Peyotl - zázračná moc kaktusů

Malý nenápadný kaktus – jedna z nejznámějších psychotropních rostlin.

V tomto díle seriálu o halucinogenních rostlinách se budeme zabývat jednou z nejznámějších psychotropních rostlin nového světa - peyotlem. Jedná se malý, nenápadný kaktus, dorůstající maximálního průměru kolem 12 cm a výšky cca. 5 cm. Oficiální český název tohoto nijak zvlášť vzhledného, šedomodrozeleného kaktusu je Ježunka Williamsova, latinsky pak Lophophora Williamsii.

Jeho botanické určení nebylo v minulosti příliš jednoduché, vzhledem k tomu, že tuto rostlinu pro „civilizovaný" svět botanici objevili až ve 20. letech minulého století, prostřednictvím indiánů, kteří mají různá pojmenování pro kaktusy rostoucí v různých částech pouště i pro různé vývojové fáze. Botanici zkoumající tyto rostliny většinou indiánský název bez bližšího zkoumání pouze převedli do latiny, čímž vzniklo několik desítek na první pohled odlišných druhů. Během času se však ukázalo, že většina takto uměle vzniklých „odrůd" nemá botanické opodstatnění a vyšlo najevo, že z několika desítek popsaných kaktusů je odlišných pouze několik z nich. Zbytek jsou pak pouze různé vývojové fáze, nebo místní anomálie, které však dokázali mnohdy i zkušené botaniky dokonale zmást.

Kult užívání peyotlu je velmi starý. Jeho historie sahá do období kolem roku 700 př. n. l. Do tohoto období ho můžeme řadit díky nálezům zbytků kaktusů při archeologických vykopávkách v Tehuakánu. To, že měl již v této době kultovní význam, můžeme odvodit z faktu, že byl uchováván v nádobách zdobených typicky peyotlovými motivy a také to, že se v této oblasti přirozeně nevyskytuje. Musel tedy být za nějakým účelem přinesen z nalezišť, vzdálených stovky kilometrů. O rituálech před příchodem křesťanství máme velmi málo informací.

Jedním z mála cenných zdrojů je zpráva jistého španělského misionáře, který popisuje obřad takto: „V blízkosti hudebníka seděl zpěvák, jehož úkolem bylo udávat rytmus. Oba měli k ruce pomocníka, který je zastupoval v případě vyčerpání. Nedaleko byla mísa ďábelského kořenu (peyotlu), z jehož nastrouhané dužiny se vymačkává omamná šťáva. Když účastníci pocítí únavu z dlouhé a vyčerpávající slavnosti, opojné šťávy se napijí. Ženy a muži vytvořily velký kruh, zabírající celé, předem připravené prostranství. Jeden po druhém tančili uprostřed kruhu, nebo chodidly udávali rytmus. Uvnitř kruhu byl hudebník spolu s vedoucím zpěvákem, kterého ostatní v jeho nemelodickém předzpěvování následovali. Tanec trval od pěti hodin od večera do sedmi hodin do rána, aniž kdokoliv opustil kruh. Když tanec skončil, všichni, kdo se udrželi na nohou, zůstali stát, většině však vlivem vypitého peyotlu nohy již nesloužili." (Zdroj: Richard E. Schultes, Albert Hofman, Rostliny bohů)

Indiáni si peyotlu nesmírně váží. Považují ho za rostlinu zprostředkovávající styk s bohem, ale i jako všelék a stimulant. Pod vlivem peyotlu dokázali údajně někteří indiáni urazit bez přestávky, či občerstvení pěšky vzdálenost až 500 km za dobu menší než 36 hodin! Významný český botanik, známý etnolog a znalec halucinogenních kaktusů Vojtěch Frič ve své knize „O kaktech a jejich narkotických účincích" z roku 1924 uvádí: "Když indiáni snědí trochu chikulí (místní indiánské označení peyotlu-pozn. autora) připadají si jakoby opilí a zdá se jim, že stromy tančí. Přesto sami nevrávorají, ale chodí mnohem jistěji, než v přirozeném stavu, mohou jít například po okraji propasti, aniž by měli závrať. Při náboženských slavnostech, když snědí příliš mnoho chikulí, se začnou smát, nebo plakat. Při obřadech naprosto pohlavně abstinují, protože po droze zmizí na delší dobu veškeré pohlavní chtíče." V. Frič uvádí v knize domněnku, že kaktus převede energii „sexuálního chtíče" na energii duševní.

Indiáni věří, že když snědí peyotl, tak z jejich břicha vyjde ďábel. Rostliny se nesmí nikdo dotýkat, s výjimkou šamanů při rituálním sběru. Za tímto účelem se vydávají mnohdy až na několik set kilometrů dlouhé výpravy, kde posvátné rostliny sbírají. Na cestu si s sebou mohou vzít pouze prázdnou tykev na nalezené kaktusy a tabák. Jídlo a pití si musí opatřit cestou. Před samotným sběrem se musí šaman očistit nejen fyzicky, ale hlavně duševně. Kaktus je totiž velmi ctnostný. Má prý čtyři tváře a všechno vidí. Velmi se urazí, když ho sebere někdo, kdo způsobil nějakou neodčiněnou nepravost.

Po sběru rostlin a donesení do vesnice je šamani uloží do zvláštních nádob, které se zavěsí před každý dům. Nikdy ho nenosí dovnitř domů, neboť místní mají strach, že by zde mohl vidět nějakou nepravost. Kdykoliv rostlinu přemisťují, přikrývají ji pláštěm a nabízejí jí tabák, maso a nápoje na udobřenou. Kdyby na to zapomněli, sežral by peyotl jejich duši. Kdyby ho někdo snad ukradl, určitě by zešílel, pokud by ho nevrátil pravému majiteli. Musel by pak jako oběť zabít vola a vystrojit velkou slavnost usmíření. Pokud kaktus zplesniví, nebo ho sežerou myši, může nechat kaktus svého nedbalého majitele zešílet. Ten pak na své náklady pořádá velkou slavnost, při které prosí o odpuštění.

V. Frič také uvádí, že indiáni neužívají pouze Ježunku Williamsovu, ale i několik dalších druhů. Každý z nich má pak specifické vlastnosti a také jiné postavení. Uvedu zde několik z nich.

Peyotl, je nejběžnějším užívaným druhem. Pojídá se nejen při slavnostech, ale i jako lék či stimulant.

Mulato -(Epithelantha micromeris). Prý pomáhá zvětšením očí rozpoznat zlé úmysly čarodějů, prodlužuje život a zvětšuje rychlost bojovníků a poslů.

Rosarapa Je pouze větší varianta předchozí rostliny. Na pohled je odlišná, protože má trny. Této rostliny se mohou dotknout pouze lidé dokonale čistí (hlavně morálně), má také ráda pravé křesťany. Když vidí nějakou nekalost, velmi se rozzlobí a viníka nechá zešílet a hodit do propasti. Dává se do nádoby před dům, protože výborně chrání proti zlodějům a zlým lidem.

Sumaní - (Ariocarpus fissuratus) Je velmi vzácná, ale mnohem mocnější než peyotl. Užívá se stejně, ale je opojnější.

Závěrem bych chtěl podotknout, že všechny kaktusy obsahující meskalin jsou v Evropské unii i celé Americe považovány za narkotika a jejich pěstování je podobně jako pěstování konopí ilegální. Jedinou výjimku mají některé indiánské kmeny, které mohou za daných podmínek užívat peyotl, jakožto součást dědictví své kultury. V Evropě a zvláště pak v ČR je však Ježunka Williamsova, především díky exponátům dovezeným V. Fričem, běžnou součástí kaktusářských sbírek.