenům. Jako poslední ještě zmíníme nerovnoměrnou distribuci živin rostlinám.

Jaký hydroponický systém tedy zvolit?

Na tuto otázku si musí každý pěstitel odpovědět sám podle toho, co od systému očekává, jaké rostliny v něm chce pěstovat, jak velký má prostor a v neposlední řadě také to, jaké jsou jeho finanční možnosti.

Abychom vám rozhodování usnadnili, pokusíme se jednotlivé systémy probrat v budoucnu mnohem podrobněji a podíváme se i na to, jak je možné si takový systém vybudovat svépomocí.

Úvodní díl nového seriálu tímto končí. Příště se podíváme na zoubek pěstování v půdních substrátech, což může být o něco levnější varianta pěstování v umělém prostředí. Přeji vám hodně pěstitelských úspěchů a zdravé zahrádky bez škůdců.

Článek jsem původně psal pro web domacipestovani.cz, kde naleznete další informace na toto téma.