Partyzánské pěstování

Soft Secrets
30 Apr 2013

Není třeba vlastnit pozemek, zahradu a tím pádem není možné odhalení pěstitele, vlastníka


Není třeba vlastnit pozemek, zahradu a tím pádem není možné odhalení pěstitele, vlastníka

Výhody partyzánského pěstování jsou jasné. Není třeba vlastnit pozemek, zahradu a tím pádem není možné odhalení pěstitele, vlastníka. Ve volné přírodě na dobře situovaném místě u svých kytek nikoho nepotkáte, a kdyby přece, budete dělat jakoby nic... ;) Samozřejmě vám může úrodu někdo nakonec sklidit, ale to se stává i na zahradách a vlastních pozemcích.


Jako nevýhoda se může jevit daleká cesta za skrytým osamělým místem, ale opak je pravdou. Tento způsob pěstování vás vyžene zpět do přírody, na čerstvý vzduch, daleko od starostí a zvuků města, vesnice.

Dobré je brát s sebou psa nebo se přistrojit jako trénující sportovec, být co nejvíce nenápadný. Obléci tmavé věci, nebo dokonce maskáče a na krk si pověsit dalekohled je také jedna z možností. Ostatně ten vám může pomoci při kontrole vzdálených posedů. Nezbytností je kvalitní trekový nebo vojenský batoh dostatečné velikosti, jelikož na políčko je třeba hlavně z počátku donést dost věcí, včetně sazenic. Kvalitní skládací rýč je samozřejmostí. Zahrádka ve volné přírodě většinou nedisponuje tak sypkou a lehce obdělatelnou půdou, jako je tomu u babičky na záhoně. Pokud se místo osvědčí a bude využíváno i další léta, vyplatí se na pole dopravit a zanechat rýč klasický, velký. Je s ním přeci jen rychlejší a kvalitnější zrytí, nežli menším skládacím.

Semena

Jednodušší je samozřejmě setí ze semen přímo na místě. Dobré je použít tablety Jiffy nebo Root Riot sadbovací "houbičky", do kterých je semínko vloženo a má tím pádem jakousi ochranu, nehrozí nám zapadnutí hlouběji pod povrch a start pro klíček je hezky v měkoučku. Odrůdy volíme ty, které mají velkou odolnost vůči stresu, škůdcům a jsou vhodné pro outdoor/venkovní pěstování. Jejich doba květu by neměla přesáhnout 8-9 týdnů. Toto kritérium splňují většinou indiky, sativy pouze speciálně šlechtěné, nebo křížené s ruderalis.

Osvědčené jsou strainy Shaman, Purple, Holands Hope a další outdoory od Dutch Passion, Skunky od Sensi Seeds, většina modelů od Next Generation Seeds, Galaxy od Pyramid Seeds, Himalaja Gold od Green House Seeds, Early XXX od Ministry of Cannabis a mnoho dalších... To je třeba řádně nastudovat a pořídit opravdu vhodná semena.

Pro určitou a rychlejší sklizeň je možno zakoupit variety autoflowering od kvalitní seedbanky např. od Grassomatic, která spolupracuje s Joint Doctorem, "vynálezcem" autoflowering variety konopí. Ideální se jeví tzv. Super Automaty od banky Kanabia či Top Tao Seeds. Semena můžete den před sadbou nechat namočená v odstáté vodě, v temnu, v malé skleničce s uzávěrem, kterou pak vezmete na políčko s sebou.

Pokud vše dobře dopadne a malé kytičky přežijí nástrahy divoké přírody, nesežerou je hlodavci, nebo slimáci, máte skoro vyhráno. Často tomu tak není, a proto je záhodno připravit sazenice předem.

Sazenice

Neosvědčilo se použití sazenic předpěstovaných "pod lampou" ani řízky určené k indoor pěstování. Kytky byly náchylné k nemocem a příliš dlouho "rozdejchávaly" změnu prostředí. Pokud byla použita kvalitní outdoorová semena, nejlépe klasická/regular, nebyl většinou problém, ale chvíli se rostliny také vzpamatovávaly. Regular semena vidím jako vhodnější variantu, feminizovaná semena jsou většinou náchylnější k nemocem a rozmazlenější co se odolnosti v divočině týče. Sazenice je nejlépe připravit ve skleníku či foliovníku. Ti, co nemají zahrádku, využijí balkon, střechu, nebo parapet. Za oknem se rostliny většinou vytahují za světlem a není to úplně ono. Pokud nemáte jinou možnost, musejí být okna neustále otevřena na ventilaci, aby se kytky dostaly do kontaktu s vnějším prostředím už od začátku. Dobré je sazenice držet až tři týdny v malém 250ml květináčku, při použití kořenového stimulátory prorostou kořeny skrz naskrz substrátem, stonek zesílí, rostlinka se nevytáhne do výšky. Stane se z ní prostě subtilní sazenice, kterou už jen tak něco neohrozí. Pokud měří něco kolem 20 cm a je zdravá, nebude se ani na novém místě vzpamatovávat, prostě začne růst.

Jak dopravit dvacet sazenic do lůna přírody? Naskládat je do bedýnky a nést lesem nebude ten nejlepší nápad. Mám pro vás docela jednoduché řešení.

Transportní Box

Dejte do kupy dvacet kousků, nejlépe pevných, dvoulitrových petlahví. Horní čtvrtinu odřízněte nožem a dolní část z vrchu nařízněte na čtyřech místech a máte hotový transportní box na jednu sazenici. Vložíte květináč se sazenicí opatrně do petlahve, vršek díky naříznutému okraji mírným zmáčknutím zúžíte a odříznutý vršek přetáhnete dva centimetry přes. Potom lepicí páskou obě části přelepíte, aby dobře držely u sebe, a vlastně tak dáte petlahev zpátky dohromady. Do velkého, vysokého batohu jich naskládáte klidně těch dvacet a přitom budou sazenice chráněné. Většinou takto vydrží i náročnější cestu terénem. Nikoho nenapadne, že máte na zádech sazenice pro celou svoji divokou zahrádku. Vezměte ještě vycházkové hole a jste absolutně nenápadní ;) Dva dny před transportem nezalévejte, květník se sazenicí je potom třetinové váhy.

Kvalitní místo a dobrý nápad

Pokud letos narazíte na krásné, slunné místo na jižní svažité stráni, nejlépe na úpatí, kde je předpoklad dostatku vláhy, ale půda je jílovitá, neúrodná a samej kámen, poradím vám, jak s tím naložit.

Koupíte v growshopu šest až osm lisovaných kokosových rohoží, ty vysušené, klasické jsou na transport příliš těžké. Rohože mají něco kolem metru, jsou to kokosová vlákna, napufrovaná na správné PH a většinou obohacená nějakou houbou zabraňující rozvoji škodlivých plísní, zabalená ve foliovém vaku. Opět se bude hodit kvalitní a vysoký batoh. Přibalíme rýč, nebo motyku, alespoň 5 litrů Biohumusu, nůž, vodu na pití, rukavice...

Na vybraném místě odstraníme vegetaci, kopřivy, ostružiníky, bodláky... proto ty rukavice. Ujasníme si, jak chceme mít rostliny situované a začneme kopat brázdu po vrstevnici. Na osm rohoží je potřeba vykopat osm metrů brázdy, hluboké a široké kolem patnácti centimetrů. Bude-li hlubší, tím lépe, ale většinou nám dá zabrat do hloubky i těch patnáct ;)

Folii na rohožích, kde budeme později sázet sazenice, nařízneme do kříže nožem z obou stran. Z vrchu pro vložení sazenice, ze spodu pro prorůstání kořenů dále do půdy. Rohože vložíme do brázd, na jednu vyjdou zhruba tři sazenice. Do každého z prořízlých otvorů přidáme po hrsti biohumusu, ať se do příště v médiu tvoří nějaké ty živné bakterie a kultury. Rohože pak vykopanou hlínou zahrneme tak, aby nesvítili do okolí, ale abychom příště našli prořízlé otvory na sazenice.

Po prvním vydatném dešti se objem kokosu v rohoži několikanásobně zvětší, rohož se nafoukne do volného obalu, a vytvoří 15x15x100cm krásného pěstebního média, což je na neúrodném místě najednou fantazie ;) Rohože navíc krásně drží vodu díky kokosovému vláknu a obalu, na druhou stranu jsou vzdušné.

Po zasázení sazenic můžeme okolí rohoží posypat Guanem nebo Biosupermixem, či jiným hnojivem v prášku. Tyto přípravky jsou biologické a postupně se do půdy uvolňují. Při hnojení zálivkou nám rohož krásně a rovnoměrně rozvede živiny ke všem kořenům. Po sklizni rohože ze země vytrháme, folii prořízneme a odneseme, kokos použijeme na zúrodňování místa.

S výsledkem budete určitě spokojeni tak jako já.

Přeji úspěšný pěstitelsky rok s dobrým, novým nápadem.

 

S
Soft Secrets