Zvrat v přístupu policie ke konopí

Do obchodu o velikosti pár metrů čtverečních napochodovala specializovaná jednotka v plné polní

Jedinou skvrnou na letošním pochodu Million Marihuana March v Praze byla akce policistů, kteří ještě před zahájením pochodu majitelům a provozovatelům stánků důrazně doporučili nenabízet jakoukoli literaturu, týkající se konopí. V návaznosti na tuto událost a na soudní líčení s majiteli obchůdku v Jilemnici v severních Čechách vypukla mezi majiteli podobných obchodů doslova panika a strach o budoucnost. V nastalé situaci je jen obtížné se bez pořádných informací orientovat, a proto jsme se s Michalem „Migelem" Jakešem rozhodli k napsání tohoto článku. Zakladatel a jediný majitel firmy Natural Technologies, velkoobchodu se zahradnickými potřebami, eshopu 5semen.cz a dalších podniků v konopném oboru ví totiž o celé věci víc, než kdokoli jiný.

Jindřich: Ty jsi teď na základě toho, jaká se mezi majiteli obchodů s vybavením pro pěstování rozšířila zpráva, svolil k rozhovoru, který jsem chtěl udělat už dříve. Je impulzem situace, která vznikla, nebo to, že celý proces s majiteli onoho obchodu už jde tak říkajíc do finále? Migel: Tím prvotním impulzem, Jindřichu, je ta situace, která vznikla. Jen mne zaráží, že ty informace šíří lidé, kteří nejsou tak úplně v této hře. Já o té situaci vím zhruba od poloviny ledna letošního roku, kdy Nejvyšší soud ČR vynesl naprosto fatální rozhodnutí smrdící nějakou normalizační dobou. Ten rozsudek je o tom, že obchod v Jilemnici jako takový údajně šíří toxikomanii. Když to shrnu, aby se majitelé ostatních hobby obchodů či zahradnictví dostali do obrazu, tak Nejvyšší soud v podstatě tvrdí, že obchod, označený jako GROWSHOP, není úplně správný obchod, resp. z jejich úhlu pohledu je to obchod, který evidentně podporuje jen a pouze uživatele a pěstitele konopí. Vysloveně tam vadí toto označení. Dále potom ten soud tvrdí další nesmysl, kterému se mí přátelé, kteří jsou sice mimo konopnou kulturu, vyloženě smějí. Rozhodnutí totiž tvrdí, že prodej konopných semen je legální, prodej substrátů, vzduchotechniky a veškerého dalšího zahradnického vybavení je legální, prodej kuřáckých potřeb, který prodává dnes skoro každá trafika je legální, prodej legálně vycházejících časopisů jako je Soft Secrets nebo Legalizace, je legální, ale prodávat všechny tyto věci za jedněmi dveřmi na jednom místě je nelegální a nazývají to šířením toxikomanie. To je přece naprosto absurdní!!! Základní problém je samozřejmě to, že výklad „šíření toxikomanie" jsou hrozně rozevřené nůžky, kam si každý dá, co se mu hodí. Dá se to shrnout příslovím „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde". J: Jsem rád, že jsi řekl zrovna tohle, protože první co mě napadlo, je souvislost s nedávno odsouhlaseným zákonem o legálním využití konopí pro léčebné a výzkumné účely. Po jeho schválení se čekalo, že orgány činné v trestním řízení začnou být opravdu činné z toho důvodu, že dostanou do ruky nástroj, jaký si přály... M: Naprosto podivným a chybným rozhodnutím třech soudních instancí dostaly do ruky možnost a nástroj nějakým způsobem páchat zlo. Nejhorší na tom je, a to je problém této země i v jiných kauzách, naprostá trestní bezúhonnost a chybějící zodpovědnost těchto orgánů. Takže zasahující policista, státní zástupce a soudce nenesou vůbec žádnou osobní odpovědnost - nemůže se jim stát vůbec nic, i kdyby se za nějaký čas ukázalo, že jejich rozhodnutí jsou špatná, případně diskriminační nebo šikanující. To považuji za poměrně velkou chybu našeho právního řádu. J: A když se budeme bavit o tom, jak to mají kluci ze severu, tak tam proběhli všechny soudy. Ale jak k celé věci vlastně došlo? M: Co jsem slyšel já, tak tento případ začal naprosto pitoreskním způsobem. Já ho sleduji od úplného začátku, protože to byli obchodníci, kteří ode mě odebírali zboží. Navíc to jsou lidé, kteří nemají nic společného s konopím. Obchodují s úplně jinýma věcma a v podstatě otevření malého, opravdu malého zahradnického krámku v malém městě, bylo jenom pro jejich radost. Nebylo to míněno jako základní činnost na obživu. Bohužel ten krámek otevřeli na malém městě v podkrkonoší a bylo to zrovna v období expanze obchodů, které jsem já neviděl moc rád a od počátku jsem proti nim vystupoval, tzv. Amsterdam shopů. Tyto obchody tady zcela legálně prodávaly naprostý jedy a chemické náhražky všech možných omamných látek, drog. Zaplať pánbů, že odtáhli zpátky do Polska. A v tomto případě činné orgány odvedli dobrou práci, jednali flexibilně a zatrhli něco opravdu špatného. Amsterdam shopy byly velkou chybou. Bohužel se stalo to, že v té obci, kde došlo k tomuhle problému, si činný orgán nějakým záhadným způsobem v sobě srovnal, že malý obchůdek s označením growshop je vlastně Amsterdam shop, a že to je ten obchod, kde se prodávají drogy! Ne obchod, kde se prodávají legálně semena a ostatní zahradnická technika. A nikdo skutečnou situaci pravděpodobně ani neprověřil. Na základě toho došlo k další absolutně zarážející situaci. Byla povolána zásahová jednotka. To znamená, že došlo k události jako z nějakého špatného filmu a do obchodu o velikosti pár metrů čtverečních napochodovala tato specializovaná jednotka v plné polní. Takže si snad ani nedokážu představit šéfa této jednotky, která normálně zasahuje proti všem možným gaunerům a jiným živlům a ne proti krámku, kde sedí prodavač a čte si časopis. Na základě toho vznikl celý tento případ. Nafouknutá bublina z ničeho. Protože postižení nejsou kapitálově silný, navíc byli z celé situace náležitě zhnusení, pomáhám od počátku s financováním za právní poradenství, soudy, odvolání a všechno kolem této nesmyslné kauzy. Hlavně mám pocit, že soudy se tím nechtěly zabývat a jen razítkovaly a posouvaly to dál, až se to dostalo k Nejvyššímu soudu. J: Nejvyšší soud se tomu věnoval, nebo ne? M: Nejvyšší soud se tím zabýval, počítám, v jednom stání, kdy řekl ano, předešlé rozsudky jsou v pořádku, dal na to razítko a hotovo. Nicméně pořád to není úplně ztracené, protože po poradě s lidmi z právního prostředí, jsem zafinancoval ještě poslední odvolání, což je odvolání k Ústavnímu soudu. Myslím si a nejsem rozhodně sám s takovým pocitem, že tady jde vysloveně o omezování lidské svobody a obchodu jako takového. J: A myslíš, že Ústavní soud má jiný přístup než ostatní? M: Já pevně věřím, že ÚS bude mít přístup jiný a že se na ten případ podívá a zamyslí se nad tím. Když je prodej veškerého sortimentu legální, tak přece není možné někomu určovat, přikazovat, že tohle může, nebo nemůže dohromady s tím či oním. Jen taková moje úvaha, takový příklad - osobně si myslím, že pro společnost je potenciálně mnohem nebezpečnější a škodlivější každá drogerie na světě, neboť v každé drogerii legálně nakoupíš všechny možné chemikálie, ze kterých lze sestrojit výbušnina, bomba. Ve své podstatě tedy každá drogerie může podporovat nebo šířit terorismus. O šíření toxikomanie ani nemluvím. Stačí, aby nějaký magor, duševně chorý jedinec, nakoupil legální produkty z regálů v prodejně, našel na internetu návod, vyrobenou směs zavřel třeba do papiňáku a mega průser poškozující celou společnost a životy nevinných lidí je na světě. A to je podle mě problém mnohem větší, než hobby obchod se zahradní technikou, semeny a dalším zbožím. A těch příkladů najdeme jistě mnohem více. Prodejny se střelivem a zbraněmi, železářství, benzinové pumpy, nožířství, ostatní zahradní řetězce atd... Zkrátka žádný prodejce čehokoliv nemůže přece přebírat odpovědnost za nakupujícího. Ať se jedná o to či ono. J: Tys celou tuhle věc držel nějakou dobu pod pokličkou a nechával sis to pro sebe, proč? M: O rozhodnutí Nejvyššího soudu jsem informoval pouze lidi, kterým důvěřuji a lidem z branže. To znamená, že jsem informoval tebe, jako šéfredaktora Soft Secrets, informoval jsem pana Roberta Veverku, šéfredaktora Legalizace a tím to vlastně skončilo. Řekli jsme si, že to ven nepůjde právě kvůli tomu, aby nedošlo k situaci, kvůli které tady vlastně spolu sedíme. Tou situací je šíření paniky mezi obchodníky. Posléze, když někdo někde vyčenichal na nějakém serveru ten rozsudek, resp. přepracovaný výklad téhle kauzy, začala klasická šuškanda a šíření strachu podnikatelů, pro které je jejich obchod se zahradním sortimentem jejich jediné živobytí. J: No on je trochu problém s tím, co se stalo vlastně teď na pochodu... Osobně jsem u toho nebyl, vím to jen z doslechu, ale před samotným zahájením pochodu bylo příslušnými orgány důrazně varováno před distribucí jakýchkoliv konopných tiskovin... M: Na MMM jsem letos nebyl, takže nemohu říct. Nicméně časopis Legalizace se volně prodává v síti trafik ČR a SR, má povolení Ministerstva kultury jako hobby časopis nejen o konopí, ale i životním stylu. Takže je to schválená, legální tiskovina. Není to žádné šíření toxikománie nebo čehokoliv zakázaného, nezákonného. A noviny Soft Secrets, které se rozdávají zadarmo po celém světě a vychází v x jazykových mutacích, jsou legální taky. Na mne to působí jako spousta jiných věcí v té naší zemičce, prostě papežštější než papež. A navíc represe stejně nikam nevede. J: Další vývoj vidíš momentálně jak? M: Bylo podáno odvolání k Ústavnímu soudu, kde to bude chvíli trvat, protože ÚS má určitě spoustu důležitějších, závažnějších a horších kauz, než je takováhle věc. A uvidíme. Buď to ÚS prošetří a nějakým způsobem nařídí nové jednání, případně rozhodne co je a co není v pořádku. Nebo zruší rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pak by se to vrátilo zpátky k prvopočátečnímu soudu, což je soud krajský nebo okresní. Nevím, nejsem advokát a do této situace jsem se dostal poprvé a doufám že i naposledy v životě. Neznám tedy konkrétně přesný postup. J: Tak to jsem rád, že je u toho Soft už od teď. Co ty kluci? Sedí? M: Nesedí. Ani neseděli. Dostali podmínky, které kvůli odvoláním myslím nenabyly právní moci a amnestií prezidenta Klause byla ta podmínka vyřešena tak jako tak. Ale pozor, došlo k tomu, že jim bylo zabaveno zboží a nebylo jim zpětně vydáno. Což je další zvláštní věcí, protože jak může někdo na základě zvůle někomu zabavit zboží a zlikvidovat podnikání... Nevím, to není úplně v pořádku, co se týče demokracie a svobodný společnosti. J: Co tedy poradit majitelům obchodů konkrétního? M: Je to smutný, ale v podstatě nedráždit hada bosou nohou. To znamená na prodejnách nemít legální tiskoviny, posílat zájemce do trafik pro časopis Legalizace, do knihkupectví pro legální knihy jako je Jak pěstovat outdoor či indoor nebo pro opravdu parádní, skvělou knihu Weedology, kterou považuji za skutečný klenot. Případně noviny Soft Secrets dávat do barů a hospod. Nebo je umístit do nějakých stojanů před prodejnu jako nějaké tiskoviny co rozdávají reality, pokud to situace a místo umožňuje. A poradit někomu jak pěstovat rajčata nebo kedlubny, předpokládám, trestné zatím není. Každopádně pokud majitelé obchodů nedělají nic trestného, tak se nemají čeho bát. Narážím na nedávnou situaci kolem jednoho obchodu v Praze. Na závěr bych chtěl popřát všem čtenářům a obchodníkům provozujícím specializované zahradnictví krásné léto, ať se daří, spoustu pohody a pokud možno ať je nikdo neprudí.